Listopad 2010

Evropský drak

30. listopadu 2010 v 21:42 | papája
gfmjgl

Bezkřídlý drak

29. listopadu 2010 v 21:50 | papája
xnjn

Wywern

29. listopadu 2010 v 21:50 | papája
fchhj

Čínský drak

28. listopadu 2010 v 22:27 | papája
dfj
fdnhjdfj

Druhý nejpočetnějí živočišný kmen

28. listopadu 2010 v 22:25 | papája
V biologii jsme se konečně od šutrů, buněk, prvoků a podobnejch věcí, posunuli k živočichům, kteří mají víc jak jednu buňku a dokonce mají oči. A nemají nejom oči, mají schránky z uhličitanu vápenatého a dalších anorganických látek. Ano, mluvím o úžasné, zajímavé, barevné skupině živočichů, kteřím se říká ( alespoň v česky mluvících zemích )MĚKÝŠI.
Tento kmen živočichů je strašně zajímavej. Možná si řikáte, co může bejt na nakovim šnekovi, co se plazí někde v trávě, zajímavýho. Na t vám můžu říct dvě věci: 1) to co myslíte neni šnek, ale hlemýžď zahradní a i ten může bejt zajímavej a 2) takovej hlemýž%d neni v celym kmeni měkýšů sám. Asi bych to měla uvést na konkrétních příkladech.

Tak třeba touhle mušličkou, která se jménuje Zavinutec ( teda tak se jmenuje obyvatel tý mušličky ), tak tou se dřív platilo. Používala se jako měna.


Křídlatec měří až půl metru ( teda ta ulita ). A to už je pořádná potvora. A teď si představte, že tenhle obr se pohybuje skokem. To se takhle koupáte v moři a najednou vám kolem nohou proskáče taková potovra...


Valovce se přezdývá mořský motýl. Žije v ledových severních oceánech. Tak si řikam,...jak to může vydržet, dyť je to jenom taková šlupka, nemá ani domeček a je vćelej život v ledovej vodě...fuj, to je představa. Jak jste si možná ráčili všimnout, má hodně (opravdu hodně) zredukovanou ulitu, takže by se mohlo zdát, že jí nemá vůbec.


Takhle bych mohla pokračovat až do alelůjááááá. Ale nevim, jestli jste stejný nadšencí do takovejch potvůrej jako já. Protože já jsem strašnej šílenec. Náš pan profesor ze mě musí mít radost :D

Obrázky: Zdroj 1, Zdroj 2, Zdroj 3

Plněná kapsa

25. listopadu 2010 v 22:42 | papája
To jsem zase jednou imtovizovala. Naházela jsem tam prostě co jmse měli v lednici a čekala jak to dopadne. A dopadlo to dobře. A předem upozorňuju, že dávat smetanu místo majonézy neni vůbec špatný. Tak zahoďte předsudky ;o)

Potřebujete:
tortillu ( dají se i koupit ), cihlu tvrdého sýra, olivy ( černé doporučuju ), rajče, kukuřici, kysanou smetanu

Postup:
1) nahžejte pánev na sucho ( bez jakejchkoliv tuků , prostě musí bejt suchá....)
2) dejte na ní tortillu a nahřejte z jedné strany, nesmí se připálit, nechte jí tam jenom chvilku
3) otočte a stranu, která se teď nahřívala nastrouhejte nahrubo sýr
4) až se sýr trošku rozteše ( tak, aby byl lehce přilepenej k placce ), tak tortillu vyndejte a nandejte na ní nakrájené olivy, kukuřici a nakrájené rajče zbavené semínek
5) nakonec dejte pár bobečků smetany a přehněte placku napůl

Dobrou chuť!!!

Fotku nemám, ale dodám ( snad.... )

Králíkova pomsta

25. listopadu 2010 v 22:16 | papája
Zastihla nás králíkova pomsta. Mám doma králíka, nebo spíš králici ( ramlice odborně, pro biology ). Jmenuje se Flappynka a je hrozně vychcaná....a to myslim doslova. Hodně papá a jak už to tak bejvá, tak taky hodně kadí. Jenže je to mimořádně čistotný králík. Nerada leží ve špinavej kleci. A protože má otevřenou klec přes den i přes noc, může si volně běhat po bytě, jen do pokojů nesmí. Z toho můžete vydedukovat, že kadí všude, jen ne do svojí klece.
Takhle jedno krásné sobotní ráno jsme Flappynce museli umejt prdelku, páč jí měla úplně špinavou. Tak se naštvala a urazila se.Celej den seděla v kleci na zadku se sevřenejma půlkama a nevylezla ven. Kula totiž dábelský plán...
V neděli ráno jsme se probudili, vyšli jsme do chodby a viděli jsme její pomstu za umytej zadek. Všude byly loužičky a bobky. Potvora to celej den držela a v noci se vyřádila skoro po celym bytě. Naštěstí v chodbě i v kuchyni máme omyvatelnou podlahu a šlo to dobře vyčistit. Za trest měla domácí vězení. Ale ona umí udělat takový smutný oči, takže nakonec dostala milost. A na smetaně neskončila, takže může bejt vlastně ráda ( dělam si srandu, já bych jí na smetaně neudělala, ani na ničem jinym ).

nj, kouká jako svatoušek,
↓↓↓ ale nic jí nevěřte :D
flappy

Smetanový dort

22. listopadu 2010 v 20:59 | papája
Tento dort je lehký, nenáročný, nepeče se a dá se udělat na spoustu a spoustu způsobů. Napíšu vám jeden ze způsobů a pak i možnosti na obměny, podle vaší chuti.

Potřebujete:
dortovou formu nebo menší pokáček, měkký tvaroh ( množství podle velikosti formy, normáln tak dva až tři tvarohy ), med nebo moučkový cukr, piškoty, kokos, borůvky (můžou být i mražené)

Postup:
1) vyklopte tvarohy do mísy a přidejte med nebo moučkový cukr (podle toho, co preferujete). Množství sladidel je na vás, podle toho, jak moc chcete dort sladký. Můžete během slazení ochutnávat, abyste věděli, kolik máte ještě přidat.
2) Vezměte formu a po celém dně vyskrádejte piškoty, tak aby v jedné vrstvě pokryly celé dno, samozřejmě, že mezi nimy budou mezery, piškoty jsou přece kulaté.
3) Piškoty potřete vrstvou tvarohu tak, aby piškoty nebyli vidět. To opakujte, vrsvete a vrstvete dokud nezaplníte celou formu až po okraj. Zhruba dobrostřed dortu, mezi dvě vrstvy piškotů, nasypte borůvky ( klidně zmrzlé ).
4) Až bude dort až po okraj zaplněn, posypte jej kakaem nebo čokoládovou rýží a nasekynými oříšky. Pak ho dejte do lednice ztuhnout. Žádné pečení ;o)

esfsegf
Teď umíte jeden typ smetanového dortu. Dále můžete improvizovat podle chuti. Můžete sladit jak cukrem, tak medem. Místo borůvek můžete použít jahody, brozhve, třešně, maliny,.....cokoliv máte rádi. Na posyp můžete vzít třeba kakao, čokoládovou rýži, nasekané mandle nebo ořechy ( lískové nebo vlašské, jak je libo ). Tvaroh nemusí být jen bílý. Když při slazení přimícháte do tvarohu kakao, máte rázem hnědý tvaroh a můžete míd dort dvojbarevný.
Je to jen a  jen na vás. Jediné, čeho se yvarujte, je překombinování chutí. V jednoduchosi je krása.

Chci sníh a hned teď !!!!

17. listopadu 2010 v 20:58 | papája
První vločka....no to je téma. Nák mě nenapadá nic, co bych mohla s lehkou ironií a vtipem mě vlastním, napsat... dobře, začnu takhle:
Jak se začne ochlazovat, podzim začíná být na ho*no. Pořád je zataženo, poprchává a je zima, šedivo a hnusně mokro. A navíc fouká vítr. Když napadne sníh, všechno je veselejší. Auta musí jezdit pomaleji, aby jim to neklouzalo, všechno se prosvětlí ( jak se světlo odráží od krystalků sněhu ) a všechno se tak nějak stiší, všechno je veselejší. Zima, když je bílá a plná sněhu, tak se dá celkem dobře přežít. Nehledě na to, že sníh má svá praktická využití. Například se po něm dá lyžovat, nebo se v něm můžete (s)koulovat.
Ale abych nezakecala to téma první vločky. Když jsem byla malá, tak jednou za rok mě máma vzbudila slovy: "Ájo, vstávej, pojď se podívat ven." Pak  roztáhla závěsy a já okamžitě věděla, že začal padat sníh. Ale první sníh je většinou jen taková ledová krupice, která roztaje hned jak spadne na zem. Krásné jsou pak vločy vločkovitého tvaru, jestli víte, co tim myslim. Jestli ne, tak to jsou ty hezký vločky co si představíte pod pojmem vločka ( pro ty,co to pořád nechápou, tak to jsou ty vločky ve tvaru hvězdiček ). Někdo tvrdí, že neexistují dvě stejné vločky. To si já nemyslim. Podle mě v tom množství vloček musí míd alespoň dvě stejnej tvar. Je to sice náhoda, ale náhody se dějou, o tom už jsem byla strašněkrát přesvědčená na vlastní kůži. A pak, kdo kdy prozkoumal všechny vločky, že? Po celém světě....no jo, to už jsem puntíčkář.


Nejlepší sněhopad je, když padají trakaře ( sněhový ). Když je pořádná hstá chumelenice a vy se na ní můžete dívat z okna. Bydlín ve středu města a když se dívám z okna a je už tma, tak vidím lampu pouličního osvětlení a činžák naproti přes ulici. A když chumelí, tak chumelí právě ve světle tý lampy a je to úžasnej pohled. Takovej uklidňující a inspirativní. To pak člověk zapomene na všechny problémy, podzimní deprese ( Já teda depreseme ještě neměla...ale tomu, že člověk má na podzim blbou náladu se deprese řikat nedá. Tomuse dá řikat prostě "blbá nálada". ).

Obrázek: Zdroj

Jak se zvrhnul předvánoční úklid

16. listopadu 2010 v 21:14 | papája |  Články
Tak jsem o víkendu měly se ségrou za úkol uklidit, vyluxovat, přebrat všechno, vytřít, omejt okna a vůbec prostě všechno, aby to u nás na Vánoce vypadalo trošku kultivovaněji. A jelikož nás to moc nebavilo, tak jsme uvítaly každou příležitost to uklízení nějak oživit. Nejvíc jsme si užily při při přebírání krabic s našimi starými hračkami ( nebo spíš se všemi našimi hračkami ).
Tak jsem si zavzpomínali, já našla svou první panenku-miminko, kterou jsem dostala ve třech letech za to, že jsem vydržea sešívání jizvy u dokrota ( ale to je jiný příběh ). Po těch 15 letech mi přišla náká menší.... Taky jsme se mohly pokochat vývojem barbie panenek. Protože já dostalasvou první dlouhonohou panenku, když ještě "bárbínky" měly duté nohy, byly z takového toho světlého tenkého plastu a měly trvalou. A od této panenky šel vývoj dál, přes zalovlásky s dlouhými ale bohužel strašně cuchavými vlasy a ještě poměrně vyvynutými tvary ( tim myslim boky. rameny a prsa ), až po dnešní moderní barbie, jejichž postava hraničí s anorexií.
A našla jsem svého prvního medvídka. Toho jsem měla asi od dvou let a chudák vypadal dost ožužlaně :o) Plyšáků byly celé dvě krabice a máma chtěla, abysme vyřadily ty, ke kterým nemáme silný citový vztah, a které tudíž půjdou k některým známým, co mají malé děti, nebo rovnou na charitu ( snad to nevyznělo blbě.....). Jenomže my máme citový vztah ke všem! Nedokážu si představit, že bych někomu dala plyšového pštrosa, růžového nosorožce nebo mojí oblíbenou plyšovou kachnu divokou ( Ano, jako malá jsem měla zvláštní vkus na plyšáky. Medvědů minimum, ale zato jsem měla činčilu, osla, krávu, .kachnu, nosorožce, želvu, pštrosa, sněhuláka....)
No a jak jsme se tak hrabaly v těch krabicích, našly jsme i různé kraviny, jako hula-hula sukni nebo santovské čepičky. A takhle to pak dopadlo:

dsggh
dhr
No, kravly jsme, já vim...ale jen tak se to dalo přežít. A uklizeno je, tak nám nikdo nemůže vyčítat, že jsme dělaly něco, co jsme neměly.

Fialový drak

16. listopadu 2010 v 12:56 | papája
Hlava draka vyvedená v aqarelových pastelkách. Zvolila jsem fialovou barvu, protože ta u draků většinou moc nebývá. Jsou draci zelení, červení, černí, bílí, žlutí, občas modří, ale fialových je málo. Tenhle obrázek už nenám u sebe, malovala jsem ho jako dárek, a doufám, že se líbil ( zřejmě jo  ).
drak

Moulin Rouge

13. listopadu 2010 v 23:01 | papája
Název: Moulin rouge
Žánr: drama, muzikál, romantický
Orig. název: Moulin rouge
Režie: Baz Luhrmann

Obsah:
Moulin Rouge. Noční kabaret. Tančírna a bordel. Jeho majitelem byl Harold Zidler. Království nočních rozkoší, kde bohatí i chudí chodili za mladým a krásným podsvětím. Nejkrásnější ze všech tam byla žena, kterou jsem miloval. Satine. Byla kurtizána. Prodávala mužům svou lásku. Říkali jí jiskřivý diamant. Byla hvězdou. Žena, kterou jsem miloval, je... ...mrtvá. Je tomu rok, co jsem přijel do Paříže. Psal se rok 1899, bylo to milostivé léto lásky. Nevěděl jsem nic o Moulin Rouge, Haroldu Zidlerovi ani Satine. Svět žil bohémou a já přijel z Londýna,abych byl její součástí. Na vršku poblíž Paříže stála vesnice Montmartre. -Nebyla to, jak mi řekl otec... -...hříšná vesnice! ...ale bohémský svět, hudebníci, malíři, spisovatelé. Říkalo se jim děti revoluce. Ano, měl jsem žít bez halíře a měl jsem psát o pravdě, kráse, svobodě a o tom,v co jsem věřil nejvíc ze všeho. O lásce.

Recenze:
Moulin rouge jsem viděla už několikrát. Jen minulé prázdniny jsem ho shlédla snad desetkrát. Proč se zrovna tento film stal pro dva měsíce letního volna tak oblíbeným? Můžou za to barvy, emoce nebo vtip? Od každého je ve filmu trochu. Můžeme jej rozdělit na dvě části. Na část plnou barev, romantického poblouznění, speciálních efektů, vtipu atd. V první části se zasmějete, občas kroutíte hlavou nad přehnanými barevnými efekty a nad výběren písní. Moulin rouge totiž nená své originální písničky, ale pracuje s dobře známými hity od dobře známých interpretů. No...co si o tom myslet, možná to je trochu škoda, protože kdyby pro moulin rouge napsal někdo originální písničky, mohl býto být z filmu opravdu umělecké dílo. Ve druhé části filmu se děj stočí do temnějších uliček. To, co v první části vypadalo tak růžově a nadějně se hroutí. Rozum, pravidla a realita vítězí, je to vlastně právě naopak, než v romantických filmech, do kterých se stylizovala část první. Těžko říct, jestli to byl umělecký záměr, nebo jen chyba režiséra, že neudržel děj vjednom duchu. Každopádně si myslí, že je určitě zajímavé se na film ( muzikál ) podívat.

Hodnocení:
Děj: 4/5
Postavy: 5/5
Dialogy: 4/5
Animace: 3/5
Kamera a vizuální efekty: 2/5

Celkem 18/25





Obrázky: Zdroj 1, Zdroj 2

Poptávka je veliká, nabídka vázne

13. listopadu 2010 v 14:08 | papája
Téma přátelé? Jsem byla zvědavá, co blogeři vymyslí, protože to určitě není jenoduché téma. Základnéí věc, abyste mohli napsat článek na téma je, abyste věděli, o čem vlastně píšete. Kdo je to přítel? Řenkete si možná: "Hm, jak se na to může vůbec ptát, vždyť je to úplně jasný..." Tak neni! 
Podle mého názoru je přítel člověk, se kterým si máte pokaždé co říct, kterému věříte, víte, že když mu něco prozradíte, že vás nebude odsuzovat, pochopí vás a nikomu to nevykecá. A takových lidí je málo. Jak říkám, poptávka je veliká a nabídka vázne.
Je rozdíl mezi kamarádem a přítelem. A je to velký rozdíl. Kamarády si můžete najít všude. Můžete si s nimi rozumět, může vám s nimi být fajn, může snimi být zábava, můžete s nimi chodit ven, na koncerty, na pivo, do kina, ale nemůžete za ně dát ruku do ohně, protože vítě, že oni by to pro vás neudělali. Přítel je něco jiného, málo lidí má to štěstí, když za celý život najdou alespoň jednoho takového přítele. A když ho najdou, za žádnou cenu by se jich neměli vzdávat a držet se jich zuby nehty.
Někdo by mohl namýtnout, že v dnešní době jsou praví přátelé téměř vyhynulý druh. Lidé myslí jen na sebe, na své zájmy, svůj prospěch  a o ostatní se nezajímají. Ano, s něčím musím souhlasit, ale na druhou stranu si nemyslím, že jsou lidé jen takoví a myslí v každém případě jen na sebe.


A tak se lehce dostávám do škol, nejvíc asi na první stupeň základní školy, kdy děti nejsou zvyklí na ostatní děti a vytváří si své sociální sítě. A pak nastává známé: "Když se budeš bavit s ní, nebudu s tebou kamarádit." nebo "Ty máš ráda zpěváka xy? Seš divná, nebavim se s tebou." A děti ve snaze vybojovat si místo v jejich prvním společenském žebříčku, snaží se zavděčit takzvaným tahounům třídy. Kdo se neuchytí, ná jiný (svůj )názor nebo je odlišný od ostatních má smůlu a je terčem vtipů a posměchu. Nebudeme si nic nalhávat, tak to prostě mezi dětmy chodí a není vyjímkou, že takové chování je i na druhém stupni, na střední a někomu vydrží až do dospělosti. Proč o tom mluvím? Protože se to týká právě těch dětí, o kterých si myslímea říkáme o nich, že jsou to naši přátelé, ale je to jen snaha se zviditelnit.
Já nikdy do společnosti nezapadla. Zřejmě proto, že jsem vrcholně nespolečenská. Stále jsem si za svým názorem, žila jsem ve svých světech a čekala, až lidi dostanou rozum a buď mě přijmou nebo ne. Jak děti rostou a dospívají, zlepšuje se to, opadnou předsudky a rivalita ( většinou ). Ale přítele můžete najít všude, přítele může mít kdokoliv, prítel může být kdokoliv, ne zrovna nejoblíbenější roztleskávačka ála americké filmy pro puberťačky :)
Jo, tak se mi ten článek zase vymkl z rukou. Snad to má hlavu a patu. Nebo alespoň hlavu.

Obrázek: Zdroj

WALL-I

9. listopadu 2010 v 20:42 | papája
Název: WALL-I
Žánr: animovaný, konedie, rodinný
Orig. název: WALL-E
Režie: Andrew Stanton

Obsah:
VALL-I (Víceúčelově Automatický Likvidační Lisovač - Imunizátor) je poslední robot na planetě Zemi, kterého to lidstvo zanechalo, aby ji vyčistil. Balí veškerý odpad do úhledných kostek. Po sedmi stech letech ale trpí jistou drobnou poruchou - vyvinula se u něj osobnost. Je příšerně zvědavý, do všeho strká nos, ale je také trochu osamělý. VALL-I byl jedním ze stovek podobných robotů, kteří měli planetu zbavit znečištění, zatímco se lidstvo vydalo na vyhlídkovou plavbu vesmírem. Teď je ale naprosto sám, jediným společníkem je mu šváb Hal.

Každý den VALL-I pečlivě vytváří další a další odpadní kostky a při své práci objevuje zajímavé předměty. Dá se říct, že je sběratelem starožitností - do jeho sbírky patří například Rubikova kostka, žárovka nebo lžíce, kombinovaná s vidličkou. Romantický VALL-I sní o tom, že se jednoho dne setká s někým dalším, že v životě musí existovat něco víc než jen monotónní každodenní práce. To se mu nakonec splní, když se setká s robotkou jménem EVA (Environmentálně Vyhledávací Autosonda), která na Zemi přistane, a VALL-I se vydává na dobrodružnou cestu napříč galaxií, kterou si nedokázal představit ani v těch nejdivočejších snech.

Recenze:
Pixar opět nezklamal. Je to sice už nějaká doba, co wall-i běžel v kinech, ale viděla jsem ho až teď. Musim říct, že jsem očekávala hodně a wall-i mě nezklamal. Ikdyž se ve filmu moc nemluví, všechno je nanejvýš výřečné. Wall-i je rozkošný robůtek, co rád objevuje a zkoumá, ale je sám. Člověk jenom to vidí s ním musí soucítit. Jediný jeho kamarád je nezničitelnej šváb. A pak se ukáže Eva,....romantika...
Navíc celý film je zaměřen na katastrofu, která vznikla přehlcením odpadků na Zemi. Což je pro dnešní svět celkem aktuální téma a věřte, že ve filmu je to podáno dobrou formou, navíc značně odstrašující.
Každopádně wall-i je líbezný film, krásně zpracovaný, pobaví vás.

Hodnocení:
Děj: 4/5
Postavy: 4/5
Dialogy: 4/5
Animace: 4/5
Kamera a vizuální efekty: 4/5

Celkem 20/25





Obrázky: Zdroj

Dospělost je relativní pojem

8. listopadu 2010 v 16:54 | papája |  Články
Téma dospělost je pořád aktuální téma. Pořád rostem, pořád dospíváme. Někdo se snaží dospět co nejrychleji, někdo nedospěje nikdy. Proto ten nadpis: dospělost je relativní pojem. Ono totiž neni úplně pravda, že v osmnácti letech jste dospělí. To, že na to dostanete papír od našich úžasných úřadů ještě vůbec nic neznamená.
Zaprvé, znam děti okolo dvanácti let, které mají víc zodpovědnosti a rozumu, než řada "postbubescentů", kteří se chlubí datumem v občance ( postpubescenti je v uvozovkách, protože u některých jedinců puberta přetrvává déle, než by z hlediska biologie měla ). Tím ale nemyslím holčičky, které místo hraní si s panenkami listují brávíčkem, čtou drby, píšou do sexuální poradny a snaží se být děsně cool a IN. To není znánka dospělosti, ale dnešní pomatené doby.
Jinak definice dospělosti je, že můžeš dělat to, co jsi dělal doteď, jenom legálně. To narážím na všechny naše zákazy o alkoholu a cigaretách ( a jim podobným věcem ), které se nesmí prodávat osobám mladším osmnácti let. To je sice hezký, ale stejně se u nás všude alkohol mladistvým nalejvá, a když ne, tak se to zařídí přes staršího kamaráda, ne? Zkrátka, tyhle zákony jsou k ničemu a o to je to lákavější, když je to zakázané. Po osmnáctce už to neni ono.
Samozřejmě dospělost není jen o alkoholu a o cigaretách. Když člověku je osmnáct, nastává chvíle, kdy by měl být rozumější, zodpovědnější. A teď se všichni novopečení dospělci rozdělí na dva tábory. Jedni si řeknou: "Hurá! Vypadnem z baráku, rodiče mi nemůžou do ničeho kecat!" a druzí: "A do háje. Já ci bejt u maminky!!!!!!" a pak tu jsou ti, kterým je to naprosto volný, možná si ani nevšimli, že už jim osmnáct bylo.
Já osobně se trošku dospělosti děsím. A teď nemyslím jenom tu hranici osmnáct let, ale dobu, kdy se odpoutám a začnu žít na vlastní pěst. Ikdyž nevidim důvod, proč bych to nemohla zvládnout, stejně jako to zvládla spousta mnohem větších magorů, než jsem já. No....myslím, že mých pochybných úvah bylo pro dnešek dost.

Obrázek: Zdroj