Prosinec 2010

Ponožky ne, prosím!

16. prosince 2010 v 21:44 | papája
Na čokoládovém kalendáři z tesca pomalu dochází zavřená okýnka ( Tenhle kalendář mi nechutná, každej rok babičce řikam, aby mi ho nekupovala, ale vždycky na to zapomene. Ale co... přece ho nevyhodim. ) Vánoce se blíží rychlostí světla. Letos mě překvapily natolik, že jsem z hrůzou zjistila, že čtyřiadvacátého je za necelejch 14 dní a já nemám jedinej dárek. Nicméně i to už jsem začala řešit, takže to všechno stihnu ke spokojenosti mě i obdarovaných.
Rodiče po mě  asi pře dvěma měsící chtěli, abych napsala dopis Ježíškovi. Nj, já ve svých téměř sedmnácti letech....,ale  dopis Ježíškovi je tradice. Vůbec jsem ale nevěděla, co mám psát, tak jsem napsalajediné slovo: "MEČ". Potřebuju ho na historický šerm. Objednávala jsem si ho sama u jednoho zbrojíře, takže vím, jak vypadá. Pak vím i o pár menších dárcích, takže jsem zvědavá, jestli mě letos něco překvapí.
Kromě hmotných věcí si přeji samozřejmě, aby byli všichni zdraví, šťastní, spokojení, .... Taky abych zvládla pololetní zkoušky, závěrečné zkoušky a vůbec všechny zkoušky. Aby mě  škola nepřipravila o poslední zbytky rozumu, aby klapaly a vzkvétaly všechny vztahy ♥ ... aby se zlepšil pohled lidí na přírodu.... nevím co ještě bych tu měla vyjmenovávat, je toho strašně moc, ale doufám, že se to všechno vyplní :o)
Přeju, aby se vyplnily i vaše přání.

Mnohoštětinatí krasavci

14. prosince 2010 v 13:56 | papája |  Články
Koho by zajímalo, proč jsem nedávno psala o měkýších a teď píšu o podobnejch potvorách ( o mnohoštětinatcích ), tak to je proto, že v biologii jsme konečně začali probírat něco, co neni vidět jen pod mikroskopem a už se to začíná blížit normálním zvířatům. Krom toho tyto skupinky živočichů jsou nejen nádherní a zajímavý, ale hlavně málo známí, takže o nich neví všichni, jako například kdybych psala o ledních medvědech.

Mnohoštětinatci jsou třída kroužkovců, což znamená, že jsou příbuzný například se žížalama nebo s pijavicema. Ale do těch mají hodně daleko. Jsou chlupatí ( = mnohoštětinatí ) a barevní. Ale dost keců a sem se zátupcema.
Nereidky jsou krásně zbarvení mnohoštětinatci. Vypadají jako plyšáci, ale do postele bych si je být vámi nebrala. Jejich zbarvení říká: "Sáhneš na mě a seš tuhej." A taky že jo. Po stranách tělíčka mají jedobé trny a řadí se mezi největší zabijáky oceánů.


Rournatci jsou mnohoštětinatí červi připomínající spíš vánoční stromek, než červa. V angličtině se jim říká Christmas Tree Worms. Mě třeba připomínají rostliny z filmu Avatar. Můžou žít hodně hluboko pod vodou, tam, kde už moc živočichů žít nemůže. Někteří se zdají skoro umělý :o)


Soubor:Christmas tree worms.jpg



Nevim, možná je to jenom moje úchylka, ale mě se vážně moc líbí :o)


Seznamte se - Myš

13. prosince 2010 v 21:33 | papája |  Články
Jméno: Míša
Říkají mi: Myš, Myšta, Kostěj, Zombie
Narodila jsem se: 30.10.2000
Fotka:

Datum narození opravdu není překlep. Opravdu letos oslavila své desáté narozeniny. A na svůj věk je to čiperné, žravé, zdravé morče. Ale narodíl od jiných morčat, naše Myš je jiná a to už od narození. Má ráda úplně všechno, ale nejvíc miluje samozřejmě mlíčí z pampelišek.
Ona je vlastně moje úplně první morče. Když jsme si ji pořizovali, nevěděli jsme o morčatech nic víc, než že to jsou to malý, chlupatý a ukvičený zvířátka. To je fakt. Míša je chlupatý, ukvičený, malý zvíře ... ikdyž "malý" je dost relativní pojem. Ona Míša měla ve svých nejlepších letech kolem 1,2 kilo. O morčatech jsem četla , že jsou to roztomilí, milí, hodní a přátelští kamarádi. Že nekoušou, že jsou družná a s ostatními morčaty vycházejí dobře. Tak Míša je pravý opak. Je nervní, když se člověk vloupe na její píšeček, kouše, když jí sahám do domečku nebo když jí na chvíli zapomenu drbat. Nená ráda ostatní zvířata. Přežila dva svoje "manžely" a přestože měli spojené klece a nesčetněkrát se jí snažili znásilnit, nikdy se nedala a mláďátka nedovolila. Zato jeden z myšáků skončil s prokousnutym uchem ( začali jsme pochybovat o její orientaci... ). Přesto nemůžu říct, že by to bylo zlé morče.
Naopak. Je to to nejúžasnější, nejmazlivější a nejvychytralejší morče, co znám. Upnula se na jídlo a bojí se, že když umře, nějaké jiné zvíře by mohlo dostat její porce. Z tohoto důvodu zřejmě přežila několik nachlazení, průjmů, přerostlé zadní zuby (nechtěla si je brousit potvora), jedno téměř úplné vypadání chlupů a zhubnutí na čtvrtinu své původní váhy, nádor na na vaječnících a jejich následné vyoperování. A pořád žije, ikdyž podle doktorů měla už 3x zaročeně umřít.

Zajímavá je i historka z jejích nejmladších let, když jsme si ji pořizovali. Koupili jsme ji v prvním zverimexu, který jsme měli poblíž našeho bytu. Teď vím, že je chyba kupovat si zvířata z pochybných zverimexů, ale tenkrát jsme o tom neměli ani tušení. A tak jsme si domů přinesli malé morčátko, pojmenované Michálek ( zkráceně "ten" Míša ). Byl celý černý, jen na zádech měl sytě rezavý pruh. Všechno jsme se snažili dodržovat podle příručky ( než jsme zjistili, že příručky jsou na dvě věci ...). Starali jsme se o Myšáčka s nejlepším vědomím a svědomím a on rost a rostl. Když byly Míšovi dva roky, pořídili jsme si druhé morčátko - Verunku ( pojmenované podle našeho už dávno zesnulého křečka ). Verunka byla malá, ale rostla pěkně. A s Míšou si skvěle rozuměli, tak jsme jim spojily klece. Ale stalo se, že jednoho dne přišla Verunka do puberty. A začala jaksi skákat na Mišáčka. Tak jsme se divili, co to tam ty morčata vyvádí za divný hry, než nám docvaklo, že Verunka se snaží Míšu.... jak to říct slušně..... snaží se "udělat mláďátka". Zjistili jsme, že Verunka má pinďíka a takový boulička na zadečku, který tam předtim neměla a který by tam žádná slušná morčecí holčička mít něměla. Takže z Verunky se vyloupnul kluk jako buk ( přejmenovanej na Bobíka ) a z Michálka "ta" Míša". A jak jsem řekla...ani Bobík, ani druhý manžel úspěch neměli... ale o tom zase někdy jindy

Bohužel, Myšička nás začátkem února opustila. Usnula a už se neprobudila. Nj, s grácií do poslední chvíle. Jednou bych chtěla umřít stejně jako ona. Ve spánku na hodně vysokej věk a bejt aktivní a čiperná do posledních dní.

Hladce, obratce...

9. prosince 2010 v 21:35 | papája |  Články
Téma "můj vzor" se dá pochopit dvěma způsoby. Ale jelikož si myslím, že nechcete, abych tu popisovala návod na zimní svetr, tak se navzdory nadpisu chopím té inteligentnější formy a pokusím se tu na toto téma nějak smysluplně vyjádřit.
Když člověk řekne, že jeho vzor je člověk XY, tak to ještě neznamená, že se musí stát jeho kopíí ( matematicky označeno XY2 ). Vzor by měl být někdo, kdo vás osloví, koho obdivujete pro jeho vlastnosti, povahu, pro to, co třeba dokázal. A nemusí to být člověk slavný, může to být i někdo z vašeho blízkého okolí. Je to někdo, ke komu vzhížíte, koho máte v úctě, berete si ho za příklad nebo se jím ispirujete pro dosažení vlastních cílů. Ale neznamená to ( jak jsem si přečetla v některých článcích na stejné téma ), že milujete Miley Cyrus, protože je úžasná, zpívá "HUSTÝ písničky, na který se dá HUSTĚ tancovat" a jednou chcete bejt taky zpěvačky jako ona ( tohle vážně napslala jedna neznámá 14-ti letá dívčina ).
Já nemůžu říct, že bych k někomu vzhlížela. Rozhodně ne k někomu slavnému nebo populárnímu. Obdivuju různé vědce, objevitele, vynálezce, spisovatele, malíře, ale žádného bych nepovažovala za vzor. Také ( ač se vám to možná bude zdát nepřirozené a kacířské ) obdivuju některé učitele...vážně jenom některé. Třeba našeho třídního, který má úžasnou autoritu a přasto je mezi všemi studenty ( opravdu všemi studenty ) váženej a oblíbenej, má smysl pro humor, celou třídu je schopnej zvládnout bez křiku, nadávání nebo výhružek ( má na to svoje vlastní metody ). Navíc je opravdu chytrej, v tom co učí se vyzná, baví ho to a tím pádem to baví i nás. Je spravedlivej a zastává se nás. Za to ho obdivuju, protože ne všichni učitelé mají opravdu nadání pro to "učit někoho" a málokdo by s námi měl takovou trpělivost. Podobný případ je naše bývalá matikářka.
Pokud bych si ale opravdu měla vybrat někoho, kdo mi jde příkladem a komu bych se chtěla alespoň částečně podobat ( ikdyž to zřejmě nikdy nebude tak jak bych chtěla, protože pro to prostě nemam určité vlastnosti ) je moje máma. Úžasná, uštechtilá ( ale ne jako hermelín ), obětavá, chápavá, tolerantní, ....kdybych měla vyjmenovat všechny vlastnosti, byla bych tu dlouho. Jasně, každej má i záporný vlastnosti, ale to je naprosté minimum. Takže já, palice dubová a slon v porcelánu v jednom se jí nemůžu vyrovnat. Ale od toho je VZOR, ne být kopie, ale vzít si příklad.


Mikuláš, ztratil plášť...a čertice hlavu

7. prosince 2010 v 21:09 | papája |  Články
Původně jsem myslela, že se mi to šílenství kolem Mikuláše vyhne. Tak jsem se spletla, ale nestěžuju si. Nakonec to byla docela sranda. Dcera mámy bratrance ( já vim, naše rodina je velká a mnohočlenná, nesnažte se v tom vyznat ) chtěla pro svoje dvě děti Mikuláše s čertem a andílkem. Tak jsem se ujala iniciativy a dala jsem dohromady skupinku složenou ze mně ( překvapivě ), mojí ségry, sestřenice a hlavní hvězdy večera - Mikuláše v úžasném provedení mého milovaného miláčka Míši. Jo, nejsme žádná profesionální banda, ale těm malejm dětem to stejně bylo jedno, vřískaly tak jako tak.
Já a ségra jsme dělaly čertice, měla jsem pytel ( nacpanej igelitkama, děti došly ), ségra měla knihu hříchů vyrobenou ze strarý kuchařky ( takže naši hříšníci byly tak maximálně hrachová polívka a bramborová kaše ). Sestřenice to měla nejjednodušší, přes svoje i tak blonďatý vlasy dala ještě blonďatější paruku a bylo to ( nevim, kde se přišlo na to, že anděl musí bejt blonďatej ). Ovšem Mikuláš měl naprosto luxusní kostým. Flísová čepice, hábit a plášť vyrobenej z červenýho prostěradla, který nám před rokem rozkousal náš králík. Hůl si náš kutil Mikuláš šikovně vyrobil z hokejky, papíru, alobalu a pár tužek (Je opravdu zručnej ). Chudák to měl ztížený tím, že musel s dětmi mluvit nejvíc ( to už tak u Mikuláše bývá ), přestože mohl skoro vyplivnout plíce a díky nějakejm úžasnejm bacilům mluvil chvílema jako ortodoxní kuřák :) Ale byl úžasnej, mohl by dělat Mikuláše profesionálně.
Nicméně všechno dobře dopadlo, děti s vylekaly, pak se uklidnily, zazpívaly, slíbily, že budou hodný ( o to především jejich rodičům šlo ), doslaly dárečky, my dostali každej padesátikorunu a šli jsme. Takže můžu svátek sv. Mikuláše prohlásit za úspěšnej.

Tak takhle jsme vypadali:
( Zleva: Míša, Já - papája, sestřenice, Dole: sestřička )
čert

Jako Šípková Růženka 2

7. prosince 2010 v 20:29 | papája |  Fotografka
Každou ženu potěší, když dostane růži. Mě to potěšilo dvojnásob, protože růže je nejen krásné gesto milované osoby, ale také vděčný objekt mého uměleckého řádění. Můj miláček mě zahrnuje růžema, až si někdy myslím, že už skoupil celý květinářství :) Žlutá růže od něj rozzáří celý svět.


Jak tak koukam, tak celej puget mi nevyšel v dost dobrej kvalitě, janom ty detaily. Škoda, byl krásnej ;)

Čtu, tedy jsem

5. prosince 2010 v 23:09 | papája
Předem se omlouvám, že tento článek bude možná trochu chudší. Právě jsem dopsala seminárku a jsem naprosto vyžvejknutá. Přesto bojuji dál s klávesnicí a píšu tenhle článek.
Určit jednu oblíbenou knihu není jednoduché. Zjistila jsem, že hodně lidí, kteří vyrůstali ve stejné době jako já ( a hlavně šli ve stejné době do puberty a tím pádem i ve stejné době přišli do čtecího období ) tak začali pořádně číst až poté, co si přečetli Eragona. Jo....Eragon. Když mi bylo dvanáct, nedala jsem na tuto knížku opustit. Byla to bible. Dneska bych jí rozhodně za nejlepí knížku nepovažovala ( ikdyž první díl ješt jde, horší je to u těch dalších ). Nastoupila dlouhá řada fantasy knížek, ve kterých jsem se našla, protože dávaly prostor mojí bujné fantasii. Dneska můžu říct, že nejoblíbenější je série knížek o Mercy Tompsonové, což je moderní fantasy pro dospělé a starší čtenáře. Stmívání se mi taky nevyhnulo, ale nezaujalo mě. Od Stephanie Meyer bych jmenovala spíš knížku Hostitel, která mě oslovila mnohem mnohem víc. Se Stmíváním se vůbec nedá srovnávat. Je o několik tříd lepší.
To je asi tak vše, pokud další moje oblíbené knížky najdete v rubrice s recenzemi. Je jich příliš mnoho, než abych tu vypisovala všechny.

Push

4. prosince 2010 v 12:43 | papája
Název: Push
Žánr: sci-fi, thriller
Orig. název: Push
Režie: Paul McGuigan

Obsah:
Akční sci-fi thriller zahrnuje skupinu mladých Američanů s telekinetickými a jasnovidnými schopnostmi. Musejí využít svoje zvláštní schopnosti, aby dokončili úkol, který jim umožní navždy uniknout americké agentuře.

Recenze:
Tenhle film jsme si pouštěly s kamarádkami při jednom filmovém odpoledni. Bylo na výběr z víc filmů, ale nakonec vyhrál tenhle. Když si přečtete obsah, řeknete si: "Jé, další kravina o záchraně světa, superschopnostech a podobnejch kravinách." Takže tenhle film je sice s touto tématikou, ale neni to žádnej lehkej odvárek. Má napětí ( a má ho hodně ), má myšlenku, úžasnou zápletku a ještě úžasnější rozuzlení. není to nic o "záchraně světa" je to čistě o přežití. Neni to úplně vhodný pro děti,.... nemuseli by to úplně pochopit, ale pro vás starší to bude určitě skvělá podívaná.

Hodnocení:
Děj: 5/5
Postavy: 5/5
Dialogy: 4/5
Animace: 4/5
Kamera a vizuální efekty: 5/5

Celkem 23/25

push_ver2_m

push_081


Obrázky: Zdroj 1, Zdroj 2, Zdroj 3

Bardi z komunismu

3. prosince 2010 v 21:29 | papája |  Články
Nevim, jestli jsem se už zmiňovala, ale máme ve škole dějiny hudby jední mladým akčním ( spíš přeakčnělým ) učitelem, co ještě nemá ani vejšku.... někdo řiká, že je fajn, někdo, že je to debil. Já musim říct, že se snaží dělat výuku jinou a zajímavou,...to že se o to snaží za každou cenu a ne vždycky úspěšně je druhá věc, protože nutit sedmnáctietý lidi hrát divadýlku betléma a zpívat při tom koledy, to je trošku přehnaný. Nicméně se občas dozvim zajímvý věci nebo objevim zajímavou písničku či zajímavý video, na který bych asi sama nenarazila tak snadno. Například videoklip od Stringfever ( kterej je mimochodem v některém ze straších článků ). Tento týden jsme začaly probírat písničkáře, kteří našim rodičům před rvolucí dodávaly odvahu.
Písničky Karla Kryla znam, ne všechny, ale náký jo. Většina se mi jich líbí, texty jsou výmluvné, dýchá z nich atmosféra tehdejší doby. Přesto můžeme polemizovat o tom, jestli Karel byl hrdina nebo ne. Protže psal protestní písničky ze zehraničí, kde byl v klidu, zatímco jiní dělali to samé z centra dění. Říkají: "To se mu to protestovalo, když byl v suchu. Ani nevěděl, jak se tu máme my." Na druhou stranu mohl odejít a žít si svůj život, na nás se mohl vykašlat, ale nevykašlal, podporoval nás.
Písnička Veličenstvo kat je plná metafor ale když se zamyslíte, tak vypovídá o tom, jak to u nás vypadalo. Je z ní cítit ta zoufalost. Navíc má krásnou melodii, tak se podívejte :)


Písnička salome je podle biblického příběhu, kdy tanečnice Salome je zamilovaná do Jaka Křtitele, ale ten ji odmítne, tak chcepomstu, oblbne krále lehce erotickym tanečkem a král ( chlap ) jí slíbí  všechno, co ona bude chtít. A samozřejmě mrcha Salome chce přinést hlavu Jaka Křtitele na táce. Karel Kryl o tom napsal písničku, která má skvělej text, melodii, všechno. Teda alespoň mně se líbí :o)