Leden 2012

Vepřové á la bažant a poskoky bočmo

29. ledna 2012 v 20:21 | papája |  Články
Na první pohled seriózní budova, na ten druhý místo, kde se každý den odehrávají často bizardní úkazy. Ve škole (většina z nás) tráví polovinu svého mládí, proto nadáváme a stěžujeme si, protože mnohdy zbytečné encyklopedické informace nám budou k ničemu. Dnes tu ale nechci nadávat na náš školský systém, i když bych ráda a ten článek by byl pěkně dlouhej. (K tomu snad jen to, že by do nás neměli hustit tolik informací a měli by nás naučit přemejšlet.) Dneska půjdu do konkrétních případů, protože taková sbírka individuí (jak mezi studenty, tak mezi učiteli) se jen tak nenajde. Nicméně určitě existují i podobné případy na jiných školách, že?
Začnu s našimi hodinami tělocviku, protože ten mám zrovna v živé paměti. Hodně lidí využívá ranní hodiny tělocviku k tomu, aby se alespoň jednou za týden pořádně vyspali. Naše učitelka je nadšenej tělocvikář zmlsanej socialistickýma spartakiádama, kterého poznáte podle učebnicově provedených pohybů při rozcvičce a hudby ze 70. let, na kterou nadšeně běhá kolem tělocvičny "poskokem bočmo". Navíc oplývá touhou naučit nás alespoň základní gymnastické sestavy a lásce k míčovým hrám, zvláště pak k volejbalu. K jejímu zklamání ale náš volejbalový zápas je jedna velká komedie. Vypadá to asi takto: 2x podání do sítě, podání - out o strop (přičemž málem srazíme světla), pak se nám podaří odpálit míč, bohužel do vlastního koše (upozorňuji, že při volejbale se koše nepoužívají...). Jsme prostě zhouba národa zkažená nedostatkem pohybu a disciplíny, což je krásně vidět, když děláme výkonnostní testy a podle starejch komunistickejch tabulek, kde se umisťujeme na hluboce podprůměrných pozicích.
Vtipné jsou také hodiny fyziky, kde vyučující budoucích přírodovědců "madame" paní profesorka je tak neuvěřitelně línej člověk, že není překvapením, když nám místo výkladu pustí film s fyzikální tematikou, což nám samozřejmě vůbec nevadí :) Také šíří myšlenku, že nejlepší pokus je ten imaginární, protože se vždycky povede ( nejspíš narážka na předpotopní vybavení naší "moderní" učebny).
No... na učitele tu házím drby pořád, protože se děje pořád něco. Ať už jde o našeho matikáře, který v naší malé třídě hledí v široká dáli do výšin poslucháren, nebo naše umělkyně a profesorku dějin umění, která s prvňákama čmárá po zdech školy zvířátka. Za naše zdi by se nemusel stydět žádnej sprejer...jenom se divim, že jí to řiditel ještě nezatrh. Každopádně na její snahu o zvelebení všichni nadávají, protože to na gymnáziu, kam chodí dvacetiletý lidi, vypadá jako ve školce. Na zdech jsou zvířátka a hrající si děti, nebo chlapeček jedící svačinu.
Dnes bych se chtěla zmínit také o naší školní jídelně, která je mimochodem vyhlášená mezi ostatními školními jídelnami (což znamená, že občas máme i ňáký normální jídlo). Není to ale nemožné mít k obědu "Vepřové á la bažant"...to se vždycky děsíme, jaký genový modifikace to do nás cpou. Nebo mořské plody. Když je nějaké takové jídlo, všichni si strategicky objednají něco jiného. S mořem to totiž nemá vůbec nic společného...
Tak co? Máte taky nějaký perličky ze školních lavic? Nebo z jídelních lístků?

Ufouni nad ulicí

25. ledna 2012 v 21:26 | papája |  Fotografka
Proč jsem tomuhle článku dala tak divnej název? Hned vám to vysvětlím. Minulý týden jsem byla fotit v sedech u náměstí. Byla už skoro tma, takže jsem si musela hrát se světelností, ale většina fotek vyšla. Navíc musím říct, že portrétovej objektiv s penym ohniskem je k nezaplacení a vřele doporučuju všem nadšeným fotografům (neni drahej...v porovnájí s normálními objektivy). Ale z pěk k věci. V jedné z ulic vedoucích na náměstí jsou krásné lampy...ale jelikož už byla tma a já meměla stativ, jaksi ten foťák nešel udržet... ale to mi vůbec nevadilo, protože jsem světlo lamp využila ke "kreslení světlem" pomocí dlouhého času snímání. Nejvíc se mi líbí následující dvě fotky, které prostě připomínají létající talíře... neidentifikovatelný létající předměty ;)



Dál jsou tu fotky z už zmíněných sadů. Různý trávy a rostliny, které ještě nepřikryl sníh nebo nezdupali opilci. Naštěstí se ve všem dá najít něco zajímavýho, a tak jsem fotila každej trs, co jsem našla :)

První sníh

21. ledna 2012 v 14:41 | papája |  Fotografka
Tak a je to tady! Konečně sníh! Hned, jak u nás napadnul, tak jsem vytáhla sestru čerstvě po nemoci a šla vyfotit nějaký fotečky. Minulej rok mi to nevyšlo, páč jsem měla mononukleózu přes zimu, takže jsem musela využít příležitosti. Ségra byla po ruce, málem jsme to přes všechny přípravy nestihli před západem slunce, ale nakonec nám to zapadající sluníčko udělalo zajímavou oblohu. Tady je pár povedenějších fotek:





A tady je zbytek. Taky to nejsou špatný fotky, jenom tam vždycky neni všechno tak, jak jsem plánovala :) Ale snad se i ty budou líbit.

Posel světla

15. ledna 2012 v 18:39 | papája |  Povídky
Pár slov úvodem: Tematika padlých andělů je pro mě moc lákavé téma. Když jsem včera koukala na internet, napadlo mě podívat se, jaký je rozdíl mezi Luciferem a Satanem. A našla jsem strašnou spoustu různých teorií a verzí. Vesměs jsem se ale dozvěděla, že většina teorií nespojuje Lucifera a Satana. Ve většině legend a příběhů Lucifer vůbec není záporná postava. Nejobecnější přehled nájdete asi na wikipedii, kdyby vás to zajímalo. Já jsem si to převzala tak trochu po svém a udělala z toho prostě...prostě svůj kraťoučký minipříběh. Já Lucifera nevnímam jako zápornou postavu.( A ani si nemyslím, že by jedna bytost mohla být čistě zlá...protože je zlá... ). Lucifer je popisován jako posel světla (lux-světlo, féro-nést) nebo jako Jitřenka a zvěstovatel nového dne. Tak jsem zkombinovala příběhy všech možných etnik a národů, jak se mito hodilo a vzniklo tohle.
_____________________________________________________________________________________

Mračna visela nad oceánem a bouřkové temno hrozilo příchodem něčeho strašného a velkého. Nepršelo, moře bylo černé a až příliš klidné. Vítr se ani nepohnul a v hlubinách oblohy se zlověstně blýskalo. Ale bouře nepřicházela. Ne. Dnes nebude zuřit vítr ani déšť. Dnes ovládl nebe mystický hněv nad lidská chápání. Stalo se něco, co nikdo nepovažoval za možné.
Ozval se ohlušující hrom a hlasitá vlna se nesla nad hladinou po celém oceánu. Mračna se roztrhla a nebeská záře prosvítila temnotu. A v té záři se mihlo zoufalé mávnutí křídel, která už neměla žádnou sílu. Svržení. Posel světla už nebyl vítaný mezi svými. Anděl padl do náruče vln a zmizel v mořské pěně. Zaplatil za svou pýchu příliš krutým údělem? Je to konec Lucifera, posla světla, nejkrásnějšího a nejsilnějšího ze všech andělů?
V temné vodě se pohnuly bílé perutě. Nezhasínej, Jitřenko! Měj vůli žít!
Slunce ještě nevyšlo a vlny vyplavily z hlubin nehybné tělo. Rodící se den ozářil zmáčené perutě, písek ve vlasech a tvář bez života, bez naděje. Pak se pohnul. Ztuhlé prsty se zaryly do země a unavená záda se snažila narovnat pod ztěžklými křídly. Otevřel oči a spatřil pustinu. Skály, písek, moře a šedou oblohu sahající až za horizont.
Zavržený svými blízkými se toulal lidským světem. Byl svržen mezi smrtelníky, bez moci a síly, aby žil jako oni - tvorové vzešlí z hlíny díky všemohoucímu Stvořiteli. Pronásledovali ho jako trestance a zloděje. Každý den byl útěk. Až do jedné noci.
Tu noc za ním přišel Stvořitel. Ten, ten který ho zrodil, a ten, který ho pohřbil. Teď přicházel žádaje pomoc. Ale jakou pomoc mohl chtít od padlého anděla? "Budeš mezi nebem a zemí. Budeš bič, který je bude přivádět smrtelníky ke mně, a pokušitel, který zkouší jejich víru."
"Řekni mi, Všemohoucí, chceš si zahrávat s osudy těch, které jsi stvořil? Potřebuješ strach, aby tě milovali? Proč bych to měl dělat…"
"Tvá pýcha tě udolala, synu jitra. Přesto tu opět stojíš a díváš se mi zpříma jako bys mi byl rovný. Nectíš žádný zákon, nehledíš si svého postavení. Ale dávám ti šanci, aby sis zvolil svůj osud: Můžeš zůstat a nést svůj trest, pronásledován jako štvanec. Můžeš se ale stát mým služebníkem."
"To tys mě smetl jako nežádoucí hmyz! A teď sem štvanec, vyhaslý plamen bez života…"
"Zažehnu tě. Budeš mít zpět svou sílu i moc. Tvůj život nikdy neskončí a já nedovolím, aby tě kdokoliv ohrozil. Tak si zvol svou cestu. Pronásledování nebo laskavost?"
"Víš, jak se rozhodnu, tohle není rovný boj…" Bůh viděl i do těch nejzapadlejších koutů vědomí, znal každou andělovu myšlenku. "Vrať mi duši."
Všemohoucí se rozplynul a Lucifer cítil, jak každou část jeho těla zalévá hřejivé světlo. Bezmoc byla pryč, strach z něj spadl jako kámen a křídla se zachvěla přívalem síly. Byl to opět on, stejný jako dřív - zářící anděl světla. Ale dal slib, bude pokušitel, nástroj boží moci. Smíří se se svým osudem, přestože ho budou nenávidět, zatracovat a bát se ho. Musí splnit slib a dodržet slovo.
Do mohutných křídel se opřel poryv větru. Je to krásný povznášející pocit, když vítr proudí mezi perutěmi. Tak leť a sviť, Jitřenko.


Nástěnka no.10

13. ledna 2012 v 21:13 | papája |  Nástěnka
Po měsící a půl opět shrnutí a informace týkající se chodu blogu:

Rok 2011 byl v historii KREATIVITY.BLOG.CZ asi nejúspěšnějším. Bylo zveřejněno 190 článků, začala jsem publikovat literární tvorbu a ohlasy až předčili moje očekávání. Teď je tu novej rok, všichni doufám vykročili pravou nohou (kdo má obě levé...znáte to...), možná jste si dali nějaké předsevzetí. Já třeba jo. A neni to ani stát se nejgeniálnějším studentem na škole, ani zvládnout francouzštinu jako rodilej mluvčí ( což bych mimochodem moc potřebovalala ). Je to bejt spokojená. A spokojenou mě dělá hodně věcí. Kromě rodiny, lásky, přátel atd. taky možnost realizovat svoje nápady v podobě fotek nebo příběhů. A vy se můžete těšit na minimálně dva příběhy na pokračování, které se už těší své realizaci.

Když jsme u těch příběhů, tak před Vánoci jsem (podle vás nečekaně) ukončila Ryrenin příběh. Jak už jsem odpovídala na dotazy, tak Ryren měla být původně jen krátká povídka, ktará senakonec natáhle ne jedenáct kapitol (je to hruba 37 stránek A4 ). Takže delší, než jsem předpokládala. Každopádně se mi to psalo moc dobře a Ryren se určitě dočká delšího "knižního" zpracování.

Momentálně mam rozpracovanéj novej příběh na pokračování s názvem Vzpoura ještěrů. Myslím, že klidně můžu říct, že to bude příběh Ryreniných rodičů a událostí, které předcházeli jejímu narození a vůbec celé její situaci. Najdete tam hlubší vysvětlení a snad i pochopení toho, co znáte z Ryren (pokud jste to četli, samozřejmě :D )

K Vánocům jsem dostala portrétový objektiv, který je úplně perfektní a dělá úžasný efekty. Mám spoustu nápadů na fotky, mam i nové modelky, jenom většina nápadů se dá fotit jen venku v létě, takže na fotky si počkáte. Ale to neznamená, že nebudu fotit. Někdy se určitě nachomejtne příležitost ;)

To je asi tak to nejdůležitější, takže pokud jste přečetli celej článek a neunudili se k smrti, tak jste v obraze. Vzpoura ještěrů je zatím rozpracovaná a na první kapitolu si ještě nákej tejden počkáte (počkáme...). Budu psát hodně testů, ale budu sesnažit psát, co to jde ;)

díky za pochvaly i kritiku
papája


Když se plaší hormony

8. ledna 2012 v 15:44 | papája
Náš králík Flappynka neni rodinnej typ. To znamená, že nemá ráda ostatní králíky a stačí, aby někro od cizího králíka jenom voněl a okamžitě mu jde po nohách. Když se ségra vracela od kamarádky, která má taky doma králíka, Flappča se po ní vrhala jako bejček za rudym praporem a zuřivě se jí snažila rozkousat kalhoty. Nebo chudák naše paní sousedka na chalupě chová králíky na maso. Když k nám jednou v létě přišla na návštěvu a seděla s dědou na zahradě (kde mimo jiné běhala i Flappyna), tak nám vyprávěla, jak zrovna šla krmit králíky. A náš mírumilovnej králíček jí začal kousat do nohy a když jsme jí odháněly, vyskočila na skalku a hupsla sousedce na záda.
Prostě nemá ráda králíky a proto jí nechceme seznámit s nákym králičim kámošem. Morče naštěstí snese...on náš morčák Muffinek je takovej drzej rošťák, kterej si nenechá nic líbit. No nic. Proto je nám jí vždycky líto, když rajtuje na nákym plyšákovi nebo zmuchlanym ručníku, nebo když láskyplnně opečovává svojí plyšovou krysu, kerou z nějakýho důvodu bere jako svoje mimino. Spí přitulená k ní, olizuje jí, když jí myš spadne moc blízko misce, tak jí uštědří jednu výchovnou do čumáku. A čas od času, když se jí plaší hormony, tak dokonce začne stavět hnízdo. Teda... hopká a v puse nosí otýpku sena a nechce jí pustit. Vždycky vypadá tak řozhozeně, protože neví, co s tim senem dál a pak přijde čas krmení, nebo se chce napít, a tak seno pustí a sežere ho...
Podařilo se mi ji včera vyfotit, i když to neni zrovna kvalitní fotka. Pořád se mi hejbala a bylo málo světla. Taky se chci zeptat, jeslti máte taky králíčka a jestli vám tohle někdy dělá. Protože nevíme, jestli to neznamená, že by Flappna potřebovala nákýho chlapa...pokud by ho nesežrala... :D


Těstoviny s brokolicí, šunkou a smetanovou zálivkou

8. ledna 2012 v 15:27 | papája
Někteří lidé nejí ryby, někteří houby, někdo by nikdy nevzal do pusy opraženýho hmyzáka. Ale vážně nevím, odkud se vzalo to "nesnášim zeleninu". Já třeba zeleninu miluju a neumim si jakýkoliv jídlo bez ní představit. Každopádě je věc každýho z nás, co jíme, že? Ale věřte mi, že když vám ne chutná některá zelenina, tak zaručeně existuje recept, kde vám chutnat bude. Neříkám, že to je zrovna tenhle, ale může o bejt první krok ;) Takže vemte brokolici na milost, je úžasná a zdravá. (Ale stejně nejvariabilnější zelenina je cuketa ;)

→mámin recept/náhodná imrovizece←
→úplně jednoduchej←

Potřebujete: pšeničné těstoviny (vaječné jsou bez chuti), brokolici, mraženou nebo konzervovanou kukuřici, kuřecí prsní šunku, nějaký tvrdý sýr (nejlepší je parmezán nebo picorino, ale třeba gouda je levnější), smetanu ke šlehání, sůl, bazalku (čerstvou, ale stačí i sušená), olivový olej

Postup:
1) Uvařte těstoviny, sceďte a zakápněte oliv. olejem, aby neoschly
2) Nakrájejte přiměřené množství brokolice na kousíčky, nakrájejte šunku na kousíčky a ty jemně opečte na kapce olivového oleje.
3) Nalijte šlehačku na pánev a přihoťe nakrájenou brokolici, kukuřici. Až bude brokolice měkčí a šlehačka bude pěnit, tak nastrouhejte přímo do pánve sýr. Ne moc, aby vám z toho nevznikl jeden velkej lepenec. Spíš jen tak na chuť.
4) Nakonec přihoďte šunku, jemně osolte a ochuťte bazalkou
5) Podávejte s těstovinami ještě teplé, je to ňamka ;)
Dorou chuť ;)


Křupavé vafličky

6. ledna 2012 v 19:23 | papája
Pro ty, co mají rádi sladké a už se nespokojí jenom s pixlou nutely, tu mám rychlou první pomoc. Tak taste vaflovače ;)

→maminky kuchařka←
→zaručená ňamka←

Potřebujete:
vaflovač, 125g másla, 100g krupicového cukru, 1 vanilkový cukr, 2 vejce, 250g polohrubé mouky, 100ml vody, 100ml mléka, 1/2 balíčku prášku do pečiva, slunečnicový olej na vymazání

Postup:
1) Máslo rozpusťte v kastrůlku (pozor, rádo se připaluje)
2) Smíchejte všechny ingredience, zalijte rozehřátým máslem a pořádně promíchejte
3) Rozehřejte si vaflovač a vymažte troškou slun. oleje (ten je na sladký nejlepší, páč nemá zvláštní chuť, ale opatrně s nim)
4) Pak do vaflovače lijte těsto, ne moc, protože ono teplem nabyde a čekejte, až se opeče do křupava
Hotovo, můžete podávat s marmeládou, ovocem, šlehačkou nutelou...nebo všim dohromady ;)


Ilustrační obrázek: Zdroj

Přešlý mrazem

4. ledna 2012 v 19:33 | papája |  Fotografka
Tohle jsou další pokusy s mým novým objektivem. Bohužel teď nestíham psát delší články, protože jsem nemocná a barvim elfíky na warhammery (pro ty, kdo ví, co to je...kdo neví....to by bylo na dlouho :) ). Jinak připravuju povídku a další příběh na pokračování, jenom to musim ještě promyslet, tak doufam, že se máte na co těšit.
Co se týká následujících fotek, tak konečně se mi povedlo vyfotit maminku. Sice brblala, ale měla smůlu :D Pak samozřejmě opět ségra a náký rostlinky přešlý mrazem. Nejvíc se mi líbila ta divizna ;) Tak se můžete pokochat, zkritizovat a já musim jít vymejšlet jména pro povídku, což bude veselý.