Srpen 2013

10 věcí, které mě na lidech štvou

27. srpna 2013 v 13:36 | papája |  Články
Nějak mě poslední dobou vytáčí spousta věcí na lidech. A to nemyslím konkrétní lidi, ale lidi obecně. A tak jsem v takové slabší chvilce napsala tento článek.

1) Hloupost
Věc, která mě štve snad ze všeho nejvíc je hloupost, možná bych měla říct spíš omezenost, spojená se zažitými názory, neinformovaností a zabedněností. Všude se najdou lidé, kteří dělají nebo říkají věci, které vznikají jen tím, že ti lidé nemají absolutně páru, o co jde. Pak vznikají situace, žekdyž jdu po ulici v černym tričku a mam na nohách steely, pokřikujou na mě, že jsem satanistka a nebo si babičky odsedávají v trolejbude jinam.... Neví vůbec nic. Také s to vztahuje k lidské hlouposti, která zapříčiňuje například to, že jeden chlápek (toho storpo neznáte a buďte rádi) začne při prohlídce v krápníkových jeskyních osahávat krápníky i přes to, že průvodkyně výslovně řekne, jak důležité je, aby nenarušil jejich růst. A ještě z toho měl srandu, já myslela, že mě vomejou. Mohla bych tu vejmenovávat stovky případů jak z mé zkušenosti, tak velké celosvětové události, které vznikly jen proto, že lidi nejsou informovaní a nechtějí přemýšlet.

2) Přetvářka
Stará známá, že? Neříkám, že člověk musí hned vmést každému do xichtu, co si myslí, ale nesnášim takové to jednání ( mívají to většinou ženský a co jsem tak pozorovala, tak třeba mezi sebou v práci ), kdy se všichni snaží mazat si navzájem med kolem huby, až je ho celá podlaha a lepí se jim k ní boty. Je to spíš taková forma útoku, jak jsem zjistila :)

3) Povýšenost
A to především ta nepříliš oprávněná. Když si někdo myslí, že je lepší jen proto, že má třeba víc peněz, vyšší vzdělání nebo postavení v práci. Když si někdo uměle vytvoří svoje ego a machruje a machruje. Stejně si ale myslím, že takový lidé si prostě vytvoří svou umělou představu o sobě, aby skryli to, že nemají příliš velké sebevědomí.

Motýlí křídla

26. srpna 2013 v 12:02 | papája |  Fotografka
Jsou tu další fotky hmyzáků. Fotit hmyz je zdlouhavé, často dost náročné a člověk se pěkně umaže. Ale mě to neuvěřitelně baví už z toho důvodu, že musím být vždy hrozně opatrná, abych (především létající hmyzáky) nevyplašila. K focení motýlů to chce najít rostliny, které jim chutnají, zjišťuji, většina našich českých velkých motýlů se může utlouct po bodlácích atd. Také je velmi obtížné přiblížit se k motýlům blíž, aniž by uletěli, takže se klidně může stát, že se brodíte bodlákovým křovým za motýlem, který uletí jakmile se k němu dostanete ;) Ale dost už keců, tady je ukázka z mých fotek, které jsem pořídila tento výkend v Krušných horách.

Tady můžete vidět hned dva motýli najednou. Větší a macatější babočku admirála a menší babočku kopřivovou:

Experiment K.L.O.N.

21. srpna 2013 v 16:47 | papája |  Fotografka
Po přečtení nadpisu bych asi měla vysvětlit, že opravdu neexperimentuju genetikou a nedělám si doma v kuchyni svojí armádu klonů (zatim, muhaha :D). Ne. Byla jsem minulý týden u babičky na chalupě, a jelikož to je malé město, není tam zrovna moc míst k vyžití, takže jsme si spolu se setřenicí musely najít nějakou zábavu. Většinu času jsme tedy věnovaly focení, jak už to tak u mě bývá, což zahrnovalo i dlouhé procházky lesem a okolními vískami, takže nikdo nemohl říct, že se vůbe nedostaneme ven s tou moderní technikou ;)
No a vzniklo pár zajímavých fotek, při kterých jsme se opravdu nasmály a musím říct, že to byl celkem adrenalin a to nejen pro mě, ale hlavně pro modelku ;)
Asi bych opravdu měla říct, že nemám anikdy jsem neměla tři sestřenice trojčata.
Takže, tady jsou mé klonové experimenty (tytofotky ve vyšším rozlišení najdete také na facebooku):


Dva fešáci

20. srpna 2013 v 19:25 | papája |  Fotografka
Tentokrát neuvidíte fotky některé z mých skalních modelek, ani některé z holek, které se chtěly nechat vyfotit, když navštívili mou facebookovou galerii. Na fotkách je můj dobrý kamarád, který mi zvlášte v poslední době dělá spřízněnou duši ;) Řekl mi, že by chtěl vidět, jak bych vyfotila jeho, jestli bych jako dokázala vyfotit i kluka. Tak jsem si řekla: "proč ne". Sice jsem takhle kluka ještě nefotila, ale nemůže to být nic těžkého. Musím teda přiznat, že pro holku se mnohem snáž vymýšlí téma a prostředí. Z ním to byl takový rosk do loterie, páč jsem vůbec netušila, co z toho vyleze ;) Ale jelikož máme oba rádi králíčky a oba máme jednoho takového chlupáče doma, bylo jasno.
Takže tady jsou fotky, Martin a králíček Dominik ;)

Mimochodem, dominik je fakt mazel, při focení nám usínal. To náš králík, nejen, že by se celou dobu snažil zdrhnout, ale ještě by strašně kopal ;)



Knihovna: Inkoustové srdce (Cornelia Funke)

20. srpna 2013 v 15:21 | papája |  Knihovna
Přiznám se, že jsem v televizi viděla už dvakrát konec filmu natočeného na motivy této knihy a když jsem se pak dozvěděla o knižní předloze, moc jsem na ni nesázela. Nicméně jsem pak náhodou narazila na internetovou recenzi této knihy, což mě donutilo k tomu, abych jí dala šanci. Koupila jsem poslední výtisk, který byl podle prodavačky v republice k sehnání za 29 korun ;)

Název: Inkoustové srdce
Originální název: Inkheart
Autor: Cornelia Funke
Překlad: Emílie Harantová
Rok vydání: 2010

Oficiální anotace: Knihvazač Mortimer Folchart je milovníkem knížek a nadšenou čtenářkou je i jeho dcera Meggie. Mortimer (Mo, jak Meggie říká otci) má navíc neobyčejný talent: když nahlas předčítá, zhmotní se postavy z příběhu v našem světě - ovšem zároveň se někdo odtud ztratí. Tak kdysi zmizela v dobrodružné knize jménem Inkoustové srdce Meggiina maminka...
Jedné deštivé noci se v domě Folcherových objeví neznámý muž jménem Prašprst, doprovázený kunou s růžky - a Meggie, aniž to tuší, se proto octla na začátku dlouhé cesty plné překvapivých zvratů, která ji dovede až do doupěte hrdlořezů - postav z knížky Inkoustové srdce -, kteří nyní žijí v reálném světě. V závěru zůstává téměř jenom na Meggie, aby zvrátila jejich kruté záměry...


Siluety

15. srpna 2013 v 17:55 | papája |  Fotografka
Je dobré mít mezi příbuznými skvělé a nadané lidi, zvlášť, když tancují a umí se "postavit na hlavu" :)


Co vidí fotograf při procházce

13. srpna 2013 v 17:55 | papája |  Fotografka
Byl krásný srpnový podvečer a já měla na procházce foťák... a jako správný fotograf, musela jsem otevřít oči, abych viděla to, co bude vypadat dobře ;)

Jakési podivné bublinky a řasy (nebo co to bylo) v louži na poli.

Nebe nad lesy, přidám trochu clony a hned mráčky vyniknou ;)

Knihovna: Lhář ( Jakub Ćwiek)

11. srpna 2013 v 17:56 | papája |  Knihovna

První díl celkem čtyřčlenné série jsem si koupila proto, že jsem neměla, co číst. Obal byl pěkný, anotace taky, tak jsem si kouila první díl a řekla si, že to zkusím.

Název: Lhář 1
Originální název: Klamca
Autor: Jakub Ćwiek
Překlad: Robert Pilch
Rok vydání: 2011
Rok vydání originálu: 2005

Oficiální anotace: Valhala je v troskách. Loki, adoptovaný Odinův syn, patron podvodníků a zrádců, se postaví na stranu triumfujících zástupů Božích. Ve světě, kde se zbloudilá mytologická božstva spolčují s pekelnými démony, jsou jeho služby neocenitelné. Loki se stává andělským klukem pro všechno, alespoň to si archandělé myslí. On má však své vlastní plány. Na tomto i onom světě existují záležitosti, které není možné vyřídit se svatozáří nad hlavou.

Z očí do očí

9. srpna 2013 v 17:34 | papája |  Fotografka
Podívejte se, kdo přištál v koruně ořechu za naším domem a koukal nám do okna :)


Knihovna: Jantarové oči (Jaroslav M. Kvasnica)

9. srpna 2013 v 11:13 | papája |  Knihovna

Tato kniha vyšla pod záštitou vydavatelství časopisu Příroda, což je jeden z mála časopisů, který je skutečně kvalitní, vždy plný zajímavostí a hlavně nádherných fotografií. Jantarové oči jsem si přála k Vánocům z důvodu, že se opravdu zajímám o vlčí tematiku a předchozí dva díly této série už se dají sehnat maximálně v knihovně.

Název: Krajina s vlky - Jantarové oči
Autor: Jaroslav Monte Kvasnica
Rok vydání: 2011

Oficiální anotace: Jaroslav Monte Kvasnica se celoživotně zabývá šelmami psovitými. Posledních deset let spojil síly s fotografem Filipem Chludilem, aby společně propátrali bývalá i současná vlčí území nejen evropského kontinentu. Mnohaleté úsilí vyústilo v unikátní dvoudílnou publikaci Krajina s vlky, patrně nejcelistvější "vlčí práce", která dosud vzešla z českého pera. První z dílů je nyní beznadějně vyprodán. Tento titul je třetím v sérii publikací o vlcích, horkou novinkou konce letošního roku.

Knihovna: Jméno větru (Patrick Rothfuss)

8. srpna 2013 v 20:29 | papája |  Knihovna

Jako první knihu, kterou bych chtěla uvést ve své knihovně, jsem vybrala první díl ze série Kronika králokata. Doporučila mi ji kamarádka a bylo to velmi zajímavé čtení. Pokusím se své pocity z knihy nějak shrnout...

Název: Kronika králokata - Jméno větru
Originální název: The name of the wind
Autor: Patrick Rothfuss
Překlad: Rečková Jana
Rok vydání: 2008
Rok vydání originálu: 2007

Oficiální anotace: Jmenuji se Kvothe. Unášel jsem spícím mohylovým králům ukradené princezny. Spálil jsem město Trebon. Strávil jsem noc s Felurian a odešel živý a při smyslech. Byl jsem vyloučen z Univerzity ve věku mladším, než na ni lidé obvykle vstupují. Mluvil jsem s bohy, miloval ženy a skládal písně, při kterých minstrelové vzlykali. Možná jste o mně slyšeli.Tak začíná Kvothův příběh - od jeho dětství strávené ve skupině potulných herců, přes léta prožitá jako polodivoký sirotek na ulicích zločinem prolezlého města až po drzý a nepřehlédnutelný vstup do obtížného a nebezpečného studia magie na slavné Univerzitě. Na samém počátku však Kvotha potkáváme již jako zkušeného mága, zručného zloděje, suverénního muzikanta a neblaze proslulého vraha.Ale ve Jménu větru se toho o něm skrývá mnohem víc, vždyť jde o pravdivé zobrazení událostí skrývajících se za legendou o Kvothovi Královrahovi.

Hitparáda 10-ti nejoblíbenějších písniček

4. srpna 2013 v 12:38 | papája |  Články
Nějak jsem se rozhodla udělat takovou malou hitparádu písniček, které mě poslední dobou těší, když jedu třeba tramvají a které poslouchám dost často. Samotnou mě překvapilo, že ač mám ráda energické písničky, mezi mými oblíbenými se uhnízdily spíše melodičtější a klidnější písničky.

Ve stylu akčních hrdinek

2. srpna 2013 v 15:39 | papája |  Fotografka
Tahle slečna mě kontaktovala už před nějakou dobou a chtěla ode mě vyfotit. Zajásala jsem, protože to je první člověk, kterého neznám osobně a který má tu odvahu mi napsat o fotky :D Bohužel jsem v té době zrovna maturovala a tak focení vyšlo až na tento týden, ale stálo to za to. Měla jsem vizi a jí se můj nápad líbil, takže jsme zamítly všechny víceméně normální nápady a šly do toho s tím, že budeme votit fotky ve stylu hrdinek z akčních filmů. Něco mezi Tomb rider, Kill Bill nebo Resident Evil. Jelikož jsem Ivču neznala, byl to dost risk, plánovala jsem to jen podle její profilovky a pár ne moc kvalitních fotek z facebooku, ale vyšlo to a bylo to moc příjemný focení ;)
Jo...ta katana je moje :D