Vzpoura ještěrů - 2. kapitola (Plán)

17. února 2012 v 16:29 | papája |  VJ
Brány Dalanu byly přes den otevřené. Povoz projel kolem městské hlídky a stráž vysmekla pro Ryavin nacvičenou poklonu. Ta sklonila hlavu na pozdrav a zahrnula závěs. Vůz byl sice draze kovaný, přesto na dlouhé cesty nepohodlný, alespoň že malované závěsy chránily před horkým Islwinským sluncem. Kočí práskl otěžemi a povoz se rozkodrcal po cestě vedoucí k severním hranicím.
Ebi seděla na lavici celá ztuhlá, oči rozšířené vzrušením i strachem jí ohnivě žhnuly. Byla drobné postavy, hubená a oblečená v prostých šatech, ale přesto vypadala nebezpečně.
Ryavinin plán byl jednoduchý: Nechat se přepadnout iguanidskými partyzány. "Co když ale dojedeme až do Moretu?" zeptala s Ebi po chvíli s očima zabodnutýma do podlahy.
Ryavin sledovala ubíhající stromy mezerou mezi závěsy. "Vybrala jsem cestu do Moretu, protože tu je přepaden téměř každý druhý vůz… proto tudy moc lidí nejezdí." Odmlčela se. "Dojedeme do Moretu, koupíme něco na tamním trhu a pojedeme zpět. Není možné, aby si nás nevšimli." Ale Ryavin možná Iguanidy podcenila a setkání se událo dříve, než očekávala.
Byli asi hodinu cesty od Dalanu, když koně poplašeně zařehtali a vůz se zakymácel. Ozval se výkřik a Ryavin chtěla vyběhnout ven, aby ochránila nevinného kočího, než bude pozdě. Odhrnula závěs a octla tváří v tvář ohnivým očím. Její plán sice vycházel, ale stanout čelem vysokému iguanidskému muži dokáže člověku vyrazit dech z plic. Nestačila ani vydechnout, když ji muž popadl za ramena a bez větší námahy vytáhl z vozu.
Málem zakopla o lem šatů, ale držel ji pevně nad zemí, lehce jako panenku. Cítila na krku jeho šupinatou kůži, která byla překvapivě hladká. Opodál další Iguanida držel kočího s rukama stočenýma za zády a menší iguanidský chlapec mu probíral kapsy.
"Nechte ho!" křikla Ryavin a oba Iguanidé překvapeně vzhlédli. Ten, co ji držel, ji obrátil čelem k sobě. "Říkala jsi něco?" Žlutavé šupiny mu rámovaly tvář a hlavu pokrývalo roští černočerných vlasů.
"Hledáme vás," vypravila ze sebe Ryavin a pokusila se uvolnit sevření, ale bezúspěšně. Muž se zamračil a jeho ústa vytvořila nelítostnou křivku.


"Lyehakitame!" Z druhé strany vozu se ozval další mužský hlas. "Nebudeš mi věřit, kdo tu je!" Na to se kolem koní vyřítila Ebiina drobná postava. Jakmile ji spatřil, sevření povolilo a Ryavin vrávoravě přistála na zemi. Ebi se pověsila muži kolem krku a on se s ní láskyplně zatočil. "Ebi...to byla celá věčnost..."
Ryavin pochopila, že našly, koho hledaly, a čekala, až se sourozenci přivítají. Mladý klučina a druhý Iguanida se shlukli kolem Ebi a ona vyprávěla o svém nenarozeném dítěti, o jeho otci, který odplul na lodi kupce s kořením,… a také o této cestě s její chápavou paní. Všichni se otočili ke ztuhle přešlapující Ryavin
"Pusťte kočího," řekla Ryavin a snažila se pod tíhou pohledu pěti párů jantarových očí působit co nejklidněji. Muž, který kočího držel, pomalu povolil sevření a kočí rychle zalezl do povozu.
Ebiin bratr Lyehakitam vrátil Ryavin vše, co jeho kumpáni vzali a rezervovaně, ale vděčně poděkoval za pomoc jeho sestře. Všechno se zdálo v nejlepším pořádku, když se po cestě ze zatáčky vyřítili Dalanští vojáci. Dvanáct jezdců v uniformách.
Všichni pochopili, co musí udělat. "Jděte! Utečte do lesa!" vyhrkla Ryavin, ale nebylo potřeba. Iguanidé už mířili k lesu. "Na shledanou, slečno Ryavin. Doufám, že se ještě někdy uvidíme."
"I já," odpověděla Ryavin, ale to už Lyehakitam táhl Ebi za ruku pryč.
Vojáci byli blízko. Od těžkých koňských kopyt odlétávali kusy hlíny, jízda se proběhla kolem Ryavin a zahalila ji oblakem prachu. Skupinka Iguanidů zaběhla mezi stromy, ale koně se nezastavili. Vlétli do lesa a kopí jezdce zasáhlo jednoho z banditů. Ebi vykřikla a otočila se.
"Hatane, vezmi Ebi do tábora!" křikl Lyehakitam na chlapce a spolu s druhým Iguanidou se vydal na pomoc zasaženému druhovi. Průměrný iguanidský muž vydá za tři vojáky. Ale nejde jen o sílu, spíš žhavou krev, která jim často stoupne do hlavy. Pět vojáků bylo zabito, a když se snažili pomoct zraněnému, jeden z iguanidů ho podpíral a Lyehakitam mu kryl záda.
Ryavin na dálku viděla jen občasný záblesk zbroje mezi stromy a doufala, že se Ebi podařilo uniknout. Nepodstoupila tuto cestu jen proto, aby Ebi zavřeli jako zrádce. Bylo jasné, že vojáky poslal Flaenerius, protože její otec i s králem byli v tuto dobu v zámoří. Oni to být nemohli, ale Flaenerius věděl o jejím odjezdu. Musel se nějak dozvědět, že jede do Moretu. Zatím, co přemýšlela, kočí bez většího vzrušení kontroloval popruhy spřežení. "Ani slovo o tom, co se tu dělo," řekla mu Ryavin a sledovala, jak se vojáci vracejí.
Bylo jich devět, z čehož dva ranění. Flaenerius určitě nepočítal s takovými ztrátami. Jeden z koní vezl svázaného Iguanidu. Visel přehozený přeš koně se svázanými kotníky a zápěstími a z obočí mu po čele stékala temně rudá krev. Byl to Lyehakitam a žil. Kdyby byl mrtvý, vojáci by ho nevezli s sebou. Nejspíš byl jen omráčený… což znamenalo, že ostatní jsou buď mrtví, nebo se jim podařilo utéct.
"Má paní," oslovil ji kapitán a sesedl z koně, "doufám, že vám neublížili."
"Ne… jsem v pořádku."
"Pan Flaenerius tušil, že budete mít potíže, ještě, že nás poslal."
"Ano, můj bratr umí vytušit problémy…"
"Když dovolíte, doprovodíme vás zpět do Dalanu. Nechcete snad pokračovat v cestě, že?" Ryavin zavrtěla hlavou a kapitán jí pomohl nastoupit do vozu. Proč by pokračovala? Svůj úkol už splnila, i když nedopadl tak, jak chtěla.
"Bohužel se nám nepovedlo zajmout všechny, má paní." Omlouval se kapitán, když nasedal na koně.
"Ostatní utekli?"
"Ano… ale nebojte se, máme jeho." Ukázal na svázaného Iguanidu. "Vaše přepadení nezůstane bez potrestání, to slibujeme. Ti ještěři musí pochopit, že ubližovat dámám je špatné. A že je to bude stát krk." Na to pobídl koně, kočí prásk otěžemi a povoz se rozjel zpět k Dalanu.
V tomto sporu nebyla dobrá a špatná strana. Každá rasa hájila své zájmy tak, jak uměla. Nikdy nic není černobílé, nikdy nenese chybu jen jeden. Ale je na nás, jestli dokážeme vidět a pochopit vše i ze strany našeho nepřítele.


Pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 selenagomez-webs selenagomez-webs | Web | 18. února 2012 v 18:23 | Reagovat

Ahoj máš moc Zajímavý design a články

2 Sciurine Sciurine | 20. února 2012 v 12:42 | Reagovat

Juchuchú-chuchú... (Predstavujem si že tancujem od radosti po izbe - sama som na tanec priveľmi lenivá, takže si to iba len predstavujem.) Aj keď asi sa dlho radovať nebudem - vzhľadom k tomu, ako sa začínala Ryren, tak tuším, že toto sa dobre končiť nebude, že?

3 papája papája | Web | 21. února 2012 v 17:27 | Reagovat

vzhledem k tomu, že to je příběh ryreniných rodičů, tak se tomu potřebuju přizpůsobit. ale slibuju, že konec zůstane otevřenej a hlavní postavy přežijou (alepoň zatim to mam v plánu ;-) )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama