Květen 2012

Experiment amazonka

24. května 2012 v 14:10 | papája |  Fotografka
Jak můžete vidět i v předešlém článku, zkouším dělat fotky na zajímavých photoshopových pozadích. Vzala jsem fotku, kterou jste mohli vidět v této rubrice před několika dny a dosadila jsem ji do lesa. Trošku jsem si pohrála a vzniklo tohle. Základem je samozřejmě klasická fotka, ale když se snažím udělat něco originálního a ty lidi vydrží všechny barvičky a serepetičky, tak chci, aby měli i nějakou zajímavou a netradiční fotku :)


Star sky

23. května 2012 v 11:09 | papája |  Fotografka
To jsme takhle jednou na focení zašli fotit na nádraží a zkoušeli jsme osvětlovat obličej pomocí odazu. No...po mém experimentování toho z nádraží moc nezbylo, ale od teď se můžete těšit i na nové zajímavé techniky úpravy fotek ;)


Vzpoura ještěrů - 9. kapitola (Dítě)

22. května 2012 v 20:02 | papája |  VJ
Ryavin se po těle rozlilo nepříjemné horko. Zavrtěla se, jako by ten pocit chtěla setřást, ale ne tak, aby se probudila. Bylo příjemné ležet na měkkém, kožešinou pokrytém slamníku. Pod hlavou cítila Lyehovy jemné šupiny a slyšela klidný tlukot jeho srdce. Ještě spal. Po dlouhé době, kdy nepatřila nikam, Ryavin pocítila štěstí. Takhle to mělo být a tak to bylo správné.
Ale přesto, že se nechtěla probudit, žár Slunce pražícího do bílé plenty stanu byl nesnesitelný. Znovu se pohnula, aby se chlupy hnědé medvědí kožešiny odlepily od její zpocené kůže. Lyeh se prudce nadechl, jako by ho vyrušila z nepříjemného snu. Zvedla hlavu a čekala, až otevře oči.
Zachvěla se mu víčka, svraštil čelo a rohovinové výrůstky na čele se nepatrně zkrabatily. Pak se ale hladká kůže kolem jeho očí opět uvolnila, a on promluvil. "Už jsi vzhůru?" zeptal se ještě spánkem zastřeným hlasem.
"Jsem," přitakala Ryavin, "probudilo mě horko." Uvědomovala si, že Iguanidé snáší vysoké teploty lépe, než lidé. Za tu dobu, co strávila v táboře, se o Iguanidech dozvěděla víc, než dosud za celý svůj život. Nebyli tak rozdílní. Na šupiny a ocasy si zvykla rychle. Už nesledovala každého v táboře, jako by byl zločinec. Stalo se to pro ni normálním a všedním. Teď věděla, že by soužití lidí a Iguanidů mohlo být dost dobře možné a snadné, kdyby překonali počáteční strach. Kdyby…
Vzdychla. Nechtěla myslet na problémy, které ji přesahovaly. Chtěla žít bez starostí, i když jí to přišlo nemožné.
Lyeh se posadil. Vůbec neměl na kůži pot jako ona. Jeho lid pocházel z pouští a suchých stepí, co jí připadalo jako nesnesitelné horko, jemu nedělalo vrásky.
Než Ryavin stačila popřát dobré ráno, vtrhl do stanu Hatan. Lyeh ztuhl. Nikdo nevěděl o jeho vztahu s Ryavin, nebo v to alespoň doufal. Ryavin se rychle zakryla přikrývkou, ale Hatan vypadal roztěkaně a vůbec si jí nevšímal. Jakmile ze sebe vypravil jedinou větu, Lyeh přestal myslet na společenské překážky jeho vztahu s lidskou ženou.
"Ebi začala rodit!" vyhrkl Hatan.
Lyeh vyběhl ze stanu jen v narychlo natažených nohavicích. Než se Ryavin stačila navléknout do tuniky, byl už v Ebiině stanu, ze kterého se ozývaly rozrušené hlasy a zoufalé křečovité sténání.
Ryavin vešla do stanu s ostychem, protože nevěděla, jestli tam vůbec smí být. Ebi ležela na provizorním lůžku z kupeckých beden přetažených plátnem. Čelo měla stažené a celé tělo křečovitě zatnuté. Po jejím boku klečel Lyeh a u jejích nohou seděly dvě ženy.
"Dýchej," říkala ta, která držela mísu s vodou. Byla to Hatanova matka a žila v sousedství Ebiina stanu.
"Jde ti to výborně," povzbuzoval Ebi Lyeh a držel ji za předloktí. Jeho hlas zněl vesele, ale jeho oči zalily starosti. Bylo úžasné, jak se bratr staral o svou sestru, když nebyl jiný muž, který by tuto povinnost zastal. Lidé by svobodnou těhotnou ženou opovrhovali, ale tady ne. Tady celý tábor žil jako celek. Vážili si nového života, protože děti byly velmi vzácné, a nezáleželo na tom, jestli je žena bez muže nebo ne. Důležitá byla ona a její síla. Ebi bude vždy patřit mezi Iguanidy a díky Lyehovi o ni bude dobře postaráno.
"Podej sem ty pleny!" křikla na jedna z žen a Ryavin si uvědomila, že to patřilo jí. Rychle sáhla po hromádce zmuchlaných plátěných plen a přisedla k ženám. "Roztáhni je a podrž."
Ryavin nikdy neviděla porod. Představovala si křik a krev, ale Ebi jen ležela v křečích a trhavě dýchala. Byla tu spousta otázek, které Ryavin necápala. Ebi rodila už v sedmém měsíci a navíc šel porod hodně rychle. Obě Iguanidky Ryavin neustále zahrnovaly rozkazy a ona je bez přemýšlení plnila. Neodvážila se udělat cokoliv jiného. Přistihla se, že dýchá stejně rychle jako Ebi. Adrenalin se jí do krve vyplavil tak rychle, že chvíli myslela, že omdlí.
Pak šlo všechno ráz na ráz. Neuběhly ani dvě hodiny a najednou do připraveného plátna vklouzl malý oranžový předmět. Ryavin se se zatajeným dechem zvědavě naklonila nad iguanidčinu náruč. Látka byla špinavá od krve a nahnědlé rosolovité tekutiny. Čekala jiný pohled. Čekala pláč a scvrklou tvářičku plnou vrásek. Ale dítěti byla vidět jen světlá hlavička s nepatrnými hrbolky na čele. Mělo zalepené oči, malý plochý nosík a celý zbytek těla zůstal schovaný ve zvláštním kožovitém napůl roztrženém obalu.
Obě ženy neváhaly. Ponořily dítě do vody, zbavily jej zbytků vaječného obalu, omyly je a protřely mu oči. Ryavin si všimla, že dítě mělce dýchá. Bylo živé, jen neplakalo.
"Je v pořádku?" vypravila ze sebe Ebi zesláblým hlasem plným úlevy. "Neslyším ho plakat."
Iguanidka mu protřela hadříkem oči a dítě rozevřelo víčka. Mělo oči barvy tmavého medu. Velké a jasné. Zamžouralo a začalo kašlat.
"Je v pořádku," řekla jedna z žen. "Je rád, že je venku, ani nepláče." Usmála se: "Je to chlapeček."
Pak ho zabalila do přikrývky a podala Ebi. Ebi i Lyeh vypadali užasle a dojatě. Tohle byla jejich šťastná chvíle a Ryavin tu neměla co dělat. Byl to krásný pohled a ona na chvíli pocítila přání ho také zažít a být na Ebiině místě. Ale tu myšlenku rychle zahnala a odešla ze stanu, aby je nechala o samotě.

V elfských šatech

21. května 2012 v 19:11 | papája |  Fotografka
Sestřička si v půjčovně půjčila kostým na elfku. Takový pěkný napůl antický napůl staroslovanský šaty, který bez všech těch serepetiček vypadali fakt parádně. Měla jsem málo času a spoustu práce, ale našla jsem si chvíli, abych ji v těch šatech nafotila. Stmívalo se, foukalo a byla zima, ale zvládly jsme to ;)




Po dešti

10. května 2012 v 20:42 | papája |  Fotografka
Jak jsem byla šťastá, když na babičky oslavu narozenin začalo pršet :) Ne snad, že bych jí to přála, ale vždycky jsem chtěla vyzkoušet fotit kapky vody. Jelikož jsem z města, tak po dešti neběžim na tramvaj, abych rychle v parku stihla nákou tu vodu. Ale tady jsem měla les přímo před nosem spolu s velkou zahradou a navíc krásně svítilo sluníčko. No a tady to máte :) Kapky líp vyniknou ve velkym formátu, ale to se mi sem nevešlo.






Koncentrace

2. května 2012 v 19:15 | papája |  Fotografka
Malý experiment u potoka. Kvůli přání modelky nezveřejňuju jméno :D ;)


Mademoiselle printemps

2. května 2012 v 19:12 | papája |  Fotografka
Tomu se říká vyzkoušení barviček na obličej v praxi :D