Březen 2011

Nástěnka no.4

29. března 2011 v 21:43 | papája |  Nástěnka
Posledních 14 dní bylo fakt pernejch. Učení, učení a zase jenom učení. Povídka teď stála, ale bude zase pokračovat. Teď už to vypadá, že nejkritičtější obrobí máme za sebou a teď se to ve škole trochu uvolní (snad).


Dvanáctá kapitola Návratu do Nekonečna už je na cestě. Dělam co můžu ale dřív jsem to nestlihla. Každopádně určitě dokonce týdne tu bude, nejspíš i dřív. Máte se na co těši, odkryjeme část ze Samuelovi minulosti ;o)


Za těch 14 dní to s články nebylo moc slavný, já vim. Nicméně tu přibylo pár článečků, například o tom, jestli je čokoláda zdravá, pak tu máme jeden novej receptík ;o) Můžete zkusit uvařit, je to jednoduchý :o) Taky jsem napsala dva články na téma. Velmi vtipné a hloubavé články... :D


Včera jsem fotila se ségrou další sérii fotek, tentokrát jsem jednu z nich poslala do rbriky "Kreslíme světlem" na Autorském klubu. Fotky jsou na téma "Naděje", ale nemyslim, že vypadaj moc nadějně. Spíš zase tak trochu pochmurně, jako vždycky :D


Objevil se tu taky článek o skupině A-life Divided, kterou asi moc z vás nezná. Proto jsem tu zveřejnila článek s pár jejich písničkama. Jsou úžasný, někomu z vás se 100% zalíbí (milovníci tvrdší muziky, to e něco pro vás).

Seznamka aneb vztahy po síti

29. března 2011 v 21:30 | papája |  Články
Téma "internetové seznamování" je plné toho, že nesmíme věřit každýmu, kdo nám píše, protože i ten milej kluk, co mi pořád píše na chatu básničky může bejt ve skutečnosti zarostlej pupkatej chlap, kterej žere malý holčičiky. To všichni víme (přesto na to spousta lidí zapomíná, ale o tom psát nechci). Ten bezva kluk ze seznamky ( nebo ta krásná dlouhonohá blondýna ze seznamky ) může být totiž výplod něčí bujné fantazie, drsného smysl pro humor nebo prostě jen nudy. Přiznejme si to. Hodně z nás někdy ze srandy založilo s kamarádkami (potažmo s kamarády) imaginární vysněnou holku, která na seznamce láme srdce nejednoho důvěřivého chlapce.
Taková seznamka je plná lidí, kteří o opravdový vztah nestojí. Já například jednoho dne utrpěla jemný infarkt, když jsem úplnou náhodou objevila na jednom seznamovacím portálu mého kamaráda, který (jak tam sám napsal) je "milý mladý muž, který hledá holku pro příležitostné zlepšení nálady". Teď vezměme v úvahu, že právě tento kluk zveřejňuje na facebooku jedno fotku za druhou, na které je jeho "andělská bytost" Ivetka, světlo je ho života, se kterou mu to báječně klape. A proto si on - vzor společného partnerského života - hledá holku na seznamce.
Přesto i seznámení přes internet může přinést očekávané a vytoužené ovoce. A to, když se stane zázrak, a v jedné seznamce se najdou dva slušní lidé se společnými cíly a zájmy. Takový případ mám dokonce v rodině. U nás takové internetové seznámení přerostlo ve velkou svatbu a dvě děti.
Dostávají mě holčičky, kterejm ještě nezačaly fungovat vaječníky a "chodí" přes facebook hned se třema klukama najednou ( Slovo CHODÍ je v hodně hodně hodně velkejch uvozovkách, protože přes internet se chodit nedá. U počítače prostě sedíte na zadku a ťukáte do klávesnice ). Když to tak vezmu, tak já s mojí milovanou polovičkou taky začala poprvé pořádně komunikovat přes chat na facebooku, ale my se znali ze školy (trošku). Člověka stejně poznáte JEN, když s ním mluvíte naživo.
Takže vypněte facebooky, skype a ICQ a běžte ven ;o)
.
Obrázek: Zdroj

Naděje

28. března 2011 v 19:16 | papája |  Fotografka
V autorském klubu se objevily nové rubriky, které mě zaujaly mnohem víc, než ve starém klubu. Nj, noví klubáci to tam zgruntu změnili. A řekla bych, že k lepšímu. Focení na téma je něco jako psaní na téma, které všichni dobře známe. Ale tato nová rubrika mi dává možnost využít mou velkou zálibu - focení. Tento týden je téma NADĚJE. Nevím, jestli jsem naději vystihla, ale alespoň ta první fotka sedá nazvat "nadějí" a tu jsem taky poslala do Klubu. Ty další jsou...prostě fotky vyfocené tak, jak fotím ráda :o)

Atentát na Biebra

26. března 2011 v 22:20 | papája |  Články
Tak si sedím doma a nějakým nedopatřením jsem chytila v televizi letošní superstar. A zrovna tam zpívá takovej chlapeček, kterej nejspíš chvilku před vystoupením jen vyměnil dudlík za mikrofon. Chvíli na to jsem četla velmi kritický článek jedné blogerky na téma dnešních popových zpěváků. Já jakožto zapřisáhlý metalový fanoušek budu mít nejspíš na popovou scénu poněkud odlišný názor, než třeba třináctileté obdivovatelky Justina Biebra. A protože mám zrovna hrozně kritickou náladu, rozhodla jsem se napsat článek.
V první řadě bych ale rozbombardovala českou hudební scénu, která se od pádu totality drží pořád ve stejné lajně. Pořád hlavní housle hrají ti samí popoví dinosauři, kteří zpívají na playback stále ty samé slaboduché hity už padesát let, a nedávají šanci novým hudebníkům a novým stylům. A ti mladí, kteří nějakým zázrakem prorazí, taky nejsou to pravé ořechové. Ať už jmenuju naší českou Hanu Montanu Ewu Farnou (která mimochodem naživo nezazpívá ani takt čistě), nebo superstarové rychlokvašky, které zasvítí a chcípnou. Jediní mladí hudebníci, kdo se prosadili a za něco stojí, jsou například Xindl X, Radúza, Tomáš Klus nebo Aneta Langerová. Ale tady se nebudu moc rozepisovat. A zase nic metalového ani rockového. Ale my máme kapely, jen se v našem popem načichlém publiku nedokáží prosadit.
Ve světové scéně momentálně dominují růžové lolity, které zakládají svojí kariéru na oblečení-neoblečení a odhalením všeho co jde. Pak tu máme velkou skupinu dětí, které vylezli z filmů a seriálů kanálu disneychanel. Miley, Demi, Selena (ty znam i já, protože na mě řvou z každý výlohy hračkářství) a spoustu dalších, holek i kluků, kteří jsou propagováni Disneychanel, aby vydělávali co nejvíc peněz. Co je ale na všech těchto zpěvácích stejné, je zpívání pro peníze. Jim a jejich manažerům jde jen o to, aby vydojili z lidí co nejvíc peněz. Pak se píšou písničky bez myšlenky, bez ducha, tak aby byly chytlavé, jednoduché na zapamatování, aby si je lidé mohli zpívat a zpěvačky se nemuseli na koncertech soustředit na zpěv a mohli se kroutit a trdlovat na pódiu. Krom toho 99% popových zpěváků a zpěvaček zpívá v malém rozsahu, mají jedno tempo, písničky bez nápadů. Vůbec neumí zpívat. Ano, dnes může zpívat úplně každý. Kdokoliv, kdo má prachy může vydat album a být hvězdou, protože na zpěvu už nezáleží. A všemi děvčátky milovaný Justin Bieber? Kluk, kterej před rokem sundal plenku, nalíčil se jako holka a ještě nezačal mutovat. Jak někomu může připadat sexy? Mě teda sexy nepřijde, nejsem pedofil. A uvidíme, kdo si vzpomene na Justina Biebra za třicet let, protože pochybuju, že Justinek někomu přijde roztomilej, až mu naroste pivní břich a vyraší vousy.
Já nejsem člověk, co odsuzuje naprosto bez výjimky. Já dokážu ocenit lidi, co opravdu umí, i když mi ten styl nic neříká. Ale tady prostě jde jen o prachy a o nic jiného. Svět se prostě zbláznil. Teď už si nemůžete bejt jistý, jestli ta ukvičená zpěvačka v rádiu je holka nebo kluk. ...Asi bych měla skončit, moje kritická stránka osobnosti se projevuje podezřele moc. Dneska končim. Ať žije metal!

Šermířský bál abeb historie tančí

22. března 2011 v 21:26 | papája |  Články
19.3.2011 se steakhouse a saloon proměnil v krčmu s veselící se společnstí časů dávno minulých. Slezlo se tam nespočet rytířů, panošů, krásných dam (vznešených i prostých), všichni užívali dobré hudby a pití co hrdlo ráčilo (nebo spíš, co peněženka dovolila...). Hrála dobrá hudba (například krásně hrála skupina Turnus), tančilo se, všude se míhaly krásné šaty různých tvarů i barev, dokonce z různých období. No řekněte, kde jinde byste potkali gotického křižáka a barokního piráta? Románského mnicha nebo krásnou renesnačí dámu? Jen škoda, že jsem nemohla taky tancovat, ale byla jsem úplně vyřízená, holt se na mě mononukleóza podepisuje pořád...
Řeknu vám, že je hezké vidět tolik lidí, kteří jsou stejní blázni jako vy, pod jednou střechou. Většina šermířů jsou skvělý lidi se smyslem pro humor. Proto: kde jsou šermíři, tam je veselo. Samozřejmě jako na každém plese i tady byla tombola. Vyhrávalo se všechno možné, ale nejvíc se oplakaly čtyři lahve medoviny ;o) Nebo se hrála známá hra, kdy tancujete kolem židlí (tady se tančilo v párech) a když ztichne hudba, musíte si zabrat jednu židli. Židlí je ale míň a když nestihnete zasednout židli, máte smůlu. Tady se ale stalo, že si všichni sedli, přestože žídlí bylo sedm a párů osm. Ze židlí se shazovalo, píni seděli na dámách....no blázinec :)
K dispozici nám byl o malý fotoateliér, kde jsme se mohli nechat vyfotit v kostýmech. Ihned toho něše skupina využila a tak máme krásnou fotku z plesu (je nás na ní teda jenom pět, ostatní se na ples nedostavili). Celý večer bych uzavřela jako úspěšný, zábavný a krásný.
-------------------------
Foto: (z prava: pán mého srdce skororytíř Michal, Já v nových černo-modro-bílých heraldických šatech, rytíř Mára, princezna Ciri/ dole: vévodkyně Jindřiška trůnicí v křesle )

Jíst, či nejíst! To je oč tu běží!

10. března 2011 v 20:22 | papája |  Články
Nedalo mi to a prostějsem musela na téma vegetariánství napsat článek, protože je to věc, nad kterou přemýšlím a debatuju hodně často. Zvířata jsou moje citlivé místo. Chci jen přispět svým názorem mezi stovky názorů jiných blogerů a těm, kteří si třeba tento článek přečtou, otevřít jiný úhel pohledu.
Většina vegetariánů nejí maso protože "se zabíjí zvířátka a ty zvířátka to bolí". To je sice hezký, ale mě se mnohem víc nelíbí to, co se se zvířaty děje před tím, než je zabijou. Jistě, člověk musí jíst maso. Vždyť právě dík masu jsme byli schopni vyvinout se do takového stádia evoluce, kde jsme teď. Ale nechápu lidi, kteří žerou salámy, bifteky, steaky a párky od rána do večera a vůbec je nezajímá, co se s tim masem dělo před tím, než bylo nakrájeno a dáno na pult v supermarketu. Větě "Zví´řata mají taky city" se směje spousta lidí a říkají, že jsou to jen zvířata, že člověk musí jíst maso a že ta zvířata to nevnímají. Ale viděli jste někdy fotky z jatek? Nebo z velkochovů? Nemusíme se dohadovat o tom, jestli mají zvířata city nebo ne, jestli je to bolí nebo ne, ale to, že jsou po celý život v horších podmínkách než židé v koncentráku, to už nikoho nezajímá.
Nemůžeme v každé krávě vidět biftek, v každém praseti jen tlačenku, v každém kuřeti kuřecí křidýlka s chilli. Jsou to živý tvorové tak jako my a podle toho bychom s nimi měli zacházet. Neříkám nejezte maso. To je prostě příroda, že jeden živočich sní druhého. Ale nemělybychom s masem plýtvat a rozhodně by vylkochovy neměly být jen továrna na maso. I když (možná) zvířata nemají tak vyvinutý mozek jako my, neznamená to, že necítí strach. Anejde jen o zabíjení ( které býva dost zdlouhavé a kruté), ale o celý jejich život.
Představte si, že jste kuře. Vylíhnete se a člověk v bílém plášti vás čapne a hodí do krabice s dalšími desítkami kuřat. Jste na sobě, je tma a dlouho vás někam vezou. Pak vás vysypou na pás, který vás odveze na roztídění. Tam už sedí člověk, který kuřata roztřiďuje na různé linky. Připíná je hlavou dolů na nožičky no úchytů a ty odvezou všechny do příslušné ohrady. Vy malé kuřátko v hale s ohlušujícími stroji. Ucvaknou vám zobáček, abyste nepoklovaly své spolubydlící a hodí vás do výběhu, kde je to hlava na hlavě a nemůžete se pohnout. Jediná vyhlídka je, že z vás budou kuřecí stehýnka v TESKU za "rekordně nízké ceny". Tak. Tohle je reálný svět. A to jsem mluvila jen o kuřatech. Co potom prasata, krávy, nebo koně. Zvířata tak inteligentví, že se můžou v jistých ohledech rovnat člověku. Například prasata vnímají stejnou inteligencí jako čtyřleté děti. A ať je jejich poprava bolí nebo ne, celý svůj život před tím musí hrozně trpět.
Proto říkám: jezte maso proto, abyste se mohli existovat a ne proto, že zelenina je na nic a nic jinýho než maso vám nechutná a nemůžete mu odolat. Podporujte biovýrobky z chovů, kde zvířata mají volné výběhy a jsou krmeni kvalitním krmivem. Že to je dražší? Prosím vás. Přispíváte na to, aby nebyla týrána nevinná zvířata. Aby nebyla krmena spálenými mrtvolamy svých příbuzných a žila tak, jak by správně měla. Nebuďte slepý, přispíváte tak i ke svému zdraví.
P.S.: Rozhodla jsem se tu nepopisovat všechno, co se v takových velkochovech nebo jatkách děje a radši jsem nepublikovala ani žádné obrázky. Vím, že slabší povahy tohle špatně snášejí a zajemci si můžou snadno najít všechno na internetu. Je toho všude plno. Jen jsem vyjádřila svůj postoj k věci.


Victoria Francés

8. března 2011 v 20:08 | papája
Victoria Francés je mezi mladší generací notoricky známá malířka. Vídáme její nádherné tajemné obrázky všude. Jsou jedny z nejúspěšnějších gothic obrázků vůbec. Tato mladá rodačka ze špaňelské Valencie okouzlila svými jemnými detaily, nevšedními, mystickými a hororovými náměty, nebo dokonalým malířským umem. Victoria vydala také knihu, ale přestože byla úspěšná a prodávaná, vrátila se zpět k malování. A to je moc dobře, protože jinak bychom nemohli snít nad tak krásnými obrázky. A tady pro vás mám malou ukázku jistě už všem známých a všemi oblíbených obrázků. Autor? Victoria Francés....

-
-

Oblíbení blogeři

6. března 2011 v 20:27 | papája
Rozhodla jsem se udělat seznam mých oblíbených blogerů, které ráda navštěvuji. A tak jim věnuji celý článek. Chci sem přidávat všechny blogy, na které nechci zapomenou a tak si udělat takový seznam. Zároveň to může být i seznam blogů, které bych doporučila i vám
  1. http://lumenn.blog.cz/ - Bloger: Lúmenn
  2. http://gryfo-listicka.blog.cz/ - Bloger: Alexandra Altaïrs Gryffin- Fox
  3. http://born-in-october.blog.cz/ - Bloger: Říjnová
  4. http://letajici.blog.cz - Bloger: Altaïr
  5. http://free-and-green.blog.cz/ - Bloger: Teris
  6. http://ermionis2.blog.cz/ - Bloger: Geisha
  7. http://metteorwa.blog.cz - Bloger: Metteorwa
  8. http://my-goth-life.blog.cz/ - Boger: Neira
  9. http://lan-ell.blog.cz/ - Bloger: Laň Ell
  10. http://mekachimeka.blog.cz/ - Bloger: Mekachimeka

A budou přibývat další ;o)

Next

6. března 2011 v 19:39 | papája
Název: Next
Délka: 92 min
Žánr: akční, thriller, romantický
Režie: Lee Tamahori
Or. název: Next
Obsah:
NEXT je adaptací povídky Zlatý muž od jednoho z největších velikánů světové sci-fi literatury P.K.Dicka. Cris Johnston (N. Cage) je obdařen schopností vidět dvě minuty do budoucnosti a tak si vybrat ten správný tok budoucnosti. Vydělává si jako kouzelník, hraje v casinech a doufá, že na jeho schopnosti nikdo nepřijde, protože by pak nikdy neměl klid. FBI ale jeho tajemství objeví a chce jeho sílu využít pro hledání ukradené atomové bomby. Cris si musí zvolit mezi záchranou 8 milionů nevinných životů nebo životem se svou vysněnou láskou, kterou viděl ve své vzdálené budoucnosti a už několik let na ni čeká.
Každému, kdo si přečte jména tvůrců, musí být jasné, že nás čeká dokonalá akční podívaná se sílou bomby hromadného ničení.

Recenze:
Film vás zaujme hned od začátku. Když jsem se na něj dívala, doslova jsem byla očima přilepená na obzarovce a děj jsem přímo hltala. Zajímavé jsou záběry, kdy hlavní hrdina zkouší různé varianty budoucnosti, takže vidíte všechny možné varianty budoucna a pak nakonec tu, kterou si on sám vybere. Snímek je neuvěřitelně napínavý. Je hen málo takových filmů, které mě opravdu zaujmou. Své zásluhy má nepředvídaletný a originální děj i samozřejmě herecký výkon Nicka Cage. Nejdřív máte pocit, že hlavní hrdina je absolutně nedotknutelný, ale postupně zjišťujete, že každý má své slabé místo. Že každého můžete na něco dostat a že každý může udělat chybu, přestože vidí do budoucnosti. Emoce a psychika z filmu přímo sálá. ...Prostě bych to shrnula jako vážně dobrej film :)
Hodnocení:
Děj: 5/5
Postavy: 5/5
Dialogy: 5/5
Kostýmy: 4/5
Kamera a vizuální efekty: 4/5
Celkem: 24/25
Fotky ↓↓↓
Nicolas Cage, Jessica Biel, Next
Nicolas Cage, Peter Falk, Next
Julianne Moore, Nicolas Cage, Next
Nicolas Cage, Jessica Biel, Next
Obrázky: Zdroj

Kuřecí plněná kapsa s pestem, mozarellou a slaninou

6. března 2011 v 19:17 | papája
Moje mononukleózová dieta sice stále pořád přetrvává, ale už mám povoleno pár věcí, se kterými se dá celkem slušně vařit. Tad třeba dneska jsem něla kuřecí kapsu plněnou mozarellou a slaninou. Velká bašta to byla, a tak jsem se rozhosla dát recept na blog, protože je to naprosto jednoduché a zvládnete to každý. Navíc je to ňamka a nikoho tím neurazíte ;o)
Potřebujete:
kuřecí prsní řízky, mozarellu, čerstvou bazalku, pesto, anglickou slaninu (popř.: postačí šunka), oliv. olej, krapet vývaru (polívky), máslo

Postup:
1) Jednotlivé řízky nařízneme tak, aby vznikla kapsa a vymažeme je zevnitř pestem
2) Pak kapsy vyplňte vždy jedním plátkem mozarelly, plátkem slaniny a lístkem bazalky. Aby náplň nevypadla, otvor řízku sevřete párátky.
3) Kapsy zlehka opečte na olivovém oleji a až se opečou, přilijte na pánev vývar. Přidejte do vývaru ještě trošku pesta, pánev přiklopte poklicí, aby se maso podusilo.
4) Až bude maso hotové, přidejte do pánve dva plátky másla na zjemnění chuti.
5) Kapsy pap podávejte například s bramborovou kaší, kterou polijete trochou na pánvi vzniklé šťávy.

Dobrou chuť ;o)

Boříme mýty a iluze: Čokoláda je zdravá!

4. března 2011 v 21:10 | papája
Dneska bych chtěla zbourat známé mýty okolo čokolády. Po dnešku už se nebudete muset bát mlsat čokoládu.
Když se řekne čokoláda, každý si představí něco jiného. Někdo fialovou krávu se zvoncem na krku, někdo svou oblíbenou sladkost, někdo přibraná kila, jiný tekutou horkou čokoládu, a další třeba zubní kazy. Kdo si přečetl nadpis, tak se musí chytat za hlavu.: "Jak může být ČOKOLÁDA zdravá? Vždyť je to samej cukr." A to je právě ta iluze, kterou bych tímto článkem chtěla vyvrátit.
Čokoláda se vyrábí z kvašených kakaových bobů a na těch nic nezdravého není. Až pak když se vyrábí čokoláda, přidá se do ní cukr a tuk. Ale tmavá čokoláda, která má alespoň 70% kakaa, obsahuje málo cukru a skoro žádný tuk ( samozřejmě čím víc kakaa, tím lepší ), takže můžete mlsat, aniž byste se musely bát o své zuby nebo váhu. Ale to pořád nevysvětluje, proč je čokoláda zdravá.
Hořká čokoláda je prospěšná díky svému vysokému množství flavonoidů, látek, které působí jako antioxidanty (ve 100g čokolády jich je 53mg, tedy víc než v borůvkách ). Také obsahuje kofein (jeden čas jsem zavedla takový zvyk, dát si každé ráno kostičku hořké čokolády...a vážně, nabudí to člověka na celej den ), theobromin, který podporuje postřeh a soustředění (pro studující jedince celkem užitečná věcička...). V čokoládě najdete i hormony štěstí, které zlepšují náladu ( nebo se používají také jako afrodiziakum, tak s tim opatrně :o) ) a pak v ní jsou i další důležité minerály: fluor, který zpevňuje zuby, draslík, který působí antidepresivně a hořčík, který zlepšuje činnost mozku, zabraňuje krevním sraženinám a trombózám a podporuje dobré dýchání. Jiné látky v čokoládě obsažené dokonce ničí bakterie v ústech, podporují imunitní systém ( tzn., že čokoláda může pomoci při léčbě rýmy ). Také zmírňuje menstruační bolesti a premenstruační syndrom.
Zrovna dneska vedla naše angličtinářka debatu o zdravé stravě a vyzdvihovala čokoládu jako tučnou a nezdravou. Samozřejmě, že ve světlé čokoládě, jako je Milka nebo v takových těch světlých levných čokoládách, co se dávají k Mikuláši nebo k velikonocům, je hromada cukru a tuku. Znovu říkám, že se nemusíte bát TMAVÉ čokolády. Jak já říkám, čokoláda pod 70% procent není čokoláda. Tak co, vidím to tak, že si půjdu dát kostičku 80% čokolády ;o)
Pozn.: Chcete-li pomoci zemědělcům, kteří čokoládu pěstují, aby je kupci čokolády nešidili a nemusely pracovat děti, kupujte čokoládu od společnosti Fair Trade.

A-life Divided (Heart On Fire, Anyone)

2. března 2011 v 20:15 | papája
Známé kapely na chvilku odložíme a podíváme se na někoho méně známého. Německá metalová kapela A-life Divided zahrála v Plzni 25.2.2011 jako předskokani Apocalypticy a všechny moc zaujala. Zatím u všech, komu jsem jejich písničky pustila, sklidili úspěch. Hrají vlastní písničky, nebo i přehrávky od jiných kapel a zatím vydali jedno album a jeden malý disk se třemi písničkami.
Název: Heart on fire
Kapela: A-life Divided
Zpěv: Jürgen Plangger
Z alba: Passenger
Moje slovo:
A LIFE DIVIDED je jednou z mála německých kapel, které umí zkombinovat melancholické melodie, elektronické nástroje a agresivní kytarový rock. Jsou sice německá kapela, ale naštěstí zpívají anglicky. Mylsím, že jsou na dobré cestě se proslavit nejen v německu, ale po celém světě. Single Heart on fire jednoduše nevyženete z hlavy. Je v něm pravda dnešního světa, naléhavost a energie. Videoklip je...zajímavej, ale nějak mě neoslovil. Radši tuto písničku poslouchám jen do uší bez obrazu. A v refrénu jsou úžasný kytary :o)
Název: Anyone
Kapela: A-life Divided
Zpěv: Jürgen Plangger
Z alba: Passenger
Moje slovo:
Energickej začátek, úžasná melodie a zase parádní kytary. A-life Divided prostě válí. A navíc ještě zajímavej videoklip.

Nástěnka no.3

1. března 2011 v 21:02 | papája |  Nástěnka
Po mononukleóze zpátky ve škole. Zatím to je dobré, prtotože po mě nikdo nic nechce, ale příští týden budu dopisovat testy a to bude teprve masakr. Nicméně teď pár blogových novinek:


Po menších zmatcích okolo publikování článků na Blog.cz jsem schopná přidávat články. Projistotu mám dva prohlížeče, Mozillu i Explorer (ten občas blbne) a jsem schopná v případě nefunkčnosti jednoho publikovat z druhého. Blog.cz se snažil zlepšit psací editor, ale myslím, že toho moc nevylepšili, akorát má lepší design, jinak nic moc. A navíc zmizela možnost vkládání odkazů, což je velká nepříjemnost. Snad s tím ještě něco provedou.


Přežila jsem velké vyhazování v Autorském klubu. a ikdyž mě to překvapilo, pořád jsem tam. Mezi dvoustovkou "nejlepších blogů" ( to nejlepší je v hodně velkejch uvozovkách, protože znám hromady skvělých blogů, které z AK vyhodily, podle mě neprávem, a nebo tam vůbec nechtějí být ).


Návrat do Nekonečna je bohatší o další dvě kapitoly, teď už ze slibované druhé části, kdy se Samuel a Sára konečně dostanou do Nekonečna. Obě kapitoly jsem napsala ve škole při nepodstatnejch hodinách :D Musim říct, že při hodinách se píše nejlíp ( ale ode mě to nemáte! ). Dneska při výtvarce jsem dokonce dovyřešila konec příběhu. Rozhodovala jsem se mezi happyendem nebo bruťárnou. Nakonec to nebude ani jedno, ale to už jsem prozradila dos.


25.2. 2011 jsem byla svědkem masakru v podání Apocalypticy na jejich živém koncertě v Plzni. Reportáž z koncertu najdete v rubrice Přemýšlý → Myšlenky ( jak říkám, nejou vkládat odkazy...)


Poslední dva týdny jsem nějak zanedbávala recenze písniček. Tak teď to napravim. Objevila jsem novou kapelu, která by vás mohla zajímat ( A-live Divided ráli jako předkapela Apocalyptice ). Těšte se na ochutnávku ;o)

Tak to by bylo asi vše, jenom bychchtěla na závěr říct, že asi teď nebudu mít tolik času na psaní. Škola bude deď do konce března přednější (ale já se znam, stejně mi to nedá a budu sem psát...)

Návrat do Nekonečna - Kapitola 11 (Černé Slunce)

1. března 2011 v 20:20 | papája |  NDN
Seděla jsem na zemi pod pískovcovým převisem. Na Samuelovi bylo vidět hluboké soustředění. Napínal všechny smysly a snažil se zjistit, jestli už jsou Strážci mimo náš dosah. Bez hnutí jsem sledovala každý záchvěv jeho tváře, který by naznačoval stav situace. Byla jsem zmatená a vystrašená. Pak se Samuel pohnul.

"Myslím, že jsou pryč," řekl.
"Myslíš?" zeptala jsem se nevěřícně. "Ty si nejsi jistý?"
Pokrčil rameny. "Zmizeli mi z dosahu, ale odešli na opačnou stranu, takže to vypadá, že nám vůbec nevěnovali pozornost. Zvláštní."
Nepřesvědčilo mě to, ale vlastně jsem se v těchhle věcech vůbec neorientovala. To on tu byl doma, takže jsem se rozhodla věřit jeho úsudku.
"Tak co teď? Půjdem dál?" Přišlo mi nerozumné zůstávat na jednom místě a ještě takhle blízko u brány. Chtěla jsem vyrazit co nejdřív, abychom to všechno měli co nejdříve za sebou.
Samuel měl ale jiný názor: "Počkáme tady. Za chvíli se bude stmívat a potloukat se tady po setmění nemusí být zrovna bezpečné."
"Ale vždyť je odpoledne..." namítla jsem.
Zavrtěl hlavou: "Tady běží čas jinak, než na zemi, Sáro. Noc přichází rychle, je krátká a plná stínů."
"To už tak v noci bývá, že je tma a všude jsou stíny..." brblala jsem, ale neřekl na to nic. Nehodlala jsem se s ním přít, jen jsem byla nervózní. Jestli si myslel, že je zdejší noc nebezpečná, rozhodně jsem mu to nebudu vymlouvat.
A tak jsme čekali. Noc přišla opravdu rychle. Najednou a z ničeho nic se na obloze objevilo něco velkého, většího, než obě slunce dohromady. Bylo to celé černé a pohybovalo se rychle.
"Černé slunce." začal vysvětlovat Samuel, když viděl, jak zírám na oblohu s otevřenou pusou. Věděl, že bych se stejně zeptala. "Vlastně je to měsíc, ale říká se mu tomu Černé Slunce, protože odtud vypadá větší, než skutečná Slunce. Je to jen kus kamene a ztuhlé lávy, který je hodně blízko povrchu. Blíž, než měsíc u vás na Zemi. Proto je noc tak krátká."
Pokývala jsem užasle hlavou. Vážně mě nikdy nenapadlo, že se budu dívat na něco takového. Černé slunce plulo po obloze a v mžiku zakrylo obě pravá Slunce. Svět potemněl, ale pořád jsem viděla světlo. Na obloze se objevily miliony a miliardy hvězd. Takové množství jsem doma nikdy neviděla. Vypadalo to, jakoby nebe někdo pocukroval. Stíny se protáhly, ale bylo stále dost světla na to, abych dobře viděla.
"Nádhera..." nevydržela jsem, ale Samuel moje nadšení nesdílel.
Podíval se zamračeně na hvězdy. "Svítí jasně, měla by být klidná noc. Ale stejně bychom měli být opatrní. Lehni si do spacáku co nejvíc pod převis a spi. Budu tě hlídat."
Zmateně jsem si v hlavě přehazovala myšlenky a radši jsem se neptala, proč se Samuel tak obává tmy. Místo toho jsem si došla pro spacák a zachumlala se do něj. Zem byla tvrdá, ale bez kamenů. Jen písek a prach.
Cítila jsem únavu. Únavu ze strachu. Chtěla jsem si odpočinout, usnout a chvíli na nic nemyslet, ale nějak jsem nemohla zavřít oči. Pořád mi vrtaly hlavou ty "nebezpečné stíny". Nedokázala jsem si pod tím nic představit, ale stejně mi to nahánělo hrůzu. Do čeho jsem se to namočila... jsem úplně šílená...
A pak jsem usnula. Byl to bezesný spánek.
Probudil mě zvláštní zvuk. Otevřela jsem oči a snažila se zjistit, odkud přichází. Posadila jsem se a rozhlédla se. Byla pořád noc, takže jsem nemohla spát moc dlouho. A pak jsem uviděla Samuela. Seděl na kameni, pár metrů od bezpečí převisu. Byl shrbený, hlavu v dlaních. Ze zad mu vyrůstala křídla skleslá smutkem. Bílé letky se špinily v prachu na zemi.