Vzpoura ještěrů - 5. kapitola (Probuzení)

12. března 2012 v 20:55 | papája |  VJ
Iguanidské stany byly prostornější, než vypadaly. Silné větve vytvářely pevnou klenbu a překrývalo je nahrubo tkané voskované plátno. Ryavin se ani nemusela sklonit, když vcházela, zatáhla za sebou závěs a rozhlédla se. Ve světle prosvítajících ohňů mohla vidět mnoho rozličných věcí. Iguanidé přepadávali kupecké vozy, to Ryavin věděla, a opravdu to bylo poznat na první pohled. Nic z toho, co se tu nacházelo, nemohli iguanidé koupit ani vyrobit. Samé kradené zboží.
"Ani nevím, jak vám mám poděkovat, slečno," řekla Ebi, když rozhrnula závěs. "Zachránila jste bratrovi život. Jsme vašimi dlužníky."
"Udělala jsem, co jsem považovala za správné… Teď jsem vyhnanec, takže budu dlužit já vám, pokud mě u sebe necháte."
Ebi postřehla, že se Ryavin třese. Přistoupila blíž, uchopila ji za ramena a pomohla jí posadit se na ustlaný slamník. "Věřte mi, že jsme si vědomi, co jste pro nás udělala, a je samozřejmost, abyste u nás zůstala." Pak začala prohledávat proutěné košíky za věšené u stropu a vyndávat ovoce. "Můžete u nás zůstat, jako byste byla naše rodina."
"Děkuju, Ebi, ale myslíš, že je to vhodné? Pokud to správně chápu, tohle je tábor odpůrců lidí, nemám pravdu?"
Ebi se téměř provinile usmála. Jednou se svěřila, že také doufá ve vzájemné soužití mezi oběma rasami, ale rodina pro ni byla vždy na prvním místě. "Dá se to tak říct, ale věřte mi, že se vám tu nic nestane. Já a můj bratr máme mezi naším lidem velké slovo jako potomci jednoho z dvanácti velkých náčelníků, takže pokud jste pod naší ochranou, jste v bezpečí. Navíc už se po táboře rozneslo, jak jste pro nás riskovala. Všechno bude v pořádku, uvidíte."
Ryavin přijala načervenalou přezrálou hrušku a nepřítomně si ji prohlížela. Měla v hlavě tisíce myšlenek a pocitů a v tuto chvíli nedokázala říct nic. Všechno bylo tak rychlé a nečekané, že se ještě nevzpamatovala. "Jak je Lyehakitamovi?" zeptala se nakonec.
"Stačí jen Lyeh, takhle byste si brzo zlomila jazyk," usmála se Ebi. "I moje jméno je zkratka z Ebimenastra. Jsou to tradiční iguanidská jména, jen trochu nepraktická, tak je zkracujeme." Nadechla se, aby se její myšlenky zaměřily zpět na otázku. "Odnesli jsme ho do jeho stanu a myslím, že spí. Ani nereagoval, když jsem se ho snažila vzbudit… takhle vyčerpaného jsem ještě nikdy nikoho neviděla, ale myslím, že bude v pořádku."
"Naši vojáci nebývají k Iguanidům příliš pohostinní…" poznamenala Ryavin.
"Ano…" přitakala Ebi, "ale pochybuji, že naši muži by byly pohostinnější."
"Viděla jsem, jak dokážete být silní... proto se vás taky my tak bojíme. Myslím, že to zvládne."
Ebi pokývala hlavou. "Je to oboustranné, slečno. Ale myslím, že byste si s tím teď neměla lámat hlavu a pořádně si odpočnout. Můžete zatím spát u mě ve stanu, rozestelu vám lůžko…"


000
"Slečno Ryavin, mohla byste mi pomoct?" Ebi vtrhla do stanu jako vichřice a začala prohledávat krabice.
Bylo brzy ráno a Ryavin právě vstala. "Ovšem, ale neřekneš mi, co se stalo?"
"Lyeh se probudil. Před chvílí." Iguanidka strčila Ryavin do náruče nějaké oblečení a sama vzala koš s jídlem. Než stačila Ryavin namítnout, že by se Ebi kvůli svému stavu neměla tak namáhat, vyrazila mezi stany.
Partyzánský tábor opravdu žil. Na malém prostoru bylo tolik Iguanidů, že se tu pomalu nedalo hnout. Všechny stany měly podobnou konstrukci a díky ní byly celkem prostorné, ale přesto se polovina domácnosti nacházela venku. Venku se vařilo, jedlo, pracovalo, všichni tak byly spolu spojeni. To je něco, co lidé už dávno zapomněli. Byla to daň za pokrok a pohodlí.
Ebi došla ke stanu, jehož vchod zakrýval vyšívaný vybledlý přehoz. Uvnitř bylo na první pohled méně věcí než v Ebiině stanu. Jen pár poloprázdných beden jinak nic. Na zemi naproti ležel Lyeh. Musel spát mírně na boku, protože mu ocas nedovoloval ležet na zádech. Ryavin věděla, že iguanidské šupiny neblednou jako lidská kůže, ale teď se zdálo, jako by byl Lyeh nepřirozeně bledý.
"Ly? Jsi vzhůru?" zašeptala opatrně Ebi.
A Lyeh skutečně otevřel oči. "Jsem," zachraptěl, jako by ho hlas nechtěl poslouchat.
"To jsme moc rádi, spíš jsi už celé tři dny." Ebi položila věci vedle slamníku a pobídla Ryavin, aby pomohla Lyehovi posadit se.
Ryavin si nebyla jistá, jestli to je dobrý nápad, ale poslechla.
"Tady máš čisté oblečení, tak se převlékni. Mám pro tebe i něco k jídlu, asi máš hlad, že?" pokračovala Ebi a skládala obsah košíku na slamník. "Je tu i voda… taky by ses měl umýt, jestli to zvládneš…"
"Ebi," přerušil ji rázně, "nejsem dítě, dokážu se o sebe postarat sám."
"Ještě včera jsi na to nevypadal," odsekla Ebi, ale když jí Lyeh věnoval nesmlouvavý podrážděný pohled, ustoupila. "Jak chceš…" Kývla na Ryavin a ta se rychle klidila ze stanu pryč. Necítila se dobře, tohle pro ni bylo příliš osobní. Kdo je vychovaný v rodinách vysokých politiků, není zvyklý na blízké kontakty.
"Tvůj bratr vypadal naštvaně," řekla, když odcházely, ale Ebi zavrtěla hlavou: "Je to jen mužská ješitnost, nic víc."
Zatímco procházeli mezi stany, strhl se před bránou hlasitý povyk.
Ryavin zastavila a sledovala, jak se Iguanidé shromažďují u brány a hlasitě pokřikují. "Co se to tam děje?" zeptala se, ale Ebi vyrazila k bráně. Skrz dav Ryavin zahlédla přijíždět do tábora vůz. Byl to prostý vůz z poloviny naložený zbožím. Iguanida, který jej řídil, seskočil a prohlásil: "Máme šťastný den. Kvalitní nářadí přímo z Dalanu a navíc dva sudy soleného hovězího jen pro nás!"
Iguanidé zajásali a začali zboží rozebírat.
"Je to kupecký vůz," konstatovala Ryavin, i když to bylo nad Slunce jasné.
"Ano," přitakala Ebi, podívala se Ryavin do tváře svýma velkýma jantarovýma očima a nakonec se otočila a odešla do stanu.
"Má sestra o vás má opravdu starost." Ten hlas vytrhl Ryavin z myšlenek. Sledovala hemžení kolem vozu, že si ani nevšimla, že Lyeh vyšel ze svého stanu. Vypadal strhaně, ale rozhodně líp, než před chvílí. "Potřebovala by nějaké maso, potřebuje jíst kvůli dítěti." Vykal jí. Byl přehnaně slušný, až to vyznělo téměř provokativně. Jen Ebi jí vykala a to spíše ze zvyku, než z úcty.
"Tak prosím. Nemůžu vám zabránit, abyste dělali … to co děláte."
"Musíme se nějak živit."
"To ano, ale…" Přerušil ji Iguanida, který přivezl vůz. Když zpozoroval Lyeha, zvolal: "Hej! To je ale překvapení! Lyeh je tady!" Přiběhl k němu a dal mu herdu do zad. "Chvíli jsi nám dělal starost, ty spáči."
"Aspoň jsi chvíli myslel na něco jiného, než na pití, Torene," odpověděl Lyeh pobaveně.
Ryavin věděla, že by neměla zbytečně provokovat, ale pak si všimla rezavé skvrny na Torenově vestě. "To je krev?" vypadlo z ní bez přemýšlení.
Iguanida se na ni nechápavě podíval. "Ano… a není moje." Pak se zašklebil: "Myslíš, že nám ten kupec dal své zboží dobrovolně?"
Ryavin se cítila, jako by ji někdo několikrát polil vědrem ledové vody. Lyeh ztuhle čekal, jako by nevěděl, jak má reagovat.
"Co je, holčičko? Jsi překvapená?" zasmál se Toren, ale Lyeh ho z ničeho nic chytil za límec: "Zmiz a nech si svoje hloupý kecy pro sebe…"
Iguanida znejistěl. "Asi ti ještě neni úplně dobře, že jo… tak se dej rychle dohromady." A odešel. Ryavin už byla pryč.


Pokračování příště...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama