Duben 2012

Sovy a supáci

27. dubna 2012 v 14:20 | papája |  Fotografka
V předchozím článku jste se mohli dočíst o Libušínské bitvě. Já se k ní ještě jednou vrátím, protože tyhle fotky byli pořízeny díky ukázkám sokolnictví právě v Libušíně. Na historickém festivalu nesmí chybět dobré jídlo, hudba a samozřejmě zvířata. Kromě koní a psů su měl ukázky sokolník s víc jak deseti dravci. Mohli jsme vidět supy, orla mořského i skalního, káňata včetně káně harrisnovy, sokola, poštolky, výra, sovu pálenou, kalouse a další. Tady je malá ukázka. Začínám zjišťovat, že ptáci jsou nejvíc fotohenická zvířata (spolu s kočkama).

Sova pálená

Krátká reportáž z Libušína

24. dubna 2012 v 0:02 | papája |  Články
Pro ty, co nejsou zasvěcení do akcí této společenské skupiny: Libušín je obec u Prahy, kde se v dubnu odehává jedna z největších historických bitev v Evropě a zároveň největší historický festival u nás. Málem jsem se tan letos nepodívala, protože z naší šermířské skupiny nikdo nemohl, ale nakonec jsme se tam díky mojí mámě přeci jen dostali, i když jen na jeden den. Na takové akce jezdím moc ráda. Vždycky chytím takovou eufotickou veselou náladu, když vidím ty stovky ( a tisíce) stejnejch bláznů, jako jsem já. Všichni vysmátí, rožní před stanem maso, pijou medovinu z rohů, mají středověké kostými a prostě všichni tím žijou, jako by byli ve středověku. Šermíři jsou fajn lidi a já jsem ráda, že mezi ně patřím. V bitvě za naši čest bojoval muj Míša a Zozi, což je náš kamarád. Já se ségrou jsme dělali podporu a dokumentaci ;) Příští rok ale chci sehnat zbroj a když už bych se nešla přímo mlátit, tak bych šla aspoň jako lučišník. Jinak příští rok se určitě přijeďte na Libušín podívat, je to zážitek se spoustou srandy, historie, dobrého jídla, hudby a tak dále ;)

Zleva: Zozi, sestra, já, Míša (je to zkopečka, proto jsme jako schůdky)

A ještě jednou odkuklení :)

A teď pár fotek z bitvy. Spousta bojovníků, rytířů, mrtvol, pát vikingů a tak dále :)

Vzpoura ještěrů - 8. kapitola (Nepochopení)

23. dubna 2012 v 18:43 | papája |  VJ
Ryavin přešlapovala před stanem a v rukou svírala tesák. Přehnala to? Zřejmě ano. Nevěděla, co se Lyehovi honí v hlavě, nikdy nedokázala odhadnout jeho reakci. Možná se měla na situaci podívat i z jeho strany, ale až příliš se zahleděla do sebe a do svých představ o správném světě. Teď, jako by ji polili ledovou vodou, pochopila, že to tak jednoduché není. Že Lyeh nemůže spasit ani Iguanidy ani lidi. Nešlo to, přestože měl velkou vůli se o to pokusit. Kvůli ní.
O ruce se jí otřel chladný poryv větru a zhasl malá ohniště před stany. Nemůže tady stát věčně… a nemůže ani odejít. Musí za ním, ale náhle dostala strach z odmítnutí. Tak dobrá, řekla si, nejsem dítě. Odhrnula závěs stanu a nahlédla dovnitř.
"Lyehakitame?" oslovila tmu uvnitř celým Lyehovým jménem.
Kolem ní do stanu proniklo matné světlo hlavního ohně, dopadlo přímo na slamník a Ryavin zahlédla temné obrysy. Lyeh ležel na břiše na slamníku, hlavu položenou na složených pažích. Nepohnul se, jen otevřel oči, které se jantarově zaleskly v dopadajícím světle. Byl rozrušený a ona nechtěla být u toho, až ztratí nervy.
"Chci ti tohle vrátit," řekla a položila tesák na nejbližší bednu. "A ti říct, že už také nevím, co je správné. Nemohl jsi nic víc dělat, pochopila jsem to."
Lyeh dlouze vydechl. Možná se chtěl uklidnit? Možná. Ryavin usoudila, že je nejvyšší čas odejít.
"Co jsi tady, mám pořád nervy v háji…" řekl Lyeh, když byla Ryavin na odchodu, a posadil se.
"Cože?" Ryavin se nevěřícně otočila.
"Nemůžu spát," pokračoval, "všechno je najednou složité, nesmyslné a bezvýchodné."
Nevěděla, co na to odpovědět. Netušila, kam tím míří.
"Vy lidé se tak bráníte všemu, co neznáte…"
Ryavin se zamračila. "Vy si berete, co vám nepatří."
Lyeh vstal. "Odsoudíte nás a nesnažíte se porozumět."
"Čekáte pochopení, ale nesnažíte se vyjít vstříc!"
Teď už stál Lyeh přímo u ní. Neviděla mu do tváře, ale sálala z něj žhavá energie, která se jí dostávala pod kůži, až se jí rozklepala kolena.
"Co je to s tebou?"
"Nic," odpověděla rychle.
"Tak proč se třeseš." Nebyla to otázka, jen konstatování. A pak, aniž by se stihla vzpamatovat, stála Ryavin sevřená v Lyehově náruči. Přitlačil ji k nosnému sloupu, zajel jí rukama do vlasů a vášnivě políbil. Nejdřív na tvář, pak na ústa. Ryavin se vyděsila a svaly se jí napjaly. Lyeh zvedl hlavu a povolil sevření. Jen jeho oči žhnuly.
"Berete si, co chcete…" poznamenala Ryavin, ale začínala chápat, že si chce brát i ona. Přitáhla Lyeha blíž. Nepotřeboval další slova. Políbil ji na krk, zvedl ze země a Ryavin se ocitla na slamníku pod Lyehovým sálajícím tělem. Košile a šaty nebyly překážky, které by je zastavily. Jejich těla se vzájemně propletla a ponořila do hlubokého souznění.
Iguanidé jsou horkokrevní a často agresivní, ale zároveň nesmírně vášnivý. A Lyeh byl Iguanida. Jeho kůže byla hladká posetá drobnými šupinkami, na zádech podél páteře až na ocas vedly rohovinové výrůstky, stejně jako na čele a ramenou. Na ruce a prsou měl jizvy. Jeho tělo bylo zvyklé na život v drsných podmínkách, zvyklé na hlad, stále silné a připravené na nebezpečí.
Ryavin nevnímala jeho tíhu, ani praskání ohně a hlasy z venčí. Byl tu jen on, žhnoucí písek z daleké pouště hřejivě stékající po její kůži. Byl všude.
"Tiše," zašeptal jí do ucha, když téměř neslyšně vyjekla. "Všechno bude v pořádku." A pak se stali jednou bytostí. Spojením dvou odlišných ras odsouzenému k pohrdání a nepochopení.

Tablet jsem pomalu ochočila

20. dubna 2012 v 20:55 | papája |  Ilustrátorka
Tenhle obrázek mi trval 8 hodin... Pořád mi to trvá, ale snad techniku časem vychytam. Zkoušela jsem nakreslit postavu bez obrasovejch čar, což vypadá mnohem líp a nák mi to nešlo. Nakonec jsem obrázek dokopala do fáze, kam jsem chtěla, ale stejně jsem si to představovala jinak.
No nic. Takže tady máte výtvor :)
Já se jdu chystat na zejtřejší Libušínskou bitvu ;)


Jarní kreace

19. dubna 2012 v 19:50 | papája |  Fotografka
Nestíham. Rychle napsat laborku na chemii, naučit se děják a domalovat obrázek. Takže fofrem zveřejnit pár foteček z víkendu a pryč :)



Experimenty u jezu

18. dubna 2012 v 14:57 | papája |  Fotografka
To takle jednou na procházce... si ségrasedla ke splavu... a já zala foťák....a pohrála si s barvičkama ve photoshopu. Plus jeden záběr na vodu. Co myslíte? Která verze je lepší?


Víla Lysohlávka

15. dubna 2012 v 21:32 | papája |  Ilustrátorka
Nevim, co jste čekali, když jste si přečetli nadpis, ale opravdu jde o vílu :) Měla jsem prostě nápad: Proč víly jenom s kytičkama a stromečkama? Vždyť v lese jsou i houby. A tak vznikla tahle houbová víla, pracovním názvem Lysohlávka. Jenom na pozadí jsem byla po 4 hodinách líná :) U příštího obrázku si víc pohraju s obličejem, aby nebyl tak špičatej.


Kreslení světlem

13. dubna 2012 v 22:11 | papája |  Fotografka
Na laborkách z fyziky jsme v rámci optiky zkoušeli kreslení světlem. Bylo to fajn, psaní barevnejma diodkama na dřívku mělo úspěch, ovšem mě se nejvíc líbila plazmová koule a takovej ten střapatej svítící gejzír, protože na fotkách vypadají luxusně. Trochu jsem experimentovala a vzniklo toto :)


Elfka

13. dubna 2012 v 21:44 | papája |  Ilustrátorka
Takže, tady máte muj historicky třetí počin na tabletu. Řekla jsem si: "kašlu na to, zkusim rovnou postavu v barvách." A ono to šlo. Neni to úplně "eňo-ňuňo", ale jsem spokojená ;) Myslim, že už si na ten tablet začínam zvykat ;)


Tableťácká příšerka

10. dubna 2012 v 21:03 | papája |  Ilustrátorka
Rozhodla jsem se, že se s tim tabletem prostě naučim :) Zde je můj historicky druhý výtvor, nevim, jak bych ho nazvala, prostě taková příšerka :)



Premiéra s tabletem

10. dubna 2012 v 18:37 | papája |  Ilustrátorka
Dnešním dnem jsem vstoupila mezi dospěláky :) Zatim necícím žádnou změnu, žádný náhlý rozsvícení v hlavě nenastalo, pořád při starém ;) Zato jsem dostala od našich grafickej tablet. Krásnej černozelenej bamboo wacom tablet. Jeden den jsem trénovala rovnou čáru, dneska jsem se pokusila o jednoduchou čmáranici oka. Do barevnýho kreslení postavy mam daleko, asi by to chtělo jinej prográmek, páč s tim adobkem nemůžu dělat tolik věcí. Corel je prej dobrej. Nemáte někdo zkušenosti s digitální kresbou?
A tady je očíčko ;)


Pirát

5. dubna 2012 v 19:53 | papája |  Ilustrátorka
Zjistila jsem, že neumim namalovat chlapa... A to je výzva. Vzala jsem papír a tužku a pokusela se namalovat klučičí postavu z boku a vzniknul tadxy pirát :) Sice to je jenom takovej hubenej klučina, ale myslim, že trénováním zvládnu cokoliv ;)

Vzpoura ještěrů - 7. kapitola (Výprava)

1. dubna 2012 v 17:56 | papája |  VJ
Nálada v táboře se od návštěvy vyslanců ze Západních útesů změnila. Do podzimní rovnodennosti zbývali tři měsíce a napětí ovládlo každého. Odevšad byly slyšet rozohněné debaty, došlo dokonce i k fyzickým potyčkám. Lyeh trávil hodně času s nejuznávanějšími hlavami tábora a radil se o další budoucnosti Iguanidů. Tyto porady málokdy zůstaly bez emocí. Jejich horkokrevnost a výbušnost ale byly na denním pořádku, proto jejich vztahy nijak neovlivnily.
Zbytek dne zůstával Lyeh sám a směla za ním jen Ebi s jídlem. Nikdo tady nebyl tak zapálený vyřešit celý mezirasový problém jako on, až se Ebi začínala o svého bratra bát. "Je to zodpovědné rozhodnutí, ale vždyť se skoro ztrácí před očima. Nikdo nemůže najít dokonalé řešení," říkala, když se vracela z jeho stanu. Trvalo to téměř dva týdny, až se ostatní muži rozhodli zasáhnout.
"Takhle to nejde," oznámil mu jeden z nich. "To věčné přemýšlení tě zničí. Tak přestaň hloubat a udělej, co je třeba."
Lyeh seděl na slamníku a věnoval skupince nacpané v malém stanu chladný pohled.
"Vypadáš strašně…" poznamenal Iguanida. "Potřeboval bys trochu rozproudit krev. Pojď s námi na výpravu do Arasky. Potřebujeme spoustu věcí a nástrojů, většina už je rozbitá a nepoužitelná." Araska byla velká vesnice v bohaté nížině řeky Imbek, téměř u hranic s Lorcsulem. Na koni dva dny cesty, pěšky dvakrát déle. "Je to daleko, ale mnohonásobně se nám to vrátí. Zlepší ti to náladu a přijdeš na jiné myšlenky."
"Myslíš, že přijdu na jiné myšlenky? Chceme tu rozhodovat o budoucnosti naší rasy a o nejspíš i o životech tisíců lidí!" Lyeh vyjel tak prudce, že donutil ostatní couvnout.
"Uklidni se!" Okřikl ho statný Iguanida stojící nejblíže k němu, a když Lyehovi oči zchladly, pokračoval: "Čert vem lidi, nás je málo a potřebujeme přežít." Zbylí Iguanidé souhlasně přikyývli.

Slečna s mikádem a tanečnice

1. dubna 2012 v 16:37 | papája |  Ilustrátorka
Další kresbičky z mýho "sešitu na všechno", který si čmáram tak různě při nudnejch hodinách. Slečna č. jedna má divnej krk, slečna číslo dvě zase velkej zadek (možná to dělá ta sukně...), ale jelikož bych chtěla zkusit digitální kresbu, tak musim trénovat :D