Březen 2013

Sněhová bouře

27. března 2013 v 18:46 | papája |  Ilustrátorka
Dneska v půl čtvrtý mi konečně oficiálně začaly prázdniny, tak mam čas nejen na odpočinek, ale taky na všechny kravinky, co se normálně nestíhají :) Tady je první plod prázdnin, možná ho znáte, je to digitální přetvoření jednéo z mých starších kreseb, kterou najdete se stejné rubrice ;)


Legenda o vlčím prokletí

24. března 2013 v 18:34 | papája |  Povídky
Tato povídka vznikla z jedné mé ďábelké myšlenky na další novelu. Jelikož zatím nemám čas jí napsat, napsala jsem pouze Legendu o vlčím prokletí, která může sloužit jako prolog k delšímu příběhu, kde se hrdinové této povídky také nejspíš objeví, ovšem až po pár uplynulých letech.
_________________________________________________________________________________________________________

Poslední dny pro mě byli noční můrou, takový strach jsem nikdy nezažila. Byl cítit ve vzduchu, viděla jsem ho ve vodě, byl všude a svíral mě drtivou silou, která mě přiváděla k šílenství. Ve dne v noci jsem bloudila hlubokými hvozdy, sama, nevěděla jsem nic o svém bratrovi ani své vesnici, o všech lidech, které jsem viděla utíkat z hořících sutin. Kdo byli ti, co napáchali takové zlo? Nebyli to barbaři, někomu sloužili. Nešlo jim o rabování. Chytali vesničany do klecí jako zvířata a ty, co se snažili utéct, nemilosrdně zabíjeli. Nechtěli, aby po nich zbyli svědkové.
V tom zmatku a křiku jsem nedokázala Morwena najít… můj malý bráška… určitě ho chytili, jako všechny ostatní, jen já dokázala proklouznout do lesů, které jsem znala jako nikdo a ukryla se před pronásledovateli. Přežila jsem, ale nedokázal jsem se smířit s Morwenovou smrtí, byl tak mladý, sotva na prahu dospělosti a už by měl zemřít… neexistovala žádná spravedlnost.
Uběhly čtyři dny, má mysl stále odmítala přijmout ty děsivé události za skutečné. Pořád jsem doufala a možná tomu osud chtěl, čtvrtou noc mě z neklidného spánku probudily podivné zvuky. Les byl podivně klidný, jen trávou se nesl hrůzu nahánějící nářek. Nelidské bolestí pokřivené sténání, které občas vystřídaly téměř zvířecí skřeky. Šla jsem za tím zvukem se zatajeným dechem, až jsem se ocitla na kraji malé mýtiny. Dopadalo sem jen málo měsíčního světla, mech byl tmavý jako noc sama. Uprostřed mýtiny ležela pokroucená lidská postava. Chlapec. Z potrhaných šatů zbyly jen cáry a pobledlá kůže ostře kontrastovala s šedým mechem. Třásl se jako v křečích, vyrvával ze země trávu i s kořeny, jako by jej sžírala nějaké neviditelná síla.
"Morwene," vydechl jsem. Poznala jsem svého bratra a uvnitř mě se střetla úleva s obavami.
Doběhla jsem k němu, nereagoval na můj hlas ani dotyk. Pokusila jsem se ho uklidnit, obejmout a utěšit, ale jako by byl někde jinde a neslyšel nic z toho, co jsem mu říkala. Všimla jsem si, že má ruce od krve a na kůži krvavé škrábance.

Kočičí slečna

24. března 2013 v 14:21 | papája |  Ilustrátorka
Dneska jsem se vybodla na učení, člověk si taky musí trochu odpočinout, a dala jsem si trochu práce s kreslením. Zřejmě jsem dost popustila uzdu fantazii, protože vznikla tahle kočičí slečna :)


Nástěnka no.15 + blahopřání a krátká povídka

21. března 2013 v 21:02 | papája |  Nástěnka
Vážení,

vím, že tu bylo za poslední dva týdny poněkud mrtvo, ale věřte mi, dělam, co můžu. Ona ta maturita se přeci jenom blíží :D
Ale o tom mluvit nechci. Chci vám doporučit film, který zrovna běží v kinech - Jeníčka a Mařenku. Nečekejte ale pohádku ani klasickou akčňárnu. Jeníček a Mařenka je film pro lehce pošahané fanoušky originální a chvílemi dost brutální podívané plné ironických a sprostých hlášek. Příběh není nic překvapivého, ovšem je tam dost skvělých nápadů a vizuálně je vše skvěle provedené. A samozřejmě jedině originál, protože v češtině by dost vtipů vyzněla dost hloupě.

Pak tu nám jedno trošku opožděné blahopřání, a to jednomu z nejvěrnějších čtenářů - mému dědečkovi k úternímu svátku. Takže všechno nejlepší a ať se ti tady u mě pořád líbí ;)
Tady máš ode mě krátké vypravování, které jsem psala v rámci tréninku na maturitu. Téma bylo: "Noc je nebezpečný protihráč a není radno jej podceňovat" a rozsah 250 slov, tak jsem tam tej naší češtinářce napsala něco, co určitě nečekala :D Známku z toho ještě nemam, jsem zvědavá, co na to řekne :D
____________________________________________________

Ve městě vládlo hrůzostrašné ticho. Narychlo vyklizené ulice zely prázdnotou, jen krysy se míhaly ve stínech, které vrhaly řídce rozmístěné pochodně, a snažily se urvat pro sebe něco z toho, co lidé nestihli odnést. Brána byla zavřená a zatlučená v očekávání rozhodujícího okamžiku.
Na hradbách se cosi pohnulo. V nažloutlém světle ohně se zaleskla kovaná zbroj, sešlá časem, zřejmě prošla již mnoha boji stejně jako ten, co ji nosil. Muž s hustým prošedivělým plnovousem hleděl do neprozírné tmy obklopující hradby. Jeho pohled byl zamračený a mezi hustým obočím se rýsovala hluboká vráska. V této chvíli k němu přistoupil druhý muž, beze zbroje, jen v prošívaném kabátci.
"Pane, muži jsou připraveni, ale hlídky zatím nehlásily v okolí žádný pohyb."
"Slyšíš to ticho? Jsou tam… někde ve tmě a připravují se k útoku," řekl muž nezvykle klidným hlasem.
"Máme pevné hradby, kapitáne, oni jen hadry, pár luků a rezavé meče."
"Zapomínáš, kdo jsou? Už tři města padla. Jsou neuvěřitelně lstiví a bezhvězdná noc jako tato může být nebezpečný protihráč, jestli nebudeme dávat pozor, do rána město lehne popelem."
Voják se nejistě zadíval přes hradby, aby viděl to, co jeho kapitán, ale spatřoval jen tmu. Hustou neproniknutelnou tmu, kterou se svými dosavadními zkušenostmi nedokázal prohlédnout.
Pak ticho prořízl zvuk válečného rohu, rozezněl každý kámen, až oběma mužům přeběhl mráz po zádech. Ve tmě se začala objevovat malá světélka, až jich byly desítky, a všechna naráz vyletěla do vzduchu, aby dopadla na střechy domů jako roj hladových hořících šípů.
Z kasáren začali vybíhat vojáci. Kapitán nasadil helmu a tasil meč a zvolal: "Dnes zapomeňte na strach a bojujte za svoje životy! Bojujte za město!"

Spring mood

21. března 2013 v 16:25 | papája |  Ilustrátorka
"Jarní nálada"

Jó, to je tak, když máte před maturitou a váš třídní se rozhodne, že prostě z maturity z chemie i biologie dostanete za jedna, ať chcete nebo ne. Proto jsem sem už dlouho nic nepřidala, ale zítra nám pár hodin odpadlo (konečně), a tak jsem udělala tuhle rychlokresbu mého dnešního vzezření. Takže tohle je muj dnešní autoportrét v takovém (mém) jarním ladění ;)



Pan Kosák

6. března 2013 v 16:29 | papája |  Fotografka
Jedna momentka z našeho dvorku. Stihla jsem udělat dvě fotky a uletěl...


Ochutnávka jarní nálady

4. března 2013 v 17:13 | papája |  Fotografka
Člověk se vrátí z hor, v Plzni skoro jaro... svítí sluníčko, leze tráva, vedro jako ... no dobře, zas takový vedro neni. Jely jsme s mámou nakoupit jídlo do naší týden osiřelé lednice a neodolaly jsme a koupily dva nádherný petrklíče (dost neobvyklá barva, jak sami vidíte). Přeci jenom sněhu bylo dost a s barevnejma kytkama za oknem je kuchyně hned o něco veselejší :)




Malá mořská víla trochu jinak

3. března 2013 v 13:33 | papája |  Ilustrátorka
Co je fotomanipulace? Podle wikipedie je to úprava digitální či klasické fotografie, kdy se snažíme koláží a počítačovou úpravou dosáhnout iluze, kterou by normální fotka nevytvořila. Je to většinou taková fotomontáž, kterou se snažím naučit, protože s tím můžu dávat fotkám další rozměr. Není to ještě dokonalé, prfesionální fotomanipulace jsou úplně někde jinde. Ale žádnej učenej z nebe nespadl, že? Tady je má druhá fotomanipulace, na které je moje pojetí Malé mořské víly. Tu první pak můžete vidět přímo v záhlaví blogu ;)