Plánování rodičovství vs. Církev vs. Realita 21.století

24. února 2011 v 16:59 | papája |  Články
Abyste se nelekly... tento článek je vlastně moje seminární práce z religionistiky, kterou jsem teď náhodou našla ve svém počítači a řekla jsem si, že se to vlastně také vztahuje k současnému tématu týdne. Původně jsem myslela, že se na tohle téma vykašlu, protože bych jenom opakovala, co už tu psal každý. Ale tohle by vás mohlo zajímat. Téma seminární práce znělo: Přístup k plánování rodičovství z pohledu katolické církve vs. realita začátku 21. století. Při psaní jsme museli čerpat z knížky: Přehled křesťanské etiky od Jiřího Skoblíka. Já křesťanka nejsem a takhle knížka mi připadala jako snůška nesmyslnejch keců. Taky jsem to v seminárce okomentovala, škoda, že se do seminárky nemůže psát sprostě, to bych se vyřádila ;)
Dnes, na počátku 21. století, je přístup k rodičovství a k pohlavnímu styku jiný než byl dříve. V dřívějších dobách byl vliv církve velký: Možná to bylo dáno tím, že lidé neměli tolik možností k posuzování své životní situace. Spoléhali na vyšší autoritu, která o jejich životech rozhodovala. S rozvojem vzdělanosti a sociálních jistot v průběhu 19. a 20. století, se začalo měnit i postavení církve a její vliv začal ustupovat. Podle mého názoru je to ale přirozené. Lidé začali získávat větší kontrolu nad svým životem a také získávali větší svobodu ve svém rozhodování.
Plánované rodičovství má podle mě několik důvodů a několik … řekněme "výhod". Rodiče si totiž mohou vybrat, kdy chtějí přivést dítě na svět. Mohou si počkat, až budou na rodičovství připraveni, až budou mít zázemí, práci a budou schopni se o svého potomka postarat. Uživit dítě tak, aby mělo vše co potřebuje, to není jednoduché a praktikováním plánovaného rodičovství zajišťují rodiče svému potomkovi zázemí, jistotu a budoucnost. Ovšem katolická církev se staví proti použití antikoncepce. Z úryvků, které jsem četla, jsem se dozvěděla, že katolická církev neuznává manželský styk jako souvislost plodného manželského života, ale jen jako účel zplození. V úryvku se to množilo výrazy jako: "Je nutno naprosto vyloučit…", "Synové církve nesmějí…", "Je zakázáno…", "Není dovoleno…". Zapůsobilo to na mě, jakoby si církev přivlastňovala právo rozhodovat o životě ostatních.
Ve spisu Humanae vitae je přímo napsáno, že manželská láska musí být plně živá a otevřená pro nový život. Je v něm jasně zamítavé stanovisko vůči antikoncepci. Osobně si myslím, že toto prohlášení je přímo v rozporu s vývojem životní úrovně. Sexuální život je jednou z věcí, která podporuje manželský život. Ovšem kdybychom jej měli uskutečňovat jen za účelem zplození nového života, tak bychom se buď nekontrolovatelně množili, nebo se (jak radí církev) sexuálního života zdržovali, což nenapomáhá manželskému vztahu. Účel antikoncepce ale není jen zabránit otěhotnění, ale má fungovat také jako ochrana před pohlavními chorobami. V tomto případě není vůbec moudré se proti antikoncepci ( v tomto případě mluvíme o mužské ochraně - kondomech ) vyslovovat negativně.

Taková neplánovaná rodičovství mohou končit různými způsoby. Děti nejsou zaopatřené, rodiče na ně nejsou připraveni. A pak to dopadá tak, že děti přicházejí do dětských domovů, v horších případech se může stát, že je dítě pohozeno někde v popelnici nebo dokonce zabito zoufalou matkou. Jen proto, že nebyla použita ochrana a rodičovství bylo neplánované. A tady je třeba položit si otázku, jestli je církev proti zábraně nového života, nebo proti zničení života již vzniklého.
Je na každém člověku, kolik má rozumu, aby v otázce sexu byl dostatečně obezřetný a jednal podle svého svědomí. Proti větě "to je věc vašeho svědomí" se přímo vyslovují církevní dokumenty. Svědomí má být podle církve celoživotně vzděláváno ( to je pravda, s tím určitě souhlasím ), což prý mimo jiné znamená, že si má osvojovat autentický výklad mravního zákona učící církve. Za prvé by se dalo polemizovat o tom, je-li je církev mravná nebo ne. Za druhé si nemyslím, že by církev měla poučovat o něčem takovém, jako je manželství nebo rodičovství, když většina duchovních nemá ani s jedním zkušenosti. Svědomí by mělo být pěstováno na základě výchovy v dětství ( děti by měli být vedeni rodiči k tomu, co je dobré a co špatné) a vlastních zkušeností, ale také dobrým příkladem společnosti jako celku, potažmo i církve.
Nelíbí se mi, že církev zastává kategorická stanoviska, bez možnosti volby pro člověka jako jednotlivce. Svoboda člověka je nedotknutelná a za každé rozhodnutí si člověk musí nést následky. Ale vždy by podle mého názoru měl mít možnost volby. A do toho by ani církev ani náboženství zasahovat neměli. Měli by vést v rovině duchovní, probouzet v lidech dobro, apelovat na mravní zásady a doporučovat, ne přikazovat…
Já nejsem křesťanka, tudíž se k tomuto tématu vyjadřuji nejspíš jinak, než by se vyjadřoval křesťan a zřejmě úplně jinak, než by se vyjadřoval křesťan ortodoxní. Ale myslím si, že etické a mravní normy vytvářené Magisteriem, jsou podle mě zbytečně tvrdé a podané v pro mě nepřijatelné formě. V dnešní době je jistě důležité udržovat povědomí o mravních a etických principech, ale podle mého názoru je nutné tato doporuční přizpůsobovat realitě v jaké žijeme. Pokud lidé v Africe trpí velkým nárůstem AIDS, asi by jim tato doporučení moc nepomohla. Účinější pro ně bude pomoc ve formě výchovy k bezpečné sexualitě a osvěta v používání antikoncepce.
Chceme-li, aby jakýkoli člověk byl zodpovědný za sebe, svého partnera, budoucí rodinu a děti je nejlepším způsobem k ovlivňování jeho chování výchova v rodině i škole, podpora kritického myšlení a také postoje a názory společnosti k těmto tématům. Nemělo by se zapomínat, že vychovávají i filmy, televize a osobní příklady lidí, kteří jsou označovány celebritami.
Myslím si, že etické a mravní normy by měly formovat ruku v ruce církev, představitelé společnosti, rodina, škola, politici, zkrátka ti, kteří mohou ovlivňovat rozhodování "obyčejných lidí". Ale měly by ukazovat možnosti a naznačovat směr, ale to konečné rozhodování jak se životem naloží a jak jím projde by mělo být nedotknutelným právem každého člověka…
Tak to je celé. Jak říkám, je to práced školy. Můžete komentovat, kritizovat, souhlasit, ptát se jak je libo ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Emili Emili | Web | 24. února 2011 v 17:09 | Reagovat

Souhlasím :) Úžasně napsané :) Moji rodiče jsou křesťané, ale tolerují všechno co je potřeba k životu, takže až tak velcí křesťané nejsou :D

2 papája papája | 24. února 2011 v 17:13 | Reagovat

podle mě nezáleží to, jestli seš křesťan, na tom, jestli dodržuješ přiblblý výmysli církve...

3 Pitye Pitye | Web | 24. února 2011 v 17:17 | Reagovat

Ahoj. Máš krásný blog.
Jen jsem tě chtěla o něco požádat, nejsou to nějaký hlasy do soutěži atd... U mě na blogu jsem právě zveřejnila 3. díl své první povídky. A jelikož psát teprve začínam. Ctěla bych znát něčí názory a krityku. Jestli se ti nechce, nemusíš,do ničeho tě nutit nebudu. Ale jestli se tam podívaš, přečteš a třeba zanecháš komentář s tvým názorem, budu ti vděčná.
Dík =)

4 Hermione love Hermione love | Web | 24. února 2011 v 17:45 | Reagovat

Já chci taky umět takhle nádherně psát! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama