Červen 2013

Věda vs. náboženství

30. června 2013 v 17:21 | papája |  Články
Ségra měla ve škole za úkol napsat krátkou práci na téma "Rozpory mezi vírou a vědou". Jelikož ale měla po dlouhé nemoci co dohánět (měla téměř půl roku mononukleózu), trochu jsem jí s tím pomohla a společnými silami (nebo většinou mými silami), vzniklo tohle. Měla to být reakce na jeden článek jistého kněze-biologa, který vystudoval molekulární biologii a genetiku. Tento velmi vzdělaný člověk píše na blog.aktualne.cz různé články a musím uznat, že v mnoha věcech s ním souhlasím, ale článek, na který jsme museli reagovat, mi přišel hodně nedotažený do konce. Skoro mi přišlo, že se pan Marek Vácha nepokouší zamýšlet moc do hloubky a opakuje jen otřepané známé fráze. Kdo má trochu přehled, může posoudit sám, článek najdete ZDE.
A teď k naší reakci:

Neshody ve vztahu vědy a víry jsou staré jako lidstvo samo. Můžeme říct, že věda i víra vznikly ve stejný čas, v moment, kdy se naši předkové začali zajímat o svět kolem sebe, a jelikož je člověk od přírody zvědavý tvor, začal hned přírodu zkoumat. Pomocí metody pokusu a omylu zjistil, které ovoce je jedlé, jak ulovit které zvíře nebo jak rozdělat oheň. Věci, které ale vysvětlit nedokázal, se staly předmětem bájí a mýtů, které byly počátkem různých náboženství.
Definice, že věda je obor, který zkoumá materialistickou část světa pomocí experimentů, se zabývá pouze přírodovědnými vědami, ale vůbec nepočítá s obory humanitními, jako je dějepis, zeměpis nebo religionistika. Tyto obory sice neprovádí experimenty, přesto je považujeme za vědu, protože se snaží pochopit vývoj a směr dalšího vývoje lidstva. Víra se zabývá tou neviditelnou a neměřitelnou složkou světa, což je duše, nebe, peklo, bohové atd. a snaží se pochopit smysl naší existence. Podle dnešních velkých monoteistických náboženství stojí Bůh mimo čas a prostor, proto je vědou nedosažitelný. Samozřejmě to platí při předpokladu, že takový bůh existuje, a jelikož je podle této definice bůh neměřitelný, nemůžeme mít přímý důkaz o jeho existenci a musíme tomu prostě věřit na základě zapsaných příběhů.
Díky dějepisu a religionistice víme, že v různých kulturách měli lidé různý názor na svět kolem sebe a od toho se odvíjela i místní víra. Ve starověku se vyvinula celá řada náboženství, některá zanikla, některá se ujala a vytvořila si velkou základnu věřících. Asijská náboženství vychází s životního stylu, který je velmi spjatý s přírodou, Africká se především zaměřila na rituály přivolávající déšť a blahobyt, dá se říct, že náboženství vždy odráželo potřeby lidí v dané oblasti. V Evropě a na blízkém východě byla situace komplikovanější, a to především kvůli vzniku několika velkých a velmi rozvinutých civilizací. Evropa byla přelidněná a jednotlivá náboženství soutěžila o větší prestiž a moc. Nakonec se ujala tři velká monoteistická náboženství, která byla v té době mnohem praktičtější a jednodušší než složitý systém polyteistických bohů. Dnes je nejrozšířenějším náboženstvím křesťanství, které se z Evropy rozšířilo díky rozvinuté a pokrokové Evropě do celého světa.
Co ale za tento úspěch může? Především je to fakt, že základ Evropské kultury vychází z kultury Řecko-Římské, což bylo období, kdy vzkvétala vzdělanost a umění a kdy vznikla věda, jak ji známe dnes. V Řecku a Římě byl díky vyspělému systému prostor i pro rozvoj takových oblastí jako věda, a když křesťanství získalo v Římě převahu (díky sympatiím císaře), spojila se víra s antickou učeností a začal středověk. Proč byli vzdělanci mezi mnichy a proč univerzity vznikaly v blízkosti velkých církevních institucí? Protože obyčejní lidí neměli čas na studování, potřebovali uživit sami sebe a neměli přístup ke knihám natož, aby uměli číst. Navíc církev byla jediná, kdo měl díky svým oddaným věřícím peníze na to, aby mohla platit stavby katedrál nebo právě univerzit. Náboženství bylo součástí všedního života, neodmyslitelné a samozřejmé a nikoho by nenapadlo, že to jde i jinak. Až když začala mít věda opět mezi lidmi ohlas a hrozilo, že oslabí moc církve, začal mezi oběma obory spor, který se táhne dodnes.
Naštěstí se ale rozpory mezi vírou a vědou víceméně vychladly a jsou schopné existovat vedle sebe, aniž by se navzájem omezovaly.
Víra se má podle Marka Váchy ptát na smysl života. Já si ale myslím, že víra se neptá, víra prostě nabízí svou interpretaci. Pokud se věda snaží zjistit pravdu, umění slouží k oživení fantasie, tak víra upokojuje lidi, kteří se bojí a skutečně jim dává smysl života. Zeptáme-li se: "Jak je možné, že ten kus hmoty vzniklý evolucí jednou cosi načmáral na stěnu jeskyně, učinil první nesmělý taneční krok či zaklonil hlavu a poprvé se podíval na hvězdy s nevyslovenou otázkou?" 1 A tady máme dvě interpretace: Podle víry to byl záměr, protože člověk byl stvořen k obrazu božímu, podle vědy je to přirozený vývoj jednoho druhu, který díky úspěšnému vývoji mozku stal zvědavějším a vychytralejším. Dle mého názoru je myšlenka, že člověk jako jediný stojí nad vším ostatním, egoistická a vede k názoru, že to my jsme pány tvorstva a všechno kolem nás nám patří. Kdežto názor, že jsme unikát ve vývoji, který má ale mezi živočichy své místo, nám ukazuje, že každý tvor nebo organismus má stejný nárok na život a my si nemůžeme přivlastňovat právo řídit přírodu. Navíc už dnes víme, že člověk není jediný tvor, který může být zákeřný, umí se podělit, umí vynalézat, umí se radovat nebo být smutný. Nejsme jediní, kdo cítí soucit, kdo se může učit nebo milovat. Spíše bych řekla, že naše inteligence a přemýšlivost nám bývá někdy víc ke škodě, než k užitku.
Marek Vácha také srovnává vědu s uměním a ptá se, proč lidé nehledají konflikt právě mezi těmito dvěma směry. Na rozdíl od něj si ale myslím, že umění nikdy nemělo hledat pravdu, ale vždy bylo o vnitřním prožitku autora, o jeho pocitech, fantasii, anebo ztělesňovalo nějaké jeho představy. I když s jeho představou nesouhlasíme, můžeme ji respektovat, stejně jako respektujeme víru druhých lidí, protože každý může věřit něčemu jinému, a i v praxi věří něčemu jinému, protože každý člověk je individualita a má trochu jiný pohled na svět. Proto dnes může být víra s náboženstvím vedle sebe, protože lidé pod příslibem svobody se naučili respektovat ostatní. Ale umění je jen prostředek pro sebevyjádření, ne prostředek k hledání pravdy.
Náboženství vždy stálo tam, kam věda nedosáhla. Postupem času se věda rozvíjela a musela si s náboženstvím vytyčit určité hranice, protože oboje má v dnešním světě silné zastoupení. Já osobně si myslím, že může existovat něco, co stojí nade vším, ale určitě je to nějak logicky vysvětlitelné. Pravděpodobně ještě nemáme prostředky na to, abychom to objevili, nebo jsme ještě dostatečně neuzpůsobili své myšlení, abychom to pochopili. Ale všechno je odůvodnitelné, jen se nesmíme držet zkostnatělých a zastaralých představ, připravit se na to, že vesmír je mnohem komplikovanější místo, než jsme si původně mysleli a jednou tomu možná přijdeme na kloub. Stále tu je víra, která položila základ hodnot, práv a zákonů v naší kultuře, a my musíme stále myslet na důsledky, protože věda by měla sloužit ve prospěch lidstva i přírody, neměla by jít proti němu.


Obrázek: Zdroj

Repo: Genetická opera, Popravčí

27. června 2013 v 12:34 | papája |  Recenze
Začalo mě nějak bavit hodnotit knížky, filmy a seriály. A jelikož žádný nový seriál nesleduji a všechny knížky co mám doma jsem přečetla, tak můžu zatím psát jen o filmech. Přijde mi zbytečné cpát sem recenze na notoricky známé filmy. Spíš bych se chtěla zaměřit na úplné novinky, nebo naopak na filmy, které jsou přehlížené a které si myslím stojí za to pustit. Dnes tu mám rovnou dva, které jsem viděla poměrně nedádno...


Repo: Genetická opera
Ano opravdu je to opera, takže se tam pořád jenom zpívá, ale písničky jsou rockové a ve většině případů chytlavé a skvěle nazpívané. Předem bych vás ale měla upozornit, že tenhle film je JENOM pro silnější povahy, protože i otrlejším magorům jako já prostě při některých záběrech doslova běhá mráz po zádech. Aby jste pochopili, co tím myslím, tak trochu nastíním, o co se tam jedná. V nepříliš vzdálené budoucnosti vypukne epidemie, která ničí lidské orgány, a tak spousta lidí musí podstoupit množství transplantací, které jsou ale samozřejmě velmi drahé. Biotechnický magnát přijde s nápadem splátek, když však někdo nezaplatí jen jednu jedinou, přijde REPOMAN a svůj orgán si vezme zpět. A to doslova, včetně vykuchání přímo na ulici. Této magnát, jménem Rotti Largo, se rozhoduje, kterému ze svých tří dětí svůj monopol předá. Také se tu setkáváme s hlavní hrdinkou, sedmnáctiletou dívkou, která údajně trpí nevyléčitelnou nemocí, jejím otcem, který má strašné tajemství, nebo naprosto geniálním vůdcem podsvětí, charismatickým vykradačem hrobů, který je vlastně vypravěčem celého příběhu a navíc má úplně úžasný hlas.
Chtěla bych vyzdvihnout kostýmy, luxusně morbidní prostředí, herecký výkon překvapivě skvěle zpívajícího Anthonyho Heada nebo naprosto jinak vypadající Paris Hilton, komikové obrázky, které se objevují, aby posunuly děj vpřed…a celkový nápad. Mě se to fakt líbilo, i když jsem si občas řikala: "Panebože, fakt? Až tak? A jen tak ve filmu? To musel dělat nějakej psychicky narušeném člověk…" :D Na rozuzlení (totiž pochopení celého děje) musíte čekat téměř až do úplného konce. Ti z vás, kdo máte rádi muzikály a opery, tak nezaručuji, že se vám to bude líbit. Kdo máte rádi jedinečné filmy s dobrou hudbou a nevadí vám krev a létající střeva (a jiné části těla), tak vám to vřele doporučuju ;) Je to film, který už asi nikdo nenatočí, ale režisér série hororů SAW na něj může být patřičně pyšný ;)
8,5/10


Kapička rosy

26. června 2013 v 11:56 | papája |  Ilustrátorka
Další ukázka ilustrace do knížky pro děti, která (jak už tady vysílám tak často) vyjde v říjnu. BUde se pravděpodobně jmenovat Dodíkovi pohádky z Lesního království. Ilustraci dráčky už jste viděli, tak tady je ztracená papička rosy a zajíc, který vypadá spíš jako králík. Hádejte, co mi na obrázku dalo nejvíc práce ;)


Oblíbení blogeři

25. června 2013 v 11:09 | papája
Rozhodla jsem se utřídit některé blogy, které ráda a často navštěvuji. Tady jsou:

Ukázka toho, jak název blogu může být zavádějící. Chytrá holka, co ráda čte a to hlavně tajemné a fantasy knížky, které také zbožňuju. Navíc se v článcích umí pěkně vyjadřovat a to se potom dobře čte :)

Zajímavá holka, která má stejnou úchylku jako já: fantasy. Její články jsou nekompromisní, zábavné a na témata, která mě zajímají. Navíc ráda vidím, že nejsem jediná holka, která je tak trochu (jak by se to řeklo) "nerd" :D

Holčina, která maturovala ze stejných předmětů jako já - biologie,chemie :D Velmi zajímavá, všestranně zaměřená, což je můj člověk :)

Další úžasný pisálek a příběhový nadšenec :)

Velmi zajímavá holčina, u jejích článků se neskutečně bavím, stejně jako u jejích literárních počinů :)

Čtenářka, velká čtenářka a moc sympatická holka. Další člověk, který má na knížky stejnou krevní skupinu ;)

Já to říkám pořád: Člověka poznáš podle knížky, kterou čte. Tady jsem se také trefila ;)

Já prostě miluju lidi se smyslem pro humor, zvlᚍ s tak krásně ironickym, jako má tato slečna :) Mimochodem taky kreslí a má ráda Sherlocka a Doctora Who ;)

Další (řekla bych) začínající pisálek, který potřebuje čtenářskou podporu. Chápu to, snad si vypomůžeme navzájem :)

Abudou přibývat další!!!

Jak vznikala kresba dráčka Bojínka

24. června 2013 v 12:17 | papája |  Ilustrátorka
Když jsem malovala obrázek dráčka pro děstskou knížku (více zde), napadlo mě zdokumentovat celou kresbu. Je to takový první pokus, v budoucnu bych chtěla takových fotodokumentací udělat víc a podrobnějších, aby bylo vidět, jak přesně postupuji, ale alespoň pro představu:

Používám: tablet Wacom bamboo, Adobe photoshop Element 8

Vše začíná náčrtkem

Náčetek si zprůsvitním, abych viděla, kam maluju. Udělám základní barvu do spodní vrstvy a namaluju oko, aby měl dráček výraz.

Vystínuju a dobarvím hlavičku a tělíčko (hlavička je o vrstvu výš, než tělo). Nejprve použiju světlou barvu, poté tmavou, pak je rozmažu, aby se prolnuly a pokračuju postupným sesvětlováním a ztmavováním. Poté obtáhnu okraje (pozadí jsem lehce ztmavila, abybyly světlé kontury vidět).


Kyborgové nejsou jen sci-fi

22. června 2013 v 19:20 | papája |  Články
K tomuto článku mě nakopnul jiný článek, který jsem četla v novém čísle časopisu 21. století (stále v prodeji, tento časopis vřele doporučuji, stejně jako časopis příroda). Už delší dobu si pohrávám s myšlenkou tzv. kyber lidí - kyborgů (angl. cyborg), totiž lidí, kteří mají ale některé části těla nahrazené mechanickými. Není to tedy úplně robot nebo terminátor, ale stále člověk, jen trochu vylepšený ;) Překvapilo mě ale, jak moc za posledních pár let výzkum poskočil a po světě už takových pár kyborgů chodí :)
Moudrá wikipedie píše: "Kyborg je složenina slov kybernetický organismus. Kyborg představuje syntézu organických a mechanických částí. Mechanické součástky jsou obvykle nesnímatelné a jejich montáž nebo demontáž se provádí formou chirurgického zákroku." *


Za kyborga tudíž můžeme považovat člověka s endoprotézou nebo srdečním stimulátorem a klasická představa robolidí patří spíše do sci-fi. Brzy už tomu tak nebude. V rámci vývoje umělých orgánů byl vytvořen první bionický umělý člověk, jehož mechanismus funguje na stejných principech jako lidský organismus. Dostal jméno REX a je prvním prototypem vystaveným po celý rok v londýnském Vědeckém muzeu. Kromě trávící soustavy má všechny orgány, uměle vyrobené a plně funkční, včetně synteticky vyrobené krve. Tento experiment povede k umělým orgánům, které se budou moci transplantovat místo orgánů pocházejících bůhví odkud a od koho (což už snad zabrání všem etickým hnidopichům, aby na transplantace držkovali). Postupem času se tak lidé budou moci stát napůl stroji, protože bude moci transplantovat snad úplně všechno, jediný problém bude nejspíš s mozkem, ale až budeme moci přenést své vědomí do počítače, máme tu sci-fi jako vyšité ;) Zatím tu máme ale horolezce, který přišel o nohy, ale stále může zdolávat vrcholky díky robotickým nohám, nebo psychologa, který má robotickou ruku.
Zatímco chodíme do školy a do práce, vědecký pokrok se žene vřed exponenciální rychlostí. Už existují roboti, kteří zvládnou mluvit o jednoduchých tématech, starat se o děti nebo bojovat ve válce. Výzkum nano robotů, kteří mají v budoucnu za úkol bojovat s nemocemi v lidském těle, už není jen doménou Hvězdné brány, ale už se testuje i v praxi a je velmi blízko svému velkému boomu. Jeden vědec zabývající se robotikou si například nechal do mozku namontovat čip, kterým ovládá různé roboty pouhou myšlenkou. Také existují roboti, kteří se dokážou učit. Dokážou spolu komunikovat a posílat si informace, takže co prožije jeden, zapamatují si ostatní. Navíc umí vyhodnocovat situaci, takže se klidně může stát, že roboapokalypsu máme za rohem.
Výzkum bioniky a robotiky je úžasný, náročný a velmi rychle se rozvíjí. Může nám stejně pomoci jako uškodit, protože takové věci mohou být snadno zneužity a snadno se udělá chyba. Pravděpodobně je to ale naše budoucnost, a tak bychom se měli poučit ze všech možných sci-fi příběhů a dát si zatraceně bacha, co vypustíme do světa. Kdo ví, třeba budu v osmdesáti běhat jako čamrda po robotických nožičkách, nebo budu mít na zádech vrtulku a budu létat. Zatím je to ale zajímavé téma k diskuzím a pro mě úžasný námět pro povídky ;)

Obrázek: Zdroj

Dráček Bojínek

22. června 2013 v 16:30 | papája |  Ilustrátorka
Zmenšený formát mé ilustrace do dětské knížky, do pohádky o dráčku Bojínkovi. Malovala jsem to asi 15 hodin na tabletu Wacom Bamboo. Knížka s ostatními ilustracemi a veršovanými pohádkami pro děti vyjde v říjnu a zatím se můžete těšit na spoustu dalších obrázků, které se v knížce objeví ;)
No řekněte, kdybyste kupovali knížku pro děti, nejsou ilustrace jeden z hlavních faktorů, podle kterého knížku vyberete?


Simonne the witch

22. června 2013 v 11:57 | papája |  Fotografka
Už je to týden, co jsem byla fotit se spolužačkou své sestry, skvělou holkou, která je taky blázen do všemožné havěti jako já. Nechala si udělat falešné dredy a chtěla nějaké originální fotky, které by její novou image podtrhly a měla hezkou upomínku. Tak jsem vymyslela dva kostýmy, vzala jsem foťák a šly jsme fotit do lesa, mám takový pocit, že to byla zrovna místní bezdomovecká oblast, ale bylo horko, tak byli zalezlí někde jinde :)
No, fotek bylo hafo, ale vybrala jsem jen několik, zbytek můžete vidět na mé galerii na facebooku zde.


Makro krásy z lesa

20. června 2013 v 11:04 | papája |  Fotografka

Focení s ještěrkami

17. června 2013 v 20:23 | papája |  Fotografka
Má novámodelka Simča má doma spoustu různých zvířátek. Taky si je plánuju časem pořídit, ale když jsem se po společném focení šla podívat k ní domů, udělaly jsme ještě pár fotek s ještěrkami. (Fotky z hlavního focení budou tady na blogu zítra nebo pozítří, na mé facebookové galerii už jsou ).

Tenhle rozkošnej ještěřák je gekončík noční. Jsou to úžasná zvířátka, na dotek úplně sametová. Plánuju si jich pár pořídit, až se přestěhujeme a budu mít vlastní pokoj.



Dále účinkuje agama vousatá. Je to hrozně vtipné zvířátko, přítulné a navíc se tváří, jako by byla pořád pod vlivem nějaké omamné látky (to ten úsměv). :D Vypadá pěkně pichlavě, ale ty ostny jsou kožnaté, nejsou tvrdé ;)



Štěně

17. června 2013 v 20:07 | papája |  Fotografka
V sobotu jsem byla na oslavě dědečkovo a babičky narozenin. Kromě obvylého osazenstva tam byla i má sestřenice se štěnětem kavalíra. Jmenuje se April a tohle jsou fotky, které jsem fotila pro svou sestřenici ;)
I když mam radši spíš velký psi, co vypadaj jako psi a nechrochtaj, tak všechny štěňata jsou prostě k sežrání :)



Sherlock, Star trek: Do temnoty, Vábení stínu

13. června 2013 v 14:20 | papája |  Recenze
O prázdninách mívá člověk občas nějaký ten volný čas, kdy chce prostě jenom relaxovat. Mám tady pro vás pár tipů, co by vás mohlo při těchto chvílích zabavit ;)

První tip je seriál, který mě naprosto nadchnul. Sherlock je britský seriál od BBC, který převedl klasické příběhy od Sherlockovi Holmesovi do dnešní doby a naservíroval nám tak parádní napínavou podívanou, od které se nebude moct odtrhnout. Sherlock je podivín s geniálním mozkem, typově něco mezi Dextrem, Dr. Housem nebo Sheldonem Cooperem. Navíc má dlouhej kabát a pověstnej démonickej hlas Benedicta Cumberbatche ;) Doktora Watsona hraje Martin Freeman, ten jeho Bilbovsky hobití kukuč budete mít rádi :) Hlavní padouch Jim Moriaty je tak záporáckej, až z něj budete mít husí kůži, protože je vážně naprosto vyšinutej :D Zatím můžete na internetu najít první dvě série, každou po třech 80-ti minutovejch dílech (spíš kratších filmech), z čehož každý díl se zabývá jedním případem, z nichž některé jsou pro hlavní postavy víc než osobní. Postední díl druhé série byl bomba a já se nemůžu dočkat třetí série, která by měla vyjít na podzim. V tomto geniálním seriálu najdete skvělý příběh, úžasné postavy i obsazení, britský lehce morbidní humor a navíc skvělý soundtrack. U mě 10/10 ;)

Druhý tip je nový film, na kterém jsem byla v kině. Je to nový Star trek: Do Temnoty. Zastánci původního seriálu můžou držkovat, sci-fi neznalci můžou ohrnovat nos, ale já za sebe musím říct, že i když mám ráda například Star Wars a i Star trek seriál mi není cizí, tahle podívaná je prostě bomba! Herci jsou samozřejmě skvělí, ale oproti prvnímu dílu tu je jedno velké plus, a to opět Benedict Cumberbatch v roli Khana - záporáky, ze kterýho jdou (jak se různě po netu říká) všechny ženský do kolen :D No, porovnejte sami, určitě má něco do sebe, ale je možný, že to je tim, že vždycky má takový dobrý role... Kdo si troufá, doporučuju jít na 3D, bylo hodně dobrý, jenom my byli na 3D s titulky a chvilkama jsem trochu nestíhala, ale prostě původní znění je nezaměnitelný ;) Soundrtack skvělej, napětí slušný, vtip nechyběl, doporučuju před tím vidět první díl ;) Dávám 9/10.


Třetí tip je knížka, a to druhý díl trilogie Jona Sprunka, o které jsem básnila už v tomto článku, když jsem psala o prvním dílu. Název druhého dílu je Vábení stínů. Nevím, čím to je, ale druhý díl mi přišel ještě lepší. Ano, v prvním díle se z nájemného vraha stane největší klaďas, ale ve druhém, i když pořád stojí na straně "dobra"(jakoby), tak čtenář ví, že je to zatraceně nebezpečnej týpek, kterýho byste nechtěli naštvat. Navíc se mi líbilo, že všechny postavy poznáváme víc do hlouby a některé jejich myšlenkové pochody mě fakt baví :D Vážně oceňuju, že Jon Sprunk dokáže parádně psát z pohledu chlapa i ženy, a to dost věrohodně :) Takže pokud máte chuť na napínavou temnou fantasy, kde jde je uvěřitelný rozporuplný hrdina, kterého si okamžitě oblíbíte, doporučuju tuto trilogii ;) Hm...9/10...

Nástěnka no.16

8. června 2013 v 12:56 | papája |  Nástěnka
Malé shrnutí tady už dlouho nebylo, že? No...co se děje u mě: Úspěšně jsem odmaturovala (biologie, chemie, matematika, čeština), učím se na přijímačky na medicínu a jsem z toho zoufalá, protože zjišťuju, že naše fyzikářka byla dost lempl a nenaučila nác, co nás naučit měla. Mám zakázku na ilustrace knížky pro děti, které budu mít doufám hotové do konce července.
No a co je nového tady na blogu?

Především jsem změnila rozložení rubrik a schéma menu nabídky. Mělo by to teď být doufám přehlednější :) V nejbližší době změním i obzázek v záhlavý a trochu barevnost stránek ;)

Ve fotografické rubrice přibyla spousta portrétů, nějaké to makro hmyzáků a kytiček a fotky ze Zoo.

Největšího boomu se dočkala asi ilustrátorská rubrika, kde přibylo hodně na tabletu nakreslených obrázků, z nichž nejaktuálnější je tento, díky kterému se mi dostalo nabídky ilustrovat knížku ;)

Nejméně času jsem měla na rubriku spisovatelskou, kde přibyla jen jedna povídka. Kdo ale četl mou novou sci-fi novelu Nová Republika (kterou najdete tamtéž), tak vás možná bude zajímat, že už mám rozpracované pokračování. Co se týče rozepsaného příběhu na pokračování Vzpoura ještěrů, tak mám v plánu ho v srpnu celý přepsat...protože....no... není to úplně ono :D

V menu pod mou fotkou najdete obnovenou rubriku Článků, kde se v poslední době objevilo pár mých zážitků z maturity, z historické bitvy, ze setkání z belgickými válečnými veterány nebo má různá vyjádření na knížky, filmy, seriály ;) Také jsem se pokusila napsat velmi "inteligentní" článek o homosexuálech ;)

No, co dodat? Snad jen, že budu moc ráda, když se stanete fanouškem mého uměleckého portfolia na facebooku a budete sdílet ;) Najdete ho tady. Takže hodně zdaru a držte mi 18.6. palce, protože se budu klepat na přijímačkách ;)


Hmyzí úlovky

7. června 2013 v 19:49 | papája |  Fotografka
Těším se, až se přestěhujeme. Dům je už téměř hotový, prý do půl roku se můžeme stěhovat (táta ho staví víceméně sám, takže smekáme). Zahrada začíná kvést a začíná se to tam hemžit vším možným. Myslím, že až se přestěhujeme, budu pořád sedět v záhonech a číhat na hmyzáky :D



Fialová zahrada

7. června 2013 v 19:45 | papája |  Fotografka
Víte, co je bezvadný? Že jakmile mám nejmíň času a musim se učit na přijímačky, tak jako na potvoru vyleze spousna nabídek na malování i na focení... Takže se to budu snažit nák skloubit, zatim tady mám pár fotek z naší zahrádky:



Nejlepší způsob, jak vyletět ze koly

6. června 2013 v 15:30 | papája |  Články
Nejlepší způsob, jak vyletět ze školy? Udělat maturitu ;) Předevčírem (4.6.2013) jsme měli slavnostní předávání maturitních vysvědčení. V kostele, jakožto církevní gymnázium. Byla tam strašná kosa, ale náš sbor zazpíval takovej mix od ABBA a naštěstí jsme museli stát jenom na studentskou hymnu. Řiditel si zařečnil, předali nám vysvědčení a šli jsme. Měla jsem na sobě krajkové černé minišaty s (na kostel) skandálně velkym výstřihem a podpatky jsem nakonec zavrhla a kvůli pohodlí jsem si nechala 20-ti dírkové steely ;) A slušelo mi to. I ty boty byly nablejskaný a vyčištěný, úplně společenský ;)
Tady jsou dvě fotky, první jenom naše třída a druhá obě oktávy dohromady. Schválně, dokážete mě najít? :D
(Nápověda: mám drdol a černej náhrdelník ;) )



Hostitel, aneb prosba pro filmové kritiky

4. června 2013 v 13:31 | papája |  Recenze
Nějak jsem to nemohla vydržet a vrhla jsem se do psaní tohoto sebevražedného článku. Jak už název napovídá, půjde o film Hostitel, který byl natočen podle stejnojmenné knížky Stefanie Meyer (ano, té Stefanie) a měl premiéru letos na jaře. Nepůjde ani tak o recenzi jako takovou, spíš bych se chtěla vyjádřit k lidem, kteří na internetu píší své komentáře k filmům, tento film mě k tomu jen nakopl.

Pár slov úvodem: Četla jsem Stmívání i Hostitele, protože se nerada vyjadřuju k něčemu, co neznám. Stmívání (jak knížky, tak filmy) u mě propadlo na celé čáře. Ale musím říct, že nebývá zvykem, aby autorova prvotina byla bezchybná, a první díla jsou většinou zapomenuta, na rozdíl od vrcholné tvorby, že? Hostitel je rozhodně lepší příběh než Stmívání (už jen proto, že nedělá z upírů přiteplené podpantofláky), a to už jen pro své zaměření a i když už to je nějaký ten rok, co jsem to četla, a pak jsem to četla znovu, vím, co se mi na knížce líbilo. I když má knížka své slabiny a nedostatky, je tam spousta krásných okamžiků, které chytnou za srdce, a to se nepovažuju za nějakýho romantickýho fandu. Nicméně holky/ženy tohle dokážou ocenit víc než chlapi a hra na emoce je pro nás v každém příběhu důležitá. Když jsem viděla trailer na Hostitele, zdráhala jsem se jít na film, protože jsem se bála, co bych mohla vidět a chtěla jsem si ponechat svůj pohled na tento příběh. Když už ale film stáhli z kina a objevil se na internetu, neodolala jsem.

Nebudu tady rozpisovat děj, kdo nečetl/neviděl, stejně by to nepochopil :) Nejdřív bych ráda zmínila svůj nepříliš příjemný údiv nad komentáři některých lidí na csfd.cz Film asi nikdy nepůjde do "červeného" ohodnocení, ale některé věci, které jsou mu vyčítány, prostě nechápu. Tak například: Je to plochý film pro teenagery a nedává smysl. Je to samé klišé. Zase je tam holka, co se rozhoduje mezi dvěma hošany. Meyerová je ****, protože zasahuje do žánrů, kterým nerozumí (sci-fi, horor, fantasy,...). Není tam žádná akce, je to nuda, polovinu filmu hrdinka mluví sama se sebou, chybí závěrečné vyvrcholení, všem postavám chybí motivace, atd atd...