Květen 2013

Útok!!!! (bitva Mlázovy u Klatov 2013)

31. května 2013 v 20:26 | papája |  Články
Útok!!!!!

25.5.2013 se konal první ročník historického festivalu v Mlázovech u Klatov. Na programu byla každou hodinu vystoupení různých šermířských skupin, tanečnic a večer i ohnivá show, všemu ale dominovaly dvě menší bitvy. První byla dějová, bylo určeno kdo vyhraje (a to konkrétně husité nad křižákama) a druhá byla ve stylu, poslední vítězí :D

Po děkovačce se již tradičně útočí na diváky :)

Jako Avalon jsme tam samozřejmě nemohli chybět, přestože v ten den byly další dvě bitvy, mnohem známější a populárnější. Ale první ročníky prostě bývají největší zábava. Diváků je málo, šermířů také, proto má každý šanci si zašermovat a nemusí se bát, že upadne někde uprostřed třicetihlavého šiku, když ho někdo přes čtyři řady píchne píkou do hlavy. Navíc tu byli samý nadšenci, jak říká náš nejvyšší rytíř, jako za starých časů, kdy dámy měly krásné šaty a šermíři byli hovada. V dobách, kdy si chtěl každý užít zábavu a nerejpal do každýho slovy: "Ty boty byly jezdecký, nemůžeš je mít k šatům... Samet se ve středověku takhle nepoužíval... Šněrování nemělo podšívku... Ženský nenosily takový dlouhý kožený opasky....bla bla bla..." Ano, je to narážka na tzv. Living history, lidi, kteří se snaží dělat historii se vším všudy a to včetně ručně šitého kostýmu a dobově pleteného spodního prádla... Ne, že by se snaha necenila, dávají do toho spoustu úsilí...ale lezou mi na nervy, když pak chodí a drbou kostýmy těch, kteří to dělají jen pro zábavu a kostýmy řeší ze svých skrovných finančních příjmů. Ale tady v Mlázovech jsem si naopak připadala dobře, měla jsem téměř nejlepší kostým, který středověk napodoboval alespoň střihem, když už ne materiálem (já vím, že dyftýn neměli, no...). Prostě, kašlem na velký bitvy, jdeme se bavit. Už se těším na další bitvu, měla by být v srpnu, co vím :) Do té doby už budu mít nový kostým ;)


Tady je pár fotek. Naší čtyřčlennou výpravu poznáte podle bíločerných křižáckých varkočů. Proč křižáci? Protože za husity chce jít každý. Jednak většinou vítězí a jednak si nějak každý myslí, že to byli ti klaďasové. Tak jsme si řekli, že jednou nebudeme ti trhani a vytáhneme pořádné zbroje :) Já na fotkách bohužel nejsem, protože jsem fotila, ale hodlám co nejdřív dodat fotky všech mých kostýmů ;)

Mrtvola, aneb "tak už mě zabij, za chvíli musíte zvítezit :D"

Hádejte, kdo zůstal ve druhé bitvě jako poslední stát...ano tohle je naše vítězná výprava ;)
Z leva: Martin (nejmladší člen, byla to jeho 1.bitva), Šáša (šéf a zakládající člen Avalonu), Míša (můj rytíř), Popy (a jeho plátová zbroj, která pod varkočem není vidět)

20 otázek pro papáju

31. května 2013 v 13:08 | papája |  Články
Našla jsem na blogu Lenin takovou hru, která mě vzhelem k počasí a naprosté nechuti cokoliv se učit zlákala. Tady je 20 otázek, na které jsem odpověděla a na které můžete zkusit odpovědět i vy.

1) Máš ráda fantasy, nebo spíše realitu?
Fantasy, jednoznačně :D Sice o sobě pořád tvrdím, že jsem realista, ale fantasy je způsob, jak dodat všednímu světu trochu barvy.

2) Co si myslíš o náboženství?
Kromě toho, že o nich ráda a dlouze debatuju a píšu s různými lidmi, myslím si, že má velký význam ve tvorbě kultury různých národů a pomáhá mnoha lidem vyrovnat se se životem. Ale co je moc, je moc. Stavět mocnářskou strukturu na tisíce let starých příbězích je dost ujetý. Fantasy patří do knížek.


3) Co je teď tvůj největší cíl v životě?

Dostudovat, zařídit si hezkou domácnost plnou zvířátek a dětí s mým rytířem, najít si práci, která mi bude dávat pocit, že nedělám nic zbytečného, fotit, malovat a psát a možná něco vydat, vyhrát a publikovat :)

4) Tvoje nejoblíbenější kniha a proč?

Těžko říct, dobré fantasy, Pán Prstenů třeba, poslední dobou mě zaujala trilogie Jona Sprunka o nájemném vrahovi (který je spíš takový dobrák, jenom o tom ještě neví :D ), která mě opravdu bavila :)

5) Když smutníš, co ti zvedne náladu?

Jídlo, miláček, dobrá knížka nebo film.

6) Co ti zatím v tomto roce udělalo největší radost?

Maturita z chemie a biologie za 1 :D Ještě, aby mi udělaly radost i přijímačky na medinu :D

7) Vycházíš se svými vrstevníky nebo spíše se staršími/mladšími lidmi?

Vycházím s kýmkoliv, když to neni blbec :D

8) Sedí na tebe horoskop na tvoje znamení?

Mno, nechtělo se mi tomu věřit, ale čím jsem starší, tím víc se v tom vidím :D Fakt nechápu, jak je to možný :D

10) Kde bys teď nejraději byla a proč?

Někde, kde svítí sluníčko.

Skřítečci! Bude ze mě ilustrátorka?

30. května 2013 v 15:28 | papája |  Ilustrátorka
Asi tak... v úterý mi napsala jedna sympatická paní, která bude vydávat knížku pro děti s veršovanými pohádkami z kouzelného lesa plného skřítků a víl. A nějakou náhodou narazila na tuhle stránku a mé obrázky. No a ptala se mě, jestli bych jí k pohádkán neudělala ilustrace. To jsem nemohla odmítnout, sice kreslení není můj hlavní obor a s tabeletem se pořád učím, ale skřítci a víly jsou prostě skvělé téma a ještě za to dostanu nákou tu kačku (což je vedlejší, protože už samotná ta práce bude zábava, ale hodí se, zvlášť, když budu v září pořizovat učebnice do školy atd). Do konce července musim mít namalováno, takže hned po přijímačkách začnu malovat. Pohádky jsou kouzelný a s tím, že bych nevěděla, co malovat, to určitě nebude problém :D Budu se muset trochu krotit, protože je to přeci jenom knížka pro děti, obrázky musí bejt rozkošný, barevný a kouzelný. To zvládnu ;) Tady je můj "zkušební obrázek, který jsem autorce posílala včera, aby se ujistila, že máme podobný pohled na věc ;) A jelikož byla nadšená, tak se asi shodneme ;) O svých ilustrátorských činech ještě budu informovat a až knížka v říjnu vyjde, udělam tu menší reklamičku :D


Trolobijec

26. května 2013 v 16:39 | papája |  Ilustrátorka
Má ilustrace pro kampaň ve slolové/modelářské/fantasy hře Mordheim (Warhammer).
Trpasličí trolobijec.
Můžete porovnat, když do googlu zadáte "dwarf slayer" ;)


Dětičky

26. května 2013 v 14:23 | papája |  Fotografka
Jo, tady jsou už nějaký ten týden staré fotky dvou dětí, které jsou z nějakého kolene (nevim kterýho, protože naše rodina je dost rozvětvená) moji příbuzní. Bratříček a malá sestřička, která (jak je asi vidět) si o mém úžasném fotoaparátu myslela své :)



Sun flower

25. května 2013 v 21:28 | papája |  Fotografka

Taraxacum officinale a západ slunce

24. května 2013 v 16:07 | papája |  Fotografka
Taraxacum officinale neboli pampeliška lékařská je podle mě rostlina, která je na rozdíl od ostatních nekrásnější, když je odkvetlá :)


Holubi a holoubátka aneb "Co se děje za oknem"

22. května 2013 v 16:28 | papája |  Články
Podívejte se, co se nám před 14 dny uhnízdilo v truhlíku na muškáty za oknem na záchodě. Ano, jsou to holubi. Bylo nám divné, že si tam pořád sedají, a to i přesto, když jsme tam zapíchali špejle, aby si tam nemohli sednout. No a jednoho dne koukáme a je tam vejce. Tak jsme vyndali špejle a nechali je tam dřepět. Nejdřív byli takový vyplašený, pořád koukali a odlítávali, když šel někdo na záchod, ale nechávali jsme je v klidu, a tak se brzo naučili, že jim nic neuděláme a dřepěli tam, i když jsme potřebovali vyvětrat. Občas jsme jim tam nasypali slunečnicová semínka, protože pořád někam lítali, nosili si navzájem žrádlo, ale musim uznat, že teda o vejce se starali pečlivě :) A v tom zrní jsme stejně našli moli, takže to nebyla škoda :)

Amálka, holibí mamina

Terezka černobíle

22. května 2013 v 15:07 | papája |  Fotografka
Jeden z "rychlo" portrétů bez přípravy, aneb "sedni si a usměj se". :D


Je to doma! aneb zážitky z maturity

22. května 2013 v 14:57 | papája |  Články
Včera jsem úspěšně složila maturitní zkoušku, Biologie i chemie za 1, čeština plnej počet bodů ;) Už jsem se stačila trochu vzpamatovat, takže už můžu normálně jíst a spát, nemam žaludek staženej do velikosti tenisáku, i když si pořád nějak neuvědomuju, že už to je za mnou. V tomto článku se chci podělit o své zážitky, a to ze školní i státní části maturity ;) A také pár fotek...

Od státní části jsem nevěděla, co přesně čekat, ale tréninkové testy jsme ve škole zvládali bez problémů na jedničky, takže jsem si nedělala starosti. Test byl těžší, než minulé ročníky, ale to hlavně díky tomu, že obsahoval víc pravopisu a hledání chyb, nad kterými jsem strávila víc času než u těch tréninkových testů, kde češtinářských otázek bylo opravdu poskrovnu. Navíc prý byla v jedné otázce chyba, a to, že ani jedna z odpovědí nebyla správná. (Dívala jsem se, o kterou otázku šlo, a vím, proč jsem zvolila poslední možnost. To že pravidla českého pravopisu nově připouští i jinou možnost jsme si nikdy ve škole neříkali.) Matematika byla taky v pohodě, sice jsem u jedné otázky nevěděla, jak to spočítat a to co, jsem vymyslela, bylo zřejmě špatně, ale zvládla jsem to a to je hlavní ;) O slohu ani nemluvím, během té půl hodiny, kdy jsme si psali osnovu, jsem skoro 25 minut jenom čučela do blba a westernový vypravování jsem napsala během 20 minut. Škoda, že to nemohlo bejt moc dlouhý, mohla to bejt dobrá povídka.
Během svaťáku (v našem případě Svatejch 14 dní) jsem se snažila sesumírovat si poznámky a naučit se je. Pořád jsem byla v pohodě, až v neděli jsem chytla nerva a nebyla jsem schopná vůbec jíst. Pořád jsem se snažila to narvat do hlavy a pořád mě napadaly věci, který pořád neumim. No, v noci jsem překvapivě spala jako špalek a ráno v pondělí jsem šla na věc. Fakt jsem byla ráda, že jdu hned ráno, a i když jsem si v hodně otázkách nebyla úplně jistá, už mi bylo všechno jedno, jenom jsem to chtěla mít za sebou.

Syn stínu, Zelený jezdec, Grimm, Merlin, Hra o trůny, Legendární parta

15. května 2013 v 18:41 | papája |  Recenze
Napadlo mě napsat takové krátké recenze/upoutávky na pár knížek, seriálů a film, které mě za poslední dobu provází nebo mě mile překvapili. Třeba vás něco z toho zaujme a budete mít další tip na váš volný čas ;) Já sice moc volného času nemám, ale na čtení nebo jeden díl seriálu se občas chvilka najde.

Knížky:

Syn Stínu (Jon Sprunk): Tuto knížku jsem objevila v Praze a musela jsem si ji koupit. Fantasy příběh nájemného vraha Caima mě zaujal a těšila jsem se na pořádnou řežbu. A dočkala jsem se, knížka je velmi akční, plná intrik a temné magie. Jen po nějakém čase začnete zjišťovat, že v celém městě je právě nájemný vrah nejkladnější postava, což je trošku zvláštní, ale i když jsem se těšila na pořádného záporáka, Caim je klaďas. Přesto jsou jeho činy pochopitelné a mohla bych ho srovnat třeba se seriálovým Dextrem. V knížce najdete i trochu romantiky, jen mi přišlo, že prvek stínů a Caimovy "elementární" přítelkyně nebyl využit tak, jak by mohl být. A síly některých hrdinů byly chvílemi trochu za hranicí lidských možností. Každopádně mě knížka bavila a těším se, až si přečtu pokračování, které nedávno vyšlo.


Zelený jezdec (Kristen Britain): Knížka s krásným obalem, kterou jsem dostala k narozeninám. Musim říct, že bylo poznat, že knížku psala žena, protože tam bylo nezvykle velké množství nezvykle schopných ženských hrdinek. To, ale přežiju, spíš mi trochu lezou na nervy sedmnáctileté hlavní hrdinky, které sice rychle dospívají, ale ze začátku by jim člověk dal po čuni. První polovinu knížky tvoří epizodky z různých setkání s různými postavami, které mají malý (přesto nějaký ano) vliv na druhou polovinu knížky, ale mě trvalo dlouho, než jsem začala rozpoznávat, o co tam vlastně jde. Druhá polovina knížky je mnohem lepší, akčnější, je zde vykreslen fungující svět a velké množství potenciálně dobrých postav, které bohužel ale kvůli rozsahu nedostanou dost prostoru. Co mě ale potěšilo, bylo vyprávění některých kapitol z pohledu různých záporných postav (a že jich tam bylo), které byly opravdu zákeřné. Celkově byl děj dobrý a fungoval, ale je tu klasický problém fantasy knížek: nějak podezřele moc náhod, několikrát uniknutí smrti jen o vlásek a zázračné záchrany od někoho, koho by člověk opravdu nečekal. Co mě ale štvalo nejvíc, byl překlad. Toho překladatele by měli rovnou zastřelit. Člověk přežije nějaké ty překlepy, ale sakra… zkuste si někdy proklát meč okem. Mohu vám říct, že to není dost dobře proveditelné.


Z temného hvozdu

14. května 2013 v 19:17 | papája |  Fotografka
Jelikož ségra měla mononukleózu, dlouho se nedostala ven a teď, když už je více méně v pohodě a trošku se vykrmila, nemohla se dočkat, až budeme zase fotit. Z nějakého důvodu totiž našla zalíbení v uskutečňování mých šílených fotografických vizí. Takže když konečně jeden den nepršelo, vyrazili jsme do lesa. No a tohle vzniklo :)
(Všimněte si, že má nohy umazaný od bláta, na tom jsem si dávala záležet :D )



Homosexualita, děti aneb chci sevyjádřit

14. května 2013 v 15:00 | papája |  Články
K tomuto článku mě nakopnul článek jedné zajímavé blogerky, která psala o šikaně dětí z homosexuálních rodin (článek zde). Chtěla bych se k tomuto problému vyjádřit, protože jsem se mu již jednou věnovala, ale už je to dávno a tenkrát jsem nevěděla moc, o čem mluvím. Teď za sebou mám střední školu a za tu dobu jsem toho, myslím, dost pochytila a myslím, že k tomu mám, co říct.
Ať už se vám to líbí nebo ne, homosexualita tu je a není to žádná moderní móres, byla tu celé věky a například ve starověkém Řecku byla brána jako součást každodenního života. Kvůli vlivu křesťanství byla během středověku brána jako něco nepřípustného a ďábelského. Až s příchodem demokracie a rozšíření lidských práv se o homosexualitě opět otevřeně mluví.
Chtěla bych jen předem říct (pokud to ještě nevíte), že i když věřící nejsem, chodím na církevní gymnázium, prodělala jsem 8 let religionistiky a mnoho mých známých a kamarádů jsou křesťané různých církví. Říkám to v téměř každém svém článku, protože často píšu o tématech týkajících se různých náboženství a nerada bych, aby si někdo myslel, že kritizuju něco, o čem nic nevím. Křesťané (a můžu říct, že Islám i Judaismus) se na homosexualitu dívá jako na něco nepřirozeného, nenormálního, nepřijatelného, zavrženíhodného. Dokonce i náš profesor na religionistiku (mladý člověk, velmi chytrý a vzdělaný, sice katolický kněz, ale dost pokrokový a tolerantní) homosexualitu naprosto nepřipouští a preferuje model rodiny žena-muž-děti. "Vždyť je to proti přírodě," jak často můžeme slyšet z těchto myšlenkových kruhů. Přijde mi zajímavé, že právě zatvrzelí katolíci se v tomto případě odvolávají na vědu. Ano, z biologického hlediska je rozmnožování založené na splynutí dvou gamet, totiž buněk od matky a otce, z nichž každá obsahuje 1 sadu chromozómů. Ale jako zvířatomil mohu s klidným svědomím říct, že i mezi zvířaty můžeme najít prvky homosexuálního chování. Prostě když si chtějí zadovádět, je jim jedno s kým :)
K tvrzení, že dítě potřebuje model rodiny, aby bylo schopné normálního života, to je podle mě blbost. Představte si klasickou rodinu: rodiče pracují a večer mají buď moc práce, nebo jsou unavení a na děti nemají čas, nevěnují se jim a děti vyrůstají v podstatě sami. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že takhle to vypadá ve většině rodin, naštěstí naše rodina je světlá výjimka. Nebo ještě lépe - rozvody, protože hodně lidí kolem mě se v poslední době rozvedlo, myslím, že je to věc, kterou musíme brát v potaz. Na druhou stranu pro homosexuální pár je velmi obtížné mít děti a ty jsou pak opravdu vytoužené a maximálně plánované. Nemyslím si, že by takový pár učil dítě, že smíšená manželství jsou špatná a můžou dítě vychovávat úplně stejně, dokonce si myslím, že se mu budou věnovat kolikrát pozorněji, než průměrný rodič.
Nedávno jsem v televizi nějakým omylem narazila na americkou výměnu manžele. Chtěla jsem televizi vypnout, ale když jsem se dozvěděla, že chtějí vyměnit maminu z přísně katolické rodiny a tatínka z homosexuálního páru s dvěma dcerami, neodolala jsem. A musím říct, že má očekávání se splnila. Katolický tatínek své děti pravidelně a preventivně bil, aby z nich udělal správné chlapi. Máma trávila dny i noci vařením, uklízením atd, prostě to, co nemůže dělat chlap, protože to není jeho úloha v manželství že.... Rodina absolutně nefungovala, byla tam nenávist a ignorance. Zřejmě ji držel po hromadě jen Bohem posvěcený slib. Na druhou stranu jeden z homosexuálních tatínků byl psycholog, druhý pracoval ve stavebnictví a dvě dcery (16,19 let) byly velmi chytré, vzdělané a slušně vychované dámy. Ano, nenosili růžovou a měli spíš sportovní záliby, ale jedna randila s nějakým klukem a se svými tatínky měly perfektně fungující domácnost. Navíc o víkendech jezdily na raftu, hrály voleybal, squash, bowling...no nenudili se. Holky byly spokojené, a když se je katolická mamina snažila naučit, jak je to správně, poslaly jí jemně do háje. Ovšem, když začala řikat, že by se měly naučit štrikovat a vyšívat, to se dožraly. Já bych se taky dožrala :) Nejlepší pak bylo, když na konci výměny paní uznala, že homosexuálové asi nebudou ďáblova stvoření a možná to budou i lidi.
Nechci vás zase nudit dlouhými úvahami. Já osobně jsem na kluky, ovšem proti homosexuálním párům a tomu, aby měli děti, nic nemám. Jen si vzpomeňte, kolik skvělých osobností žije v registrovaných partnerstvích a mají děti, ať už "ze zkumavky" nebo adoptované. A ať jsou dnes dětské domovy jakkoliv dobře zařízené, lepší je přeci rodina, ať už bude mít dítě maminku a tatínka nebo maminky dvě.

Pár pohledů do zahrady

13. května 2013 v 14:00 | papája |  Fotografka
Bylo po dešti, bylo sluníčko....ideální okamžik pro focení ;)



Postřehy od belgických veteránů

11. května 2013 v 13:20 | papája |  Články
Nevím, jestli je to všude po republice stejné, ale u nás v Plzni slavíme 3.-6.5. slavnosti svobody, totiž osvobození na konci 2. světové války americkými vojáky. Všude visí české a americké vlaječky, na náměstí jsou koncerty, různé akce, v sadech kolem historického centra je zbudované historické vojenské ležení, kam můžou návštěvníci chodit se dívat, jak to všechno fungovalo, protože tam mají opravdu všechno (od polní kuchyně, přes kino nebo raní rozcvičky). A 5.5. dopoledne jede po hlavní třídě průvod historických vozidel (většinou patřícím historickým nadšencům). Na těchto vozidlech jedou američtí, angličtí, francouzští a belgičtí veteráni, kteří byli u toho, když se Plzeň osvobozovala. Letos tu lítalo i klasické válečné letadlo a hrála skotská pochodová hudba (ano, měli sukýnky a dudy).
Proč vlastně takovéhle šarády? No jednak je to celkem zábava a je důležité si připomenout hrůzy, které druhá světová válka způsobila, ale také pro válečné veterány je to akce, na kterou se těší celý rok. Přeci jenom už nejsou nejmladší a u nich doma nikoho nezajímá, jestli osvobodili nějakou Plzeň někde ve střední Evropě... dyť je to v podstatě taková nedůležitá vesnice... Prostě tady se cítí jako hrdinové, navíc tu mají hodně známých, se kterými jinak nemají příležitost se setkat.
Loni i letos jsem měla příležitost pracovat pod záštitou města jako osobní fotograf belgických veteránů. Moje francouzština je momentálně na bodu mrazu, ale přesto jsem jim rozuměla, jenom jsem si s nima moc nepokecala, protože dostat ze sebe větu je nadlidský úkol. Naštěstí někteří umějí anglicky :) Jela jsem s nima mikrobusem do Holýšova, na jehož osvobozování se osobně podíleli. Mají tam čestné občanství a místní starosta je každý rok velmi srdečně vítá, za ta léta už jsou dobří přátelé.
Nebudu popisovat každý detail, ale chtěla bych zmínit pár věcí, které mě zaujaly. Pánům veteránům je přes 80 let, nejstaršímu žijícími je 91, myslím. Jejich velitel už zemřel a dvěma zdravotní stav nedovolil přijet. Přesto stabilní čtveřice veteránů přijíždí každý rok a těší se, až se setká s místními přáteli. A právě nejstarší zmíněný veterán, jménem Louis Gihoul, jezdí každý rok z belgie autem. Ve svých jednadevadesáti letech odřídí celou cestu sám. Který z vašich dědečků nebo pradědečků by si na to troufl? V Holýšově na ně vždy čeká velký slavnostní oběd, menu je rozmanité, něco z české kuchyně, něco z celosvětových klasik, saláty, zákusky. Co ale tihle veteráni dokážou sníst… Jí tedy čtyři hodiny (přeci jen velký vliv Francie se nezapře). Jak velké ale dokážou sníst porce! Plný talíř roštěné s hranolkami, salát, a když se jich zeptají, jestli chtějí palačinky se zmrzlinou nebo s ovocem, dají si zmrzlinu i ovoce. Což zají kouskem slavnostního čokoládového dortu, kafem a pár panáky slivovice. A minulý rok mě dostali ti, kteří si objednali grilovanou klobásu s hranolkami a spláchli to půllitrem dvanáctky. To, že se s tou svojí "slivovič" dostaly do velmi dobré nálady a troubili tam zvesela na celé kolo: "Vous etez mes amis!" (Jste mí kamarádi!), to už byla jen vtipná tečka na závěr :) Také oceňuji jejich schopnost domluvit se s kýmkoliv, i když neumí česky a dotyčný neumí francouzsky :)
Snad jim do příštího roku bude přát zdraví, protože je s nimi zábava a navíc je to pěkná brigáda ;)

Rainy cabaret

10. května 2013 v 14:02 | papája |  Fotografka
Třetí slečna, která se stala mým objektem jedno deštivé úterý. Bohužel jsem nemohly fotit moc dlouho ani moc nápaditě, protože byl pořádnej slejvá a my už byly úplně mokrý, ale alespoň provizorně vzniklo toto :)
Další dvě modelky a fotky ze stejného dne můžete vidět zde a zde.

Šaman v listí

8. května 2013 v 19:47 | papája |  Fotografka
Ano, mohla jsem vymyslet trochu vzletnější název, ovšem nic lepšího mě nenapadlo :) Jedná se o druhou z modelek, která se účastnila včerejšího focení. Tyto fotky vznikly spíš improvizovaně, protože pršelo a to nám trochu zhatilo plány.
První modelku můžete vidět zde.



Cherry mindblowing

8. května 2013 v 11:11 | papája |  Fotografka
Konečně! Konečně jsem měla trochu času na focení, konečně jsem se domluvila s kamarádkami, aby mi dělaly modelky,.... a ono prší!!!! Někdo nahoře si na mě zasednul. Nicméně jsme přesto statečně vyrazily do terénu, vybaveny ručníky a deštníky. Přece jenom ty třešně nebudou kvést věčně a čekat až nebude hnusně, na to nemam čas, musim se učit na marutitu, když už mam těch svatejch 14 dní (naše obdoba svaťáku). Fotky v tomto článku jsou zvláštní už tím, že tenhle nápad mam v hlavě už rok, jen loni jsem jaksi nestihla vychytat ty třešně. Navíc modelku, které děkuji za geniálně bezvýrazný výraz (bylo to opravdu složité, když se člověk pořád tlemí), jsem ještě nefotila, takže to byla taková zkušební premiéra. Ale máme spoustu nápadů na další focení. Po maturitě, samozřejmě ;)



A to není všechno, další fotky z našeho deštivého focení tu budou co nevidět ;)



Neobvyklá setkání v Zoo Plzeň

5. května 2013 v 19:06 | papája |  Fotografka
Při včerejčí výpravě do zoo se mi naskytl hned při příchodu nečekaný pohled. Lev s lvicí se procházeli po výběhu a pózovali. Bylo to poprvé za celou dobu, co tam chodím, kdy jsem je viděla něco dělat. Většinou tam jenom labužnisky leží a válí se. Takže parádní focení pro začátek, i opičky byly nevídaně akční (možná proto, že nebylo takový vedro), jen vlci a tygr, na které jsem se těšila nejvíc, byli zalezlí. Tak snad příště :)



Satyr a nymfa

1. května 2013 v 12:58 | papája |  Ilustrátorka
Tenhle obrázek byl dlouho rozmalovaný, protože malovat v půlhodinách mezi bilologií a chemií není úplně ono. Ale včera večer jsem se trhla a dokončila ho, konečně. Sice zejtra maturuju z matiky, ale řekla jsem si, že už nemá moc smysl se učit, že to prostě dam, i kdybych nechtěla a nazdar, klídek a pohoda. Tak co? Kdo z vás zejtra maturuje? A kdo z matiky?