Rex Iudarorum

26. října 2011 v 16:39 | papája |  Povídky
"K čemu je snaha být lepší ve světě, kde každý myslí jen na sebe? Kde se každý bojí vybočit z řady nebo projevit svobodnou myšlenku? V utiskované společnosti plné nemocných lidí a hladových dětí, které musí pracovat až do úmoru, aby přežily. Z vyprahlé půdy nevzejde obilí, stejně, jako z prázdné duše nevzejde víra."

Dítě zrozené bez lásky, na útěku den co den s touhou po lepším životě. A pak přišlo znamení. Říkal krásná slova...Bezejmenný. Mluvil o pokání, o ráji a spasení. Všechno má ale svou cenu.
"Prý jsem byl vyvolen. Zvolil si mě za svého syna a já měl navždy změnit svět. Měl mluvit mými ústy a já jeho slovům uvěřil. Chodil jsem, promlouval k pocestným, promlouval k ženám na poli, k rybářům, když napínali sítě. A lidé mě přijali."

Během tří let se rozneslo, že přišel mesiáš. Syn Boží, co káže o pokání a o spasení. Lidé mu věřili, šli za ním a už z dáli ho vítali. A tak se stalo dítě chudého tesaře a obyčejné židovky symbolem nového věku a nového myšlení, obklopeno nejvěrnějšími přívrženci, kteří se rozhodli opustit rodiny kvůli jediné myšlence. Byl modla a ztělesnění naděje. Po vrcholu ale následuje strmý pád do propasti.

"Bylo to správné. Nesměl jsem pochybovat a musel tomu věřit, protože už nebylo cesty zpět. Musel bych se proklínat, kdybych teď couvl. Kolik životů jsem změnil? Kolik krve bylo prolito a kolik ještě bude?"

Žádný skutek nezůstane bez odezvy. Jeho odezvou byl dřevený kříž a tři železné hřeby.

"Vidí ve mně Boha, ale já jsem stejný jako oni. Mám sny, touhy, pocity. Jen slyším ten hlas, který ostatní neslyší. Život jsem obětoval za vizi, nezkusil tolik radostí všedního života, které jsou pro běžné pro obyčejné lidi. Lásku, přátelství, stáří a pohled na další generace, které by mohli přijít po mně. Jsem jen člověk a jako člověk mám obavy. Jsem sám…"

Zrazen nejlepším přítelem s pocitem samoty, odsouzen k nesmrtelnosti jako Bůh, ale s odepřením vlastního života.

"Jsem obklopen tolika lidmi, ale všichni vidí jen mučedníka. Někoho, kdo vykoupí jejich duše, ne člověka, ne muže. Odejdu a nezanechám stopu. Myšlenka možná přežije, ale kdo ji zachová čistou a nezkaženou? Smrt jednoho člověka neovlivní životy druhých. Umučení Boha ale ano. To má být můj úděl.To jsem si vybral."

Pochybovat je lidské, historie je dávná a nikdo nezná pohnutky druhých lidí a důvody jejich chování. Ať už byl takový, jak si ho dnes vykládáme, a ať byly jeho úmysly jakékoliv, dokázal žít navěky v příbězích. Ale příběhy se nevyprávějí o šťastných osudech, za slávu se platí tvrdě.

"Proč já?"

Kopí zalil proud horké krve. Ozval se výkřik a dav vydechl. Kdo byl ten muž, o kterém se bude vyprávět ještě za tisíce let? ... Iesus Nazarenus, Rex Iudarorum...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 26. října 2011 v 17:35 | Reagovat

Dokonalá povídka s úžasným námětem, který nutí k zamyšlení.

Kdysi jsem chodila na náboženství, snaha babičky křesťanky vychovat ze mě věřící katoličku. Taky jsem se několikrát zamýšlela, jak se vlastně musel cítit Ježíš. Jako Bůh, když je to jeho syn, nestrádal a měl radost ze své činnosti, nebál se smrti? Nebo jako obyčejný člověk který byl vyvolen bez možnosti vybrat si?
A nejen jeho krev, ale i krev tisíců lidí byla díky němu (?) prolita.

2 Králík Králík | 27. října 2011 v 13:48 | Reagovat

Úžasná povídka. Skvělý styl.
A probouzí cit,nutí k přemýšlení....a to je moc dobře.

3 Yuki Tenshi Yuki Tenshi | Web | 31. října 2011 v 14:47 | Reagovat

Ďalśie skvelá poviedka. Dievča napíš knihu a ja si ju od teba kúpim. Píšeš neskutočne pútavo a na zamyslenie. Ak aj bol, je alebo bude nejaký vyvolený od boha tak sa musý pítať to isté. "Prečo ja?"

4 papája papája | 31. října 2011 v 17:49 | Reagovat

[3]:děkuju :-) je dobře, že jsem čtenáře dovedla k zamyšlení ;-) knížky jsou v plánu, ale až budu mít dostatek času, čtenářů a nejspíš i financí, protože první knížky bejvaj na vlastní náklady :-D

5 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 5:11 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

6 Karel Karel | E-mail | Web | 13. ledna 2012 v 23:33 | Reagovat

Nemůžu si pomoct, ale když jsem to četl, vnímal jsem to jako klasický dokument. Při přímé řeči záběr na samotného Ježíše, sedícího ve studiu a vzpomínajícího na svůj život. Zbytek odvykládáno vypravěčem s historickou rekonstrukcí v pozadí...
A nemůžu si pomoct ani v myšlence, že takhle se mi to zatraceně líbí! :-)

7 papája papája | 15. ledna 2012 v 14:04 | Reagovat

[6]: :-D To je zajímavá představa :-D Možná by o tom měla BBC popřemýšlet ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama