Říjen 2010

Psát i nepsat o Halloweenu

29. října 2010 v 18:43 | papája
Pokaždé když začínám článek na téma týdne, tak si stěžuju, že nevim, co napsat. Tak teď je to jiné, páč já vážně nevim co napsat.
Můžu napsat něco, co jsem o halloweenu zjistila na internetu, ale to asi ví všichni. Že pochází ze svátku Samhain - pohanského konce roku, že se slaví v předvečer svátku všech svatých ( to je ale překvápko ), že název Halloween je zkratka z anglického All-hallow-even (Doslova: Předvečer / vigilie všech svatých / první nešpory). Ale kdo četl jiné články na toto téma nebo si to našel na wikipedii rovnou, tak si tyto  informace pamatuje zpaměti. A já nechci psát hluboce vědeckou práci na téma: "pohanské svátky v dnešní době". A nebudu psát ani článek ve stylu: "Halloween je super svátek, mam ho moc ráda a chtěla bych, aby se slavil i u nás." ( Těmto lidičkám vzkazuji: "Děcka klid, my zase máme svátek sv. Mikuláše, za kterýho se můžeme převlíkat a loudit  od ostatních sladkosti, jestli vám jde o tohle ). Ikdyž je fakt, že pohanskej svátek plnej čarodějnic je mi mnohem mnohem sympatičtější než křesťanskej svátek s dědulou co chodí o berli ( jen tak mimochodem, víte, že sv. Mikuláš byl křižák? Proto má na hábitu ten kříž... ale to je jenom taková odbočka ). Ale nechtěla bych, aby se slavil i u nás ( oficiálně, soukromě ať si každej slaví co chce ), protože mi přijde hloupí slavit něco, co u nás nemá tradici jenom proto, že to vypadá dobře.


Když se řekne halloween, první co mě napadne je dýně ( jack-o-lantern ). Ty dýně jsou fakt dobrej nápad, vypadají dobře za oknem nebo na zahradě. My teda každej rok dlabem dýni. Ani ne tak proto, že bychom nějak slavili halloween, ale prostě proto, že to vypadá hezky, akorát ta dýně hrozně rychle zplesnivý ( minulej rok jsme měli čtyřkilovou dýni, vydlabali jse jí, nechali na chodbě a za týden se z krásně oranžové dýně stala krásně šedo-zelená dýně ).
Hned jako druhou věc si vzpomenu na film Karlík a továrna na čokoládu a malýho Williho Wonku, když šel koledovat převlečenej za ducha ( a ty strašný rovnátka....uf ). Další film ( nebo spíš seriál ) jsou Simpsonovi a díl, kdy byl halloween a děti udělali ve Sringfieldu děsnej binec a pak se jim chtěli rodiče pomstít...bla bla, kdo to viděl, ví o čem mluvim, kdo to neviděl.....tak se na to podívá, dá se to sehnat všude na netu online ;o) 

No koukam, že na to, že jsem nevěděla co napsat, jsem toho napsata celkem dost a je nejvyšší čas přestat, páč pak by to už byly samý kraviny. Teda já dokážu napsat megadlouhej článek o ničem, ale vás by to adi nebavilo číst. Mě ostatně taky ne :o)

Obrázek: Zdroj

Děti divočiny aneb 14 Tarzanů

26. října 2010 v 23:11 | papája |  Články
Ségra koupila jeden časopis o psech, kterej jsem otevřela jen tak z nudy ( ona na záchodě je fakt občas nuda ). Kromě článků o psech, štěňatech a reklam na krmiva jsem narazila i na celkem zajímavý článek o Vlčícj dětech. Už jsem o tom párkrát slyšela ( a to ne jen v pověsti o Romulovi a Removi ), ale nikdy jsem tomu nevěnovala moc velkou pozornost. Až teď jsem si i něco našla na internetu a zjistila jsem celkem zajímavé informace, o kterých si myslim, že by vás taky mohli zajímat ( Kdybych si myslela, že vás to zajímat nebude, tak to sem ani nepíšu...).
Zaprvé je nutné říct, že příběhy o Tarzanovi, kdy malé dítě vychovaly opice, není tak úplně smyšlený ( ikdyž asi těžko by takové dítě v pozdější době flirtovalo se sexy běloškama ). Je známo minimálně 14 případů z celého světa, kdy byly děti vychovány zvířaty. Od šimpanzů, přes ( dokonce ) gazely, kozy, leopardy, medvědy a samozřejmě vlky. Případů dětí vychvyných psovitými šelamy je, jak jsem zjistila, nejvíc. Proč? Odborníci se domnívají, že to je proto, že šelmy jsou mláďatům bezvýhradně oddány, a to ani nemusí jít o jejich vlastní mláďata. Je pravda, že například medvětí nebo lví samci zabíjejí mláďata, která nejsou jejich vlaství proto, aby samice byly znovu připraveny k páření. Vlci ne. U nich mají šanci přežít i osiřelá mláďata, jako například děti, které vlci považují za sirotky.


Nejznámější je asi příklad dvou indických holčiček, které v roce 1920 objevil indický křesťanský misionář Joseph Amrito Lal Singh. Podle jeho deníku vyslech ve vesnici Godamuri příběhy o lesním duchovi, který byl vídán se smečkou vlků v okolí jednoho termitiště. A jelikož to byl chlap zvědavej, okamžitě šel termitiště rozvrtat a našel tam vlčici ( nebo spíš šakalku....ty jsou v indii běžnější, ale to on zřejmě nerozlišoval ) se dvěma vlčaty a dvěma dětmi. Dvě holčičky prý používaly ruce jen k chůzi a běhu, jediným úchopným orgánem byla pusa. Měly nápadně vyvinuté svaly na ramenou a na nohách, na kolenou a na chodidlech měli velké mozoly. Vlasy měly slepené v nepřehlednou kouli a když běžely po čtyřech ve volném prostoru, tak bylo těžké ja chytit. Mladší asi dvouletá holčička dostala jméno Amala a starší osmiletá Kamala. Byly dány do sirotčince na převýchovu. Amala dělala rychlé pokroky, bohužel po rocezemřela. Kamala řekla první slovo po dvou letech a teprve po osmi letech uměla mluvit v kratičkých větách. Zemřela na urémii ( těžko říct co to je ) ve svých sedmnácti letech.


Prostě dítě, když od malička je vytrženo z lidské společnosti, nenavykne si na jazyk a na lidi všeobecně, tak pak má malou šanci, že se znovu dokáže přizpůsobit. Kdyby vás toto téma zajímalo víc, najděte si to na internetu pod pojmem "děti džungle" nebo "děti vychvány zvířaty". Já jsem tu chctěla jen ve zkratce nestínit, čeho se toto téma jem přibližně týká, abych navnadila zvědavce a informovala ty, co chtějí mýt přehled.

Obrázky: Zdroj, Zdroj 2

5 minut po smrti

25. října 2010 v 20:13 | papája |  Fotografka
Tak mi ségra jednoho krásného podzimního večera řekla, že by chtěla nafotit náký fotečky. Tak jsem hned chytila inspiraci, ikdyž asi ne úplně takovou, jakou si představovala ona. Když jsem jí na obličeji začala vytvážet šedivý kruhy kolem očí, tak začala lehce protestovat. Ale ve jménu umění ze sebe nakonec nechala udělaz zombíka. Když jsme pak vylezly z pokojíku, máma se úplně lekla a prohlásila, že vypadá jako 5 minut po smrti. Tak proč ne, to byl vlastně účel.


Arn

24. října 2010 v 21:22 | papája
Název: Arn
Žánr: dobrodružný, historický, romantický
Orig. název: Arn - tempelriddaren
Režie: Peter Flinth

Obsah:
Zápletka filmu, který se odehrává v druhé polovině 12. století, kdy se Evropa a Střední východ zmítaly v křižáckých válkách, se točí kolem mladého templáře Arna. Během svého dospívání na dvoře švédského velmože pozná půvabnou Cecilii a oba dva doufají ve společný život. Po řadě konfliktů s neodčinitelnými následky jsou však rozděleni - Arn putuje do Svaté země jako křižák a Cecilia je zavřena do kláštera. Exteréry v současnosti nejdražšího švédského filmu se natáčely jak na domácí půdě, tak ve Skotsku a Maroku.

Recenze:
Tenhle film jsem viděla jednoho krásného odpoledne ve velmi příjemné společnosti, takže možná moje hodnocení bude tímto trošku ovlivněné... Co je vidět na první pohled - film není americký ( hlavní hrdina neni napudrovanej hezoun, neni nezranitelnej, takže pár zásahů taky schytá, jeho holka neni supermodelka, ikdyž je moc hezká,  příběh nekončí happyendem, jak byste si asi mysleli,...takle bych mohla pokračovat ). Začátek je trošku chaotický, pořádse skáče ze současnosti do minulosti a zase zpět, ...ale zorientujete se. Celý příběh je napínavý, Arnovi se pořád staví něco do cesty, nespravedlnost, hloupost ostatních, povinnosti,... Válečné scény nejsou tak přehnané jako v amerických filmech, od všeho trošku, nic přehnaného, dobře se na to dívá,... Jsou vystiženy emoce, sny, touhy, nenávist, vášeň,....krásnej film, vážně doporučuju.

Hodnocení:
Děj: 4/5
Postavy: 5/5
Dialogy: 4/5
Kostýmy: 5/5
Kamera a vizuální efekty: 4/5

Celkem 23/25




Obrázky: Zdroj 1, Zdroj 2, Zdroj 3,

Fantom opery

21. října 2010 v 21:49 | papája
Název: Fantom opery
Žánr: muzikál, drama, romantická, thriller
Orig. název: Phantom of the opera
Režie: Joel Shumecher

Obsah:
Z temných koutů Opery, která je nyní domovem mladičké sboristky Christine Daaé. Jen její učitelka baletu ví, že Christinin tajemný "Anděl hudby" je vlastně Fantom, znetvořený hudební génius, jenž obchází divadelními katakombami a děsí členy souboru.
Christinin výkon uchvátí diváky při premiéře i Fantoma. Ten se rozhodne učinit svou oblíbenkyni operní hvězdu. Není však jediným mužem, který je mladou sopranistkou nadšen. Christine se zanedlouho začne dvořit bohatý divadelní mecenáš, vikomt Raoul de Chagny.
Byť je Christine svým charismatickým rádcem okouzlena, zároveň ji nepopiratelně přitahuje švihácký Raoul. To Fantoma mučí. Při dramatickém crescendu nezvladatelné vášně - zuřivá žárlivost a palčivá láska - mohou všechny tři přivést k bodu, ze kterého není návratu.

Recenze:
Krásně zfilmovaný muzikál, s úžasnou hudbou, skvělým obsazením a krásnými efekty. Nnení pro všechny, někomu může vadit, že příběh je téměř celý zpívaný. Ale je napínavý, plný emocí, vášně, žárlivosti,...
Hlavní písničku fantoma opery určitě znáte. Byla nazpívána v mnoha podáních, mě osobně se nejvíc líbila právě ve filmovém obsazení.
Gerald Butler, co hraje Fantoma, tak je pro tuto roli úplně úžasnej. Bojíte se ho a fandíte mu zároveň. Zvlášť se mi líbí ta maska. Moc hezky udělaná.
Prostě se na to zkuste mrkout a uvidíte, buď se bude líbit nebo nebude.

Hodnocení:
Děj: 3/5
Postavy: 4/5
Dialogy: 3/5
Kostýmy: 5/5
Kamera a vizuální efekty: 5/5
 Celkem 20/25







Obrázek: Zdroj

Být bez fantazie je jako být bez duše

19. října 2010 v 21:53 | papája
Téma fantasy se mi zdálo jako dobrý nápad, ale když jsem nad tím tak přemýšlela, tak ani pořádně nevím, co vlastně napsat. Nechci totiž psát něco ve stylu: "Fantasy mám moc ráda, čtu hodně fantasy knížek a je to můj nejoblíbenější žánr." , jako to píšou někteří blogeři. To všechno je sice pravda, ale tak nák si myslim, že tohle vám toho moc neřekne. Že čekáte něco víc.
První fantasy knížka, kterou jsem četla byl Eragon. Ve dvanácti letech, nebo kolik mi bylo, když jsem to četla poprvé, mě příběh strašně chytnul ( sice jsem musela nejdřív překonat fóbii z knížek, který maj nad 250 stránek a nejsou napsaný dvoucentimetrovim písmem ). Doslova jsem tu knížku hltala a ve té době to pro mě byla bible. Pak jsem zjistila, že existují i jiné fantasy knížky a tak jsem se dala směle do čtení. Vystřídala jsem nespočet knížek, některých lepších, některých horších, až jsem se pročetla do dnešní doby. Dnes můžu říct, že moje nejoblíbenější knížky jsou Hostitel, Měsíční píseň ( a další díly ), Sabriel a Vyjímečná ( neplést s Vyvolenou, to je úplná hovadina ).
Jako každý fantasy nadšenec jsem i já zkusila ( a do dnes zkouším ) napsat nějaký smysluplný, zajímavý příběh. Žánr fantasy mi přinesl nové možnosti. Žádná pravidla, prostě co napíšete, to platí a čtenář to tak musí brát. A tak se v mém mozku vyklubalo asi pět fantastických světů, několik zcela nových ras ( nikdy jsem nechtěla používat bytosti, co už někdo vymyslel, viz elfové, draci, trpaslíci ), několik příběhů, ze kterých jsem dokončila jen velmi málo, na ostatní nezbyl čas a nebo mě časem přestaly připadat tak úžasné.
Nemůžu zapomenout na fantasy filmy. Jeden z těch opravdovějších filmů, které byly moje první, byl Pán prstenů ( Ano, film, jsem viděla dřív než knížku. Ale narozdíl od některých jedninců, kteří o sobě tvrdí, že jsou strašný fantasy znalci, jsem alespoň věděla, že to napsal J.R.R.Tolkien ). Mohla bych jmenovat stovku filmů, které jsem viděla ( ale jen málo mě skutečně zaujalo ), ale to bych tu byla dlouho. A kdybych měla vyjmenovat čím vším zmrvili filmaři film Eragon, tak bych tu byla ještě dýl ( pač to byla fakt...jak to říct slušně...hovadina a to jsem ještě hodně slušná ).
Můj děda kritizoval fantasy, protože prý číst o něčem, co neexistuje ( o nějakejch příšerách, kouzlech a podobnejch nesmyslech ) nemá smysl, protože to není skutečné. Já ale říkám, že to smysl má. V dnešní racionální uspěchané době je krásné ponořit se do fantastických světů plných toho, o čem jsme vždycky snily, vypnuli na chcíli mozek a toulali se po jiných světech as našimy hrdiny.


P.S.: Jak jsem psala v recenzi na Eragona, první díl ujde ( ale už není pro náročnější čenáře ), druhý díl přežijete a třetí čtete jen proto, abyste zjistili, jestli to je trapárna až do konce. Ale nebudu si kazit článek, mrkněte se do recenzí. 

Obrázek: Zdroj

Kytice

13. října 2010 v 15:53 | papája
Název: Kytice
Žánr: drama, romantický, horor
Režie: F.A.Brabec

Na motivy básní Karla Jaromíra Erbena!

Obsah:
Sedm vypjatých příběhů, které se mohly odehrát kdekoliv a kdykoliv a mohou se přihodit i dnes, protože jsou o lidských láskách a vášních, o touhách, posedlostech a sobectvích, které se staletími nemění. KYTICE - filmová báseň z hororových květů K.J.Erbena. KYTICE. VODNÍK. SVATEBNÍ KOŠILE. ZLATÝ KOLOVRAT. DCEŘINA KLETBA. POLEDNICE. ŠTĚDRÝ DEN.

Recenze:
Když jsem minule kritizovala Máj, nemohla jsem si odpustit odívat se na zoubek i druhému filmu F.A. Brabce - Kytici, která je natočena podle lehce hororových básní K.J. Erbena. Hned od začátku mě Kytice zaujala mnohem víc než Máj. Kamera je stejně krásná, každý záběr je originální obraz. Ale možná to je příběhem, možná obsazením, prostě se mi dostala pod kůži. A nejvíc asi báseň Vodník s Danem Bártou jako úžasným vodníkem a Lindou Rybovou jako dívkou, která mu doslova spadne na hlavu ( kdo viděl nebo četl, tak ví ). Vodník není malý zelený dědula s fajfkou a frakem, ale fešnej dredáč jenom v sukýnce ( nebo co to balo. Jo, zelenej teda byl. Příběh má energii, náladu, jsou vystihnuty povahy postav v celkem krátkém čase a většina je natáčena pod vodou ( smekam kdobouk ). Další, co mě asi nejvíc zaujalo, byl Bolek Polívka jako polednice ( to musíte vidět ), Karla Rodena jako mrtvolu a báseň Zlatý kolovrat, kde Annu Geislerovou rozkrájí na kousky ;o) Stojí to za to, ale musíte mít pro takové filmy cit a mít rádi literaturu z obrobí českého romantismu.

Hodnocení:
Děj: 4/5
Postavy: 5/5
Dialogy: 5/5
Kostýmy: 5/5
Kamera a vizuální efekty: 4/5

 Celkem 23/25







Obrázky: Zdroj

Grafitti

12. října 2010 v 21:37 | papája |  Fotografka
Rozhodla jsem se využít pokusů o kreativitu některých méně nadaných jedinců ( teď myslim ty grafitti na zdech ) a zakomponovat je do svých fotek. A koho jiného u nich nevyfotit, než úžasnou modelku Nami ( neže bych neměla i jiný modelky, ale ona je takovej hezky výraznej typ...nebudem to rozebírat...radši :op ) 

gjgjk

Podzim v praxi

12. října 2010 v 21:33 | papája |  Fotografka
Tak jsme vyrazily fotit společně s kamarádkou Nami a Salian. Byly jsme vyzbrojeny foťáky, bágly plnými serepetiček na focení ( které jsme stejně skoro nepoužily ) a dobrou náladou. Chtěly jsme stihnou barevné listí ještě než začne bejt hnusně. A myslim, že to co vzniklo se celkem vyvedlo. Tady mám pro vás pár mých fotek, co dopadly nejlíp.

Nami nelitovala svého nádherného kabátku a ve jménu umění se vyválela v listí.

Pod drnem

12. října 2010 v 20:07 | papája |  Články
Nadpis je trošku nadsázka, trošku ironie ( dobře, možná trochu víc ), ale já jsem strašně ironická, zvykejte si. Téma hřbitov se mi líbí, ikdyž jsem nejdřív nevěděla, co vlastně napsat. Ale už jsem na to přišla :o)
Když se řekne hřbitov, představím si vysoké stromy, svíčky, náhrobky namačkané jeden vedle druhého ( nj, úmírá se pořád a země je málo ). Kdo chodí na dnešní hřbitovy, tak mi potvrdí, že většina ztratila svoje kouzlo. Jsou to spíš plantáže náhrobků, které ještě ke všemu nevypadají nijak světoborně ( šedá žula s nápisem "zde leží rodina XY" ), kytky jsou umělý a strom je tam jeden jedinej chudáček někde u zdi. Teď jsem popsala hřibov u nás. To víte, velké město = velkej hřbitov.
Zrovna včera jsme navštívily s kamarádkami na našich fotících toulkách jeden z našich městských hřbitovů Cca dva měsíce před tím jsme totiž fotily na hřbitově v Nepomuku, což je menší město a hřbitov je tam moc inspirativní, tak jsme si řekli, že nás tam zase něco napadne . Bohužel se tak nesalo. Nevím, jestli za to můžou naše školou propláchlé mozky, nebo jednoduše to, že tento hřbitov očividně pamatuje celou éru komunismu, ale nic před tím. Tak jsme vzpomínaly na kouzelně tajemný židovský hřbitov v Praze, minuly skupinku důchodců a rychle vyběhly zase ven.
A jak jsme tak měly takovou úžasnou náladičku, přemejšlely jsme, jak chceme být pohřbeny my ( Ano, ve skutečnosti jsme víceméně normální, ale občas na to nvypadáme. Ty naše debaty bych vám přála slyšet. ) Nadpoloviční většina naší skupinky se shodla, že je lepší se nechat spálit, než bejt sváča pro červy a jiné bezobratlé více ( i méně ) buněčné živočichy.Má to několik výhod. Nezaberete tolik místa, vaše potomsto nemusí utrácet za rakev a neplazíte se po celé zemi v žaludku tisíců červů ( Obrazně řečeno. Já samozřejmě vim, že červi žaludky nemají, tak blbá zase nejsem. ) Prostě samá pozitiva...
Tak jo. Jelikož po přečtení tohoto článku nejspíš s křikem opustíte můj blog, nemá cenu se nijak víc rozepisovat, kdo ví, kam bych se ve svých pošahaných myšlenkách ještě dostala. Přeju krásné sny :o)

Tak to je vážně moc!!! Šaty z masa?!?!

10. října 2010 v 19:01 | papája |  Články
Nevim, jestli jste to už slyšeli, nebo jste to četli, ale já jsem se včera s kamarádkou Nami povídala na skypu a tak jsme se nák dostali ( ani nevim jak ) na Lady Gagu ( nebo Lady Gaga, skoňuje se to vůbec ) a ty její modely. Když chce chodit extravagantně oblíkná, pro mě za mě, když se jí to líbí. A já sympatizuju s lidma, který se nebojí nosit co se jim líbí, ať si o tom ostatní myslí co chtějí ( ikdyž se mi třeba nelíbí jejich muzika, to s tim nemá co dělat ). Ale tohle bylo vážně moc. Šaty z MASA? No podívejte se sami:


Bude to nejspíš ňáký vepřový nebo hovězí. Fuj. Já zastávám názor, že bílkoviny jsou důležitý, ale zabíjet zvířata zbytečně je špatný ( tozn.: nejíst salám ke snídani, steak k obědu, klobásy k večeři, ale dát si maso třeba jednou za dva za tři dny. Bílkoviny můžete získat i z mléčných výrobků, hodně jich je ve fazolích a živočišné jsou například ve vejcích ). Navíc nerada jim maso z velkejch zvířat jako jsou krávy, prasata ( Víte, že prase má inteligenci tří až čtyřletého dítěte? Tak že to je jako byste zabili malý dítě .) a koně už vůbec ne. No, to je věc názoru. Ale dobře, všechno se ještě dá pochopit, jenže masový šaty mi přijde až úchylný a provokativní. Jako by přímo vraždění zvířat podporovala.
No, udělejte si vlastní obrázek. Ráda si přečtu i jíný názory, než ty moje praštěný :o)

Obrázky: Zdroj

Quatro formaggi se smetanovým základem

10. října 2010 v 18:59 | papája
Pizza Quatro formaggi je známá, mají ji snad ve všech pizzeriích, prodávají ji i mraženou, můžete si ji udělat i doma. Ale co se stane, když místo rajčatového protlaku dáme jako podklad smetanu? Možná budete sami překvapeni, protože to chutná senzačně.

→ můj recept←
→otestováno/ lahůdka←

Potřebujete:

těsto na pizzu ( Uvařte nebo kupte, já když nemám čas, tak kupuji hotové těsto v Lidlu. To je kvalitní a chutná skvěle. ), 33% smetanu ke šlehání, tvrdý sýr ( eidam ) plátkový nebo cihlu ( to je jedno ), hermelín, mozarellu, modřenín ( nebo podobný plísňový sýr ), čerstvou bazalku a oregano ( pokud nemáte, vystačíte si se sušenými )

Postup:

1) Těsto rozprostřete na plech s pečícím papírem. Troubu si předehřejte na 200°C
2) Udělejte vyšší okraje, aby vám nevytekla smetana. Nalijte smetanu ( neušlehanou ) a rozetřete. Přiměřeně, nemusíte z toho mít bazén. Nasypte koření ( se sušeným nepřehánět ).
3) Nakrájejte mozarellu a hermelím na plátky a nandejte na pizzu. Pak rozdrolte modřenín. Tvrdý sýr nakrájejte na nudličky nebo nastrouhejte. Na dejte na pizzu a nezapomeňte na okraje. Je dobré dát tvrdý sýr také k okrajům, aby nevytekla smetana.
4) Dejte do předehřáté trouby a hlídejte. Až bude tvrdý sýr zlátnout, vyndejte. Počkejte cca 7-10 minut, než pizza trošku vychladne a hlavně až sýr trošku ztuhne. Pak podávejte.

Dobrou chuť :o)

Pizza před troubou...
...pizza po troubě :o)

Doba ledová (1,2,3)

9. října 2010 v 17:39 | papája
Název: Doba ledová
Žánr: animovaný, rodinný, komedie
Režie: Chris Wedge, Carlos Saldanha
Or. název:  Ice age

Obsah:
Bylo nebylo. Ne tak dávno, sotva před 20 000 lety, v prehistorickém světě, kdy mrzne až praští, začíná příběh o mi-mi-migraci. Jak má jeden ale poznat, že jde o DOBU LEDOVOU a ne třeba o Mrazivé časy nebo Velký chlad? No, tak se na naše hrdiny podívejte! obličeje mají vyloženě LEDOVÉ.
Recenze:
Kdo dneska nezná Dobu ledovou. Z moderních 3D animáků ji mám nejraději. Mamut Many, tygr Diego, lenochod Sid, v dalších dílech mamutice Ellie, vačičáci, nebo lasičák Buck ( ten je fakt boží ) a hlavně krysoveverka Scart. Všechno jsou to osobnosti, mají svoje kouzlo. U animáků mi vadí, že když se "natočí" druhý díl, většinou je jen slabym odvárkem toho prvního. Tak u Doby ledové tohle neplatí. Tam je každý díl skvělý, dokonce bych řekla, že je díl od dílu lepší, ale  to je jen můj hluboce subjektivní názor. Přestože animace jení z nejvymakanějších, nikomu to nevadí, protože to  není to hlavní. Jde o zábavu a tu nám každý z dílů Doby ledové nabízí po tunách.
Nezapomenuletné scénky vás pobaví znovu a znovu, stačí si na ně vzpomenout. Neodpustím si alespoň pár nejlepších scén. Například v prvním díle "muzeum vývoje lenochoda", nebo ve druhém díle nezapomenutelná supí písnička "Stůl, prostřený stůl". A ve třetím díle je hlášek asi nejvíc a většinu z nich obstarává Buck. Například:

Edie: "A zabil tě?"
Buck: " Bohužel jo....ale přežil jsem!"

nebo

Many: " Jak dlouho už jsi cvok?"
Buck: "Jsou to tři měsíce. Probudil jsem se a byl jsem ženytý s opůncií. S ODPORNOU opůcnií....Ale miloval jsem ji..."

Takhle bych mohla pokračovat dál a dál.

Hodnocení:
Děj: 3/5
Postavy: 5/5
Dialogy: 5/5
Kamera a vizuální efekty: 4/5

 Celkem 17/20






Obrázky: Zdroj 1, Zdroj 2

Sherlock Holmes

9. října 2010 v 17:15 | papája
Název: Sherlock Holmes
Žánr: detektivní, dobrodružný
Režie: Guy Ritchie
Or. název:  Sherlock Holmes

Obsah:
Nové dynamické zpracování nejznámějšího díla Sira Arthura Doyla "Sherlock Holmes" přináší Holmesovi a jeho věrnému partnerovi Watsonovi poslední výzvu. Ukáže se, že Holmesovi bojové schopnosti jsou stejně tak smrtící jako jeho pověstný intelekt. Obojího bude zapotřebí při odhalování smrtelného spiknutí lorda Blackwooda, které by mohlo zničit celou Anglii.
Recenze:
Jako že detektivky nejsou můj nejoblíbenější žánr, tak na Sherlocka nedám dopustit. Je to napínavý příběh s nádechnem mysteriózna ( nebo jak to nazvat ), s Holmesovými brilantními úvahami, lehce vtipnými dialogy, krásnými kostými a atmosférou. Obsazení perfektní, rozzuzlení nečekané. Děj má spád a ani chvíli se nenudíte. Snažíte se totiž sledovat a orientovat se ve složitém ději, ale nakonec je stejně všechno jinak,než jste si mysleli. Samozřejmě, jako v každém americkém filmu, hlavním postavám, ikdyž by už několikrát měli zemřít, se nikdy nic nestane. Ale tento detail s radostí přehlédnete, protože film má své jiné kvality. Nejsem profesionálí kritik, takže ty chyby možná nevidim, ale mě se tenhle film moc líbil a všem hodoporučuju.

Hodnocení:
Děj: 5/5
Postavy: 5/5
Dialogy: 5/5
Kostýmy: 5/5
Kamera a vizuální efekty: 4/5

 Celkem 24/25




Sherlock Holmes, Jude Law, Robert Downey Jr.


Obrázky: Zdroj

Máj

9. října 2010 v 16:43 | papája
Název: Máj
Žánr: drama, romantický
Režie: F.A.Brabec

Na motivy básně Karla Hynka Máchy

Obsah:
 Filmový Máj je příběhem Kata který se vrací po sedmi letech do svého kraje. Tento podivný vypravěč nám postupně odhaluje strhující příběh o milostném trojúhelníku dvou mužů a jedné dívky. Mlynář Schiffner je zralým mužem, stavějícím na jistotách, pro něž lze obětovat syna i city. Jarmila je dívka plná smyslné touhy a vášně v mladém a krásném těle, jehož hříchem by bylo nehřešit, a trojúhelník doplňuje Schiffnerův syn Vilém, rebel a vůdce loupežnické bandy, která okrade vesničany v kostele při májové mši, vyrabuje mlýn a přepadne poštovní dostavník. Láska, vášeň, ale i vina a trest, to vše se odehraje ve filmu Máj na pozadí přírody - démonické a lhostejné síly, která jako všudypřítomná bytost tepe vlastním rytmem, konfrontována s lidskými vášněmi.

Recenze:
Máchův májmám ráda, takže jsem od filmu očekávala co nejvíc, zvlášť, když ho měl natočit režisér Kytice. Neříkám, že Máj je nějak hodně špatný film. Je hezký na pohled, každý záběr je jako obraz, to musím ocenit. Ráda jsem viděla Jana Třísku vroli kata ( přestože postava kata je v příběhu úplně vymyšlená, je to dobrý nápad a navíc nikdo jiný neumí recitovat Máj právě tak jako Tříska). V hlavních rolích uvidímě dva neznámé herce ( Matěj Stropnický tedy herec není vůbec a je to celkem poznat ). Například nechápu, proč Jarmila nemluví. Režisér to vysvětlu je tím, že ani mluvit nepotřebuje, že pak vypadá tajemněji. No...skoro v každym záběru je nahá, takže tý tajemnosti jí moc nezbývá a to, že nemluví, někdy působí dost směšně, protože Vilém odpovídá za ní. I když možná kdyby mluvila, dopadlo by to ještě hůř. A teď k Vilémovi. Je vidět, že neni zvyklej hrát, protože to vypadá dost strojeně a uměle, když se o to snaží. Když jsme se na Máj dívali ve škole, holky měli poznámku, že vypadá jako "staženej králík". To naráží na Vilémovu postavu, protože při pokravě je do půl těla a je strašně hubenej, tekže holky si na svý nepřijdou. Nadruhou stranu, Vilém je loupežních, chuďas a moc jídla asi nesežene, takže to možná byl záměr režie. No, a další věc, kterou bych vytkla jsou pištící mravenci, vzdychání a podobné věci. Ale věc, která mi opravdu neseděla, byla písnička od skupiny Davida Krause. Celý soundtrack v Máji je romantický, melodický, náladový ( od skupiny Support lesbiens ) a pak tam dají takovou rádoby rockovou a depresivní pecku, která má mizernej text a je mizerně nazpívaná. Ale abych jenom nekritizovala. Máj, ať chcete nebo nechcete, ať nad některými částmi vrtíte hlavou nebo se smějete, ikdyž nemáte, stejně vás nakonec dostane. Když vydržíte až dokonce na Vilémovu popravu, tak ať je ta scéna jakákoliv, dokážete se do ní vžít a věřte, že to neni nic příjemnýho. Když jsem to viděla poprvé, měla jsem teda slzy nakrajíčku a den jsem se z toho vzpamatovávala a to nejsem žádná citlivka, takový scény mi obvykle vůbec nevadí. Slabsí povahy brečely jako želvy :o)

Hodnocení:
Děj: 3/5
Postavy: 3/5
Dialogy: 2/5
Kostýmy: 3/5
Kamera a vizuální efekty: 4/5

 Celkem 15/25







Obrázky: Zdroj

Někdo chytrej zase povídal...

4. října 2010 v 20:54 | papája |  Články
Krátké rozčilení a krouení hlavou nad dvěna nesmysly. No posuďte sami.


Zaprvé:

Tak si sedim ve škole v lavici a najednou slyšim, jak náš učitel ( kterej mimochodem v jednom kuse odbíhá od tématu ) povídá něco, co mě celkem nadzvedlo ze židle. Nákej chytrej pan politik ( nevim jméno, hledala jsem na netu, ale nic jsem nenašla ) řekl, že: ,,Volební právo mají mít jen ti lidé, kteří 1) nejsou zaměstaní ve státní spávě a 2) mají dvě a více dětí."
No řekněte, neni to naprostá kravina? Takže všichni lidi, co jsou zaměstaní ve státní správě prostě nemůžou volit. Má bejt rád, že vůbec jsou zaměstnaní. A lidi, co mají jen jedno dítě, protože třeba druhé nechtějí, nezvládly by ho, nevešlo by se jim do bytu, nebo se jim prostě nepovedlo mítdruhé dítě, by prostě nemohli volit.
Takže tento velmi chytrý pán touto myšlenkou podpruje nejen přelidňování, ale i kvalitní výchovu, protže takový dva rodiče můžou mít dítě, které tím, že je jedno, má větší péči, větší prostředky,vychovají z něj vykonavatele nějakého prospěšného a užiteného zaměstnání, ale nebudou moct volit, protože nemají ještě druhé. A taky tím, že nesmí volit státní zaměstnanci ( i blbý sekretářky můžou bejt státní zaměstanci ) podporuje nezaměstnané voliče, nebo ty voliče, kteří třeba nemají přehled v politické sféře.
Prostě je to úplná kravina.

Zadruhé:

Psali jsme diktát o Vesmíru a nevim o čem ještě. Ale je pro mě novinka, že Sluneční soustava se píše s malým "S". Chápete to někdo? Prej v pravidlech českýho pravopisu stojí, že Slunečních soustav je víc, tím pádem se tam píše malý.
Tohle nesnášim. Když se někdo, kdo o astronomii ví úplný houby, se vrtá v tom, čemu nerozumí. Jak může bejt Slunečních soustav víc, když Slunce ( ta hvězda uprostřed naší soustavy, která se jediná takhe jmenuje a žádná jiná se tak nejmenuje), je jenom jedno. Ano, existuje miliardy hvězd, kolem kterých obíhají planety, ale žádná se nejmenuje Slunce. Jmenují se jinak, nebo vůbec nejsou pojmenované. Z toho vyplývá, že se žádná jiná soustava nemůže jmenovat Sluneční. Slunce totiž NENI nějaké samostatné vesmírné těleso, ale hvězda jako každá jiná. Tím pádem se tam těžko může psát velké "S"!!!!!

No, tak jsem se zase jednou rozčílila....nádech....výdech....hlavně v klidu :o)

A chčije a chčije

4. října 2010 v 20:19 | papája |  Články
!!! Varování: Nevhodné pro lidi trpící depresemi
!!!

Dneska při hodině informatiky jsem se podívala na blog.cz, abych zjistila, jaké je téma týdne. Ale čekala jsem nějaké nápaditější. Když se řekne: Téma podzim, vzpomenu si na hodiny slohu, kdy nás naše češtinářka nutila každý rok psát charakteristiku, líčení, úvahu a podobné krásné věci. To byla témata: podzimní listí, podzimní plýskanice, babí léto, procházka podzimním lesem....prostě pořád dokola to samý. A my museli psát, jak jsou ty lístečky pěkně zabarvený, jak je všude zima ( a to teda fakt je ) až nám běhá mráz po zádech, jak dešťové kapky dopadají s jemným plesknutím na mokrý chodník,... prostě se vyžvejknout tak, aby bylo uspokojena její estetická a literární potřeba.
Dobře, když překonám první psychycký blog z podzimu způsobený hodinami češtiny, dostanu se k psychyckému bloku číslo dvě: začátek školního roku. To je nejhorší část školního roku vůbec. Člověk je zblblej po prázdninách a oni už po něm chtěj, aby vyvinul nějakou mozkovou činnost. To je prostě brutální a krutý.
Dostáváme se k nesnášenlivosti vůči podtimnímu počasí. Na začátku října to začne a poak to skončí někdy v dubnu. Permanentně zataženo, vítr jak blázen a chčije a chčije. Já nesnášim, když je zima, šedivo a hnusně ( nevadí mi to jednině když je sních, ale na ten si budu muset počkat ).

Fajn, tak abych nebyla úplně pesimistická, protože mysli, že po přečtení těch třech odstavců musíte mít zkaženej celej den :o)
Podzim když se povede ( tozn.: když občas zasvítí slunce, listy jsou barevný a nespadnou hned jak začne bejt trochu zima ), tak je to ráj pro fotografy, ptotože barvy podzimu vypadají na fotkách moc hezky.
A taky je to znamení, že se blíží Vánoce.

Kuře se sýrem a bylinkami

3. října 2010 v 19:26 | papája
To jsem takhle byla o víkendu s tátou sama doma a musela jsem se učit. Tak táta řekl, že bude vařit. Aha, takže to bude kuře na pánvi a hranolky. No, musela jsem maličko zasáhnout ( třeba s kořeněním ), ale víceméně je to jeho recept.

→ tátovo recept ←
→otestováno/dobrůtka←

Potřebujete:
čerstvá kuřecí prsa, olivový olej, cůl, grilovací koření, nějakou bylinkovou směs ( která vám voní ), tvrdý plátkový sýr
+ brambory, hranolky nebo krokety ( příloha )

Postup:

1) Řízky nakrájejte na plátky a rozklepejte. Jemně osolte z obou stran.
2) Z obou stran okořeňte grilovacím kořením a bylinkami ( nepřežeňte to )
3) Rozpalte si olivový olej a maso opečte. Až bude z obou stran, dejte na každý kus plátek sýra a pokud je to možné, přiklopte pánev poklicí, aby se sýr roztekl.
4) Podávejte s vaší oblíbenou přílohou a rajčaty.

dfdh

Barambory na rychlovku

1. října 2010 v 21:14 | papája
Tenhle receptík jsem spatlala jen tak narychlo, a dopadnul chuťově celkem dobře ( samozřejmě záleží na tom, co komu chutná ), a tak jsem si řekla, že je dobré znát nějaký ten rychlý receptík, když v lednici jsou jen zbytky, máte hlad, potřebujete něco rychle a nechcete polívku z pytlíku.

→můj recept←
→otestováno/ ujde←

Potřebujete:
Pár oloupaných a uvařených brambor ( klidně nějaké, které se nesnědené válí v ledničce ), olivový olej, sójovou omáčku, karí ( já použila anglický typ, ale může být i jiný ), sůl, pokud mátem tak čerstvé bylinky ( bazalka, petržel )

→ olivový olej je zravější, není tučný ←
→ v různých supermarketech si můžete koupit bylinky v květináči ( bazalka, oregano, pažitka,...)←

Postup:
1) na pánvičce si rozpalte olivový olej
2) nakrájejte brambory na kousíčky ( ne moc velké, ne moc malé, prostě akorát ) a dejte je na pánev
3) přilijte tak 2-3 lžíce sójové omáčky ( podle toho, kolik brambor máte ), posypte přiměřeně karí ( nepřehánět ) a lehounce osolte.
4) Omyjte a nakrájejte si bylinky ( pokud nemáte, nevadí, obejde se to i bez toho )
5) Až budou brambory opečené, dejte je na talíř, posypte bylinkami a podávejte třeba s rajčátky nebo s kyselými okurkami, jak je libo

djt

Čtyři roční období

1. října 2010 v 21:04 | papája
Nějak jsem si oblíbila alegorická témata ,a kreslení. Byly tu už čtyři živly, teď tu máme čtyři roční období. Technika je akvarelové pastelky ( moje nejoblíbenější ) na akvarelovém papíře. Rak se pokochejte a hlasujte, které období, se vám líbí nejvíc.

Zima:
gfth