Únor 2014

"Tuto, kampa, ňák", já jsem hrdý plzeňák :)

26. února 2014 v 20:31 | papája |  Články
Včera jsem na internetu narazila na článek, kde byl seznam výrazů vyskytujících se v Plzeňském "nářečí". I když já bych to úplně nářečím nenazvala, protože alespoň v samotné Plzni okolí nekomolíme češtinu nijak výrazně, spíš máme pár výrazů, které se ve zbytku republiky nepoužívají. No a trošku, jak se říká, zpíváme. Říká se, že protahujeme slova a hodně pracujeme s intonací. No, mně to nepřijde. Určitě ne nějak výrazně oproti středočeské češtině, proti ostravskému nářečí ano, ale to asi každý :) Ale byla jsem nedávno v Náchodě na křtu knížky, kterou jsem ilustrovala, a nepřišlo mi, že by se moje mluva nějak lišila od ostatních. Zato všichni, jakmile se dozvěděli, že jsem z Plzně, začali říkat: "Ze-z-Plzně, co?" No.. hahaha, zasmáli jsme se, ale moc nechápu, proč si všichni myslí, že to říkáme :)


Ze-z-Plzně u nás nikdo neříká. Máme pár zvláštních výrazů, ale takovou blbost bych nikdy nevypustila z pusy. Zato říkáme "zeshora" a "zespoda", to pravda je. Ale v onom již zmiňovaném článku jsem našla výrazy "zezhora" a zezpoda". Ne, nevím, jestli si to teda myslí všichni Plzeňáci, ale třeba to zezpoda bych nikdy nenapsala. Je tam písmeno "s", "z" vypadá neskutečně debilně. Musím ale přiznat, že nevím, jestli pravidla češtiny dovolují právě to "ze shora a spoda" používat. Mě to přijde logické stejně jako "zleva a zprava". Je ale zajímavé, že ve slovníku spisovné češtiny jsem "zeshora" našla, ale "zespoda" ne...přitom je to stejný princip.

"Kdepa, kampa, copa, jakpa, čípa, kterejpa" - Tak tohle je naprostá pravda. Rodilý Plzeňák se vás prostě nezeptá "Jakpak se máš?" Vždyť "jakpak" se hůř vyslovuje a "k" na konci je zbytečné :D Uslyšíte pravděpodobně: "Jakpa se máš? A kterejpa ty seš?" Jen si osobně myslím, že zrovna "čípa" se moc nepoužívá. Já bych se rozhodně zeptala spíš normálně: "Čí je ta taška?"
Je ale zajímavé, že také v Plzni zaslechnete nejen "Kudypa půjdeme", ale možná i "Kudyma půjdeme." :)

"Tuto, tuten, tutady, tuhle" - neboli "toto, tento, tudy, tady". Nevím, jak to vzniklo, vím, že je to nespisovné, ale používá se to dost často. Ne vždy, ale když to řeknu někde mimo Plzeň, tak ze mě mají vždycky ohromnou srandu :D

Estella - starý obrázek v novém kabátě

21. února 2014 v 16:00 | papája |  Ilustrátorka
Našla jsem v počítači jednu mojí starší skicku k novele Nová Republika, které zanedlouho přibude druhý díl (1.díl k přečtění zde na blogu). Bylo mi líto ten obrázek nechávat tak nedodělaný, protože to jsou v podstatě jen načrtnuté hrubé obrysy, bůbec jsem se nepatlala s vlasama, rukama atd. Takže včera jsem to napravila, tady je výsleek, ve větším rozlišení opět na facebooku a na deviantart ;) Původní verze k porovnání pod perexem ;)


Knihovna: Wetemaa - Koruna Élladu ( A.Anders / V.Válková )

18. února 2014 v 20:22 | papája |  Knihovna

V knihkupectví jsem po ní sáhla mimoděk, líbila se mi obálka a anotace, ale dostala sjem ji až k Vánocům. Nejdřív jsem se trochu bála toho, co mě čeká, protože s českým fantasy nemám dobré zkušenosti, ale tohle naprosto předčilo veškerá má očekávání.

Název: Wetemaa - Koruna Élladu
Autor: Veronika Válková ( Adam Anders )
Ilustrace: Petr Kopl
Obálka: Jana Šouflová
Rok vydání: 2013

Oficiální anotece: Sedm rytířů, kteří mají změnit osud země Éllad.Sedm vyvolených, kteří budou psát její dějiny. Sedmválečníků, kteří mají pokořit Ottwaru, zemi čar a kouzel. Ale stačí, aby jediný zemřel, a věštba se nenaplní! Jedno po druhém padají knížectví pod nadvládu Sutriwaxů, jejichž moc již sahá od mořských břehů k úpatí pohoří Dankradu. Jen Ottwarané ještě vzdorují, národ, v němž se rodí nejvíce čarodějek a mágů… Přední Ottwaru získáš láskou, pravila věštba knížeti Anovi, a Zadní Ottwaru ovládneš, až se zmocníš jejího srdce. Jak mylně si Ane věštbu vyložil, jakou cenu bude muset zaplatit za to, aby si na hlavu vložil korunu Élladu, a jakou cenu bude celá země Éllad platit za jeho jedno jediné chybné rozhodnutí..! Příběh z dob, kdy po zemi kráčeli synové bohů; kdy i bohové přišli pohlédnout na bitvy smrtelníků a dokázali být stejně štědří, jako nesmiřitelní ve svém hněvu.

Party napříč staletími

17. února 2014 v 14:17 | papája |  Články

Každý rok v únoru je v Plzni akce, kterou tu všichni známe pod názvem Šermířský ples. Já se na takové akce vždycky moc těším a letos jsem se těšila o to víc, protože v den, kdy máme s naší šermířsko-kejklířskou skupinou tréninky, tak mam bohužel moc důležitou přednášku z biochemie, takže tenhle semestr si ty naše šermířská individua moc neužiju. Takže 15.2. jsem před sedmou hodinou večerní (narozdíl od normálních plesů) smyla makeup, rozcuchala vlasy, nahodila šaty, co neodhalují téměř nic (nj, středověk), a pak si asi 15 minut šněrovala kožené holínky s dlouhou špičkou. Ještě plášť s kápí, aby nebyla zima, a vyrazila jsem pařit :)


Nejen, že jsem byla spokojená ze setkání s mými kamarády i známými, které jen tak nevídám, ale když přijdete do takové společnosti, úplně z vás spadne taková ta všední šeď, nervozita a napětí. Prostě se odvážete ve víru těch pestrobarevných kostýmů a ocitnete se mezi stejnými blázny jako jste vy, takže vůbec nevadí, pokud se ztrapníte nebo ne, protože mezi takovými hovady (v nejlepším slova smyslu) to nikomu divné nepřijde. Sice jsem letos odložila své erbovní sametové šaty a šla jsem za vesnického trhana, ale do příští sezóny mám v plánu ušít si nový kostým a ten teprve bude :D
Nejvtipnější na takové akci mi vždycky přijde ta různorodost. Jednak věková, protože to je prostě něco, co baví jak malé děti, tak dospělé všech věkových kategorií (to je ale krásná fráze :D ). A jednak dobově, jelikož každá skupina se zaměřuje na jiné období, tak se tady vždy objeví směska kostýmů z nejrůznějších období historie. Gotika samozřejmě převažuje, ale ani renesanční kostýmy nejsou výjimkou, dokonce dva či tři barokní jsem zahlédla, pak jsem tam zahlédla jakési ranné románské období a jednoho pána, co přišel v cylindru a vypadal jako Darwin za mlada. No kde jinde se vám stane, že si děvečka ze 13. století zatancuje s mušketýrem? Nebo je libo pirát? :D

Elfka z Černého lesa

16. února 2014 v 17:44 | papája |  Ilustrátorka
Nějak jsem se s malováním rozjela. Začal nový semesrt a abych se z toho nezbláznila, musím holt dělat něco tvořivého, co ale není náročné na mozek. A tak jsem začala trénovat portréty :) Je to fiktivní postava, prostě momentální nápad na elfku s pořádnejma ušiskama :D


Nástěnka no.19

14. února 2014 v 19:20 | papája |  Nástěnka
Je to tu zase, malé shrnutí a malé nahlédnutí do budoucna. Dnes je prý Valentýn, ale jelikož se já jeho dění neúčastním, na náš fakultní ples (který začíná za hodinu) nemám náladu ani peníze, tak sedím pěkně doma, koukám na krasobruslení, píšu a tak nějak sesnažím nepodlehnout únavě z celého týdne, protože to bylo opravdu náročné. Jestli jsem za poslední tři dny naspala víc jak 15 hodin, tak budu ráda, pak začínat v 7:30, končit v 18:20 ... kdo na to má mít nervy. Teď jsem ještě uklízela a jediné pozitivum je, že mi přišel druhý a třetí dil Nočních běžců (recenze prvního dílu zde) a to, že mám v plánu se podívat na čtvrtý díl Mušketýrů od BBC ;)

Co se událo? Krom toho, že jsem všechny zkoušky udělala a mam našlápnuto na stipenduim, tak začal nový semestr a i když je většina předmětů moc zajímavá, tak je to ost záhul časově, nemám čas skoro na nic, ani na oběd pomalu ne. Takže to teď bude tři měsíce ve jménu nezdravého životního stylu: málo spánku, pak někde při přejíždění zhltnout housku a další jídlo až večer. Nicméně jak už jsem řekla, jsem ráda, že jsem si vybrala svůj laborantský přírodovědný obor, protože konečně to začíná být trochu zajímavější. Kdybych tedy na blogu občas zveřejnila článek týkající se něčeho zajímavého nebo podle mě důležitého, co většinou širší veřejnost moc neví, četli byste to? Protože vím, že lidé, co se nezajímají třeba o biochemii, genetiku a tyto přírodovědecké obory vůbec, nemají úplně jasno v hodně věcech, echají se snadno oblivnit tím "co se říká" a nebo si nedokážou představit, co třeba se odehrává v nás a kolem nás a co normálně nevidíme. Podle mě je dobré se občas něco takového dozvědět, dost často se vám to může v běžném životě hodit. Já například začínám zjišťovat, že už teď dokážu kriticky zhodnotit to, co do mě cpou média, reklamy a jiní lidé, nechci se nechávat oblbnout. Takže byl by zájem o takové biologicko-medicínsko-chemické články? Zajímavé, samozřejmě ;)

No, jinak v posední době jsem hodně četla, většina knížek mě nadchla, takže kdybyste zrovna hledali tip na knížku, tak recenze najdete v mé Knihovně.
Přibylo tu i pár brázků, na svůj poslední s názvem "Okno do duče válečníka" jsem celkem pyšná. Jinak už mám přislíbeno, že mi Míša Dodo Dostálová (autorka Dodíkových pohádek) pošle už texty druhého dílu, abych mohla začít pracovat na ilustracích ;)
Do fotek toho moc nepřibylo, protože nebyl čas a když mám čas, většinou už je večer a to nikdo na focení nemá náladu. A je tma. Na fotky si budu muset počkat.
Dobrá zpráva je, že mám slušně rozjetou druhou část mé novely "na tři díly", jejíž první část už si můžete tady na blogu přečíst. Jsem zhruba v půlce a mám i vytvořený koncept třetí části. Už jen najít čas a morální sílu to dopsat. Ale snažím se, postupně zaplňuju stránky a určitě budu dál informovat, kdy se to objeví i tady. Nevím, jestli už jsem to zmiňovala, ale až dopíšu i třetí část, zkusím to celé na ebe nějak plynuleji navázat, vychytat detaily, které ještě haprují a pak s celým příběhem nějak užitečně naložit, když ne přímo to vydat, tak alespoň poslat do soutěže, i když myslím, že na soutěž to bude moc dlouhé :/

Toť ode mě dnes vše, mam rozmalováno, myslím, že do neděle se tu objeví jeden mystičtěší elfí obrázek ;)

Biologii zdar,
Vaše papája

Okno do duše válečníka

13. února 2014 v 15:00 | papája |  Ilustrátorka
To jsem takhle seděla u počítače, psala jsem si s Hanyuu a doslala jsem hroznou chuť něco nakreslit. Jelikož jsem nedávno viděla takovou pěknou fotku takovýho moc zajímavýho klučiny, rozhodla jsem ji využít jako předlohu pro svůj výtvor. Je pravda, že jsem celý koncept dost změnila, ale tak o to jde, že, přece nebudu překreslovat fotku ;) No, splnilo to svůj účel, potrénovala jsem si trochu realističtější portréty, zkusila jsem si rysy mužské tváře, protože chlapy většinou nekreslim, pokud nemusim, páč mi nejdou. Ale když se člověk snaží, tak jde očividně všechno ;)

Já jako čistokrevný fantasák a romantik ( odkaz na romantismus... s růžovou barvou a srdíčkama to nemá co dělat) jsem to prostě musela pojmout trošku v tomto směru, takže - je to válečník. A jelikož se říká, že oko je okno do duše, tak hádejte, jak jsem pro tento můj nový výtvor vymyslela ten název ;)

Samozřejmě obrázek také na facebooku a na deviantart ;)


Dnes je jako včera

9. února 2014 v 18:49 | papája |  Články
Opět asi po půl roce přispívám do pravidelného blogového tématu týdne, protože téma "Dnešní svět" mi trošku nahrál do karet.
Nechci zase psát eseje dlouhé přes dvě stránky. Jen bych chtěla vyjádřit to, co mi přišlo na mysl, když jsem pročítala pár článků na toto téma zveřejněných jinými blogery.


Co jsem vídala asi nejčastěji: dneska jsou lidé hrozní, bezcitní, neslušní, chlastají, kouří, berou drogy, kradou, podvádějí... nejhorší je samozřejmě mladá generace, co krom toho jen pořád sedí u počítače a fláká se, pak politici a "ti bohatí" no a dřív se žilo lépe, dřív si lidé nepodřezávali žíly aby na sebe upozornili, také bylo všechno levnější, lidé si nezáviděli. Také jsem se dozvěděla, že se dneska někteří bojí chodit sami po ulici, že si lidí už spolu tolik nepovídají a snad i těch homosexuálů se vyrojilo víc. O celosvětových krizích a deštných pralesech ani nemluvě.
Upřímně, je normální, že člověk vždycky nachází to špatné na době, ve které žije. Žádná doba ale není ideální, protože vždycky má lidstvo své problémy, které zůstávají vesměs podobné, možná se spíš redukují nebo (abych byla přesná) vyvíjejí se světem, který jsme si vytvořili.
Lidé chlastali vždycky a od té doby, co ovládli oheň, se snažili zapálit co šlo, aby zjistili, po čem mají ten "zvláštní pocit". Že by se počet sebevražd nějak zvyšoval mi není známo, možná dnes má člověk poměrně dobrou vyhlídku na dožití se vysokého věku, tak si života tolik neváží, ale dřív se zemí prohnala jedna či dvě morové epidemie a myslím, že lidi byli rádi, že to přežili a na nějaké podřezávání žil vůbec nemysleli. Navíc existovali mnohem lepší způsoby, jak se nechat zabít, často nedobrovolně, například při povinné vojenské službě. Dnes můžeme být rádi, že na spoustu nemocí existují léky nebo očkování, že se nemusíme strachovat každé chřipky a že ve většině zemí nemusí jít kluci do armády, aby pak měli krásné vyhlídky na smrt v nějaké nesmyslné válce (pokud sami nechtějí). Člověk by řekl, že dnes, v době víceméně moderní, kdy máme internet a celý svět se tak propojil, nebude válečných konfliktů zapotřebí, ale stále tu ten bič nad námi je. Byl tu vždycky, a dokud se všichni nedomluví, že prostě do armády nepůjdou ani za nic, a to ani ve jménu nějaké ideologie nebo naopak obrany země, tak stále bude. Naštěstí dnes ale právě díky této informační, kulturní a třeba obchodní propojenosti (si myslím) nehrozí nějaký velký konflikt vyvolaný alespoň v tomto směru zainteresovanými zeměmi.
No samozřejmě vždycky tu ale byli lidé mocní, po moci toužící, lidé, co dokázali ovládnou davy a lidé co je dokázali pěkně vytunelovat. To není jen dnešní svět a je otázkou, jestli to někdy vůbec bylo jinak. Možná že ve středověku, kdy jeden člověk měl neomezenou moc nad svými lidmi, to bylo ještě horší, protože osvícený panovník zřejmě neexistuje. A pak vždycky existovali lidé chytří a lidé hloupí. Ti chytří to měli většinou těžší, co si budeme povídat. Můžeme být ale rádi, že dnes oproti minulosti jsme alespoň v relativním bezpečí (nenapadne vás banda loupežníků na každé cestě lesem), svobodě projevu, dostupnosti služeb, kultury a informací a když se člověk trochu snaží, může téměř cokoliv. To že se celé tempo světa zrychlilo je jasné. Všechno, co věda za poslední desetiletí vymyslela, vedlo jednoznačně k tomu urychlit nebo zjednodušit lidem práci, aby měli víc volného času a prostor pro jiné činnosti. Jak vtipně podotkla jedna paní ježura ve svém článku, já jako žena si nedokážu představit, že bych každou sobotu drhla prádlo v neckách, protože bych neměla na pračku. A to že na sebe lidé nemají čas? To není pravda. Jen si sáhněte do svědomí, na lidi, které máte rádi, se čas najde vždycky, stačí se jen snažit ;)

No, možná jsem až moc velký optimista, těžko říct, ale i když vím, že prostě nic není optimální, tak ale na všem musí člověk vidět i to dobré a většinou všechno dobré musí být vyváženo druhou temnější stranou mince. Je jen na nás, jak se s tím popasujeme a když nejsme spokojení, začněme nejdřív u sebe. Protože svět vždy byl, je a bude takový, jaký je. A dokud se lidi budou chovat jako lidi, tak se ani nezmění. Je jen na nás, jak se s tím popasujeme. Jediné, co si myslím, že by opravdu chtělo vylepšit, je náš vztah k přírodnímu bohatství a ostatním druhům obývajícím tuto planetu. Protože když už jsme se tak nevybíravě pasovali na pány tvorstva, tak za to musíme také přijmout zodpovědnost.

Obrázek: Zdroj

Knihovna: Odkaz dračích jezdců ( Christopher Paolini )

8. února 2014 v 21:59 | papája |  Knihovna

Původně to měla být trilogie, nakonec vyšly čtyři díly, které mají dohromady před 1800 stran. První dílo mladého začínajícího autora, které ho proslavilo po celém světě. I když už je to nějaká doba, co jsem tuto sérii četla, neodpustila jsem si o ní napsat pár slov, protože to byl právě první díl - Eragon - který mě nadobro zavlekl do velkého světa fantasy literatury :

Název: Odkaz dračích jezdců (Eragon, Eldest, Brisingr, Inheritance)
Autor: Christopher Paolini
Překlad: Olga Machútová, Olga Zumrová
Autor obálky: John Jude Palencar
Rok vydání v ČR: 2004 2006, 2009, 2012
Rok vydání originálu: 2003, 2005, 2008, 2011

Oficiální anotace prvního dílu:Jeden chlapec, jeden drak, svět dobrodružství. Fantasy bestseller Eragon z pera patnáctiletého Christophera Paoliniho, který nadchl miliony čtenářů po celém světě. Vypráví příběh chudého farmářského chlapce, který najde v Dračích horách modrý kámen, z něhož se vyklube dračí mládě - Safira. Spolu se vydají na nebezpečnou cestu královstvím ovládaným králem, jehož zlo nezná mezí. Dokáže Eragon naplnit své předurčení a převzít břímě legendárních Dračích jezdců? Osud království možná leží v jeho rukou.

Knihovna: Štěstí ve stínech ( Lynn Flewelling )

6. února 2014 v 20:56 | papája |  Knihovna

Nádherná epická obálka opravdu přitáhla mou pozornost a už několikrát jsem měla nutkání si knihu koupit. Ke koupi jsem se ale rozhodla až když jsem si přečetla pár veskrze kladných recenzí a těšila jsem se na dobrou klasickou fantasy. Nakonec zas tak klasická nebyla :)

Název: Noční běžci - Štěstgí ve stínech
Autor: Lynn Flewelling
Překlad: Hana Vlčincká
Autor obálky: Jan Ptrik Krásný
Vydání v ČR: 2011
Původná vydání originálu: 1997

Oficiální anotace: Bude válka. Vše nasvědčuje tomu, že po dlouhé době míru Plenimar připravuje mohutné válečné tažení proti sousedům - Skale a Myceně. Kdysi spojenci sjednocení pod vládou hierofanů, nyní nepřátelé znesváření bojem o půdu a moc. Když je Alek z Kerry uvězněn za zločin, který nespáchal, očekává jistou smrt. To však netuší, že od tohoto okamžiku bude ve svém životě hledět smrti do očí ještě mnohokrát...

První semestr novopečené vysokoškolačky

5. února 2014 v 15:30 | papája |  Články
První semestr mého vysokoškolského života je úspěšně za mnou. K mému překvapení i potěšení jsem všechny zkoušky a zápočty splnila na první pokus a tak mi zbyl ještě týden volna a už čtyři dny se z toho všeho vzpamatovávám. Bohužel mě přepadla nějaká rýma atd, takže venku moc běhat nemůžu, ale na druhou stranu v tomhle počasí by to stejně stálo za prd. Takže nechávám odpočinout mozek a koukám na seriály, spim, smrkam, čtu a maluju.
Když jsem nastupovala v půlce září do školy, byla jsem taková plná elánu, nové prostředí, noví lidé, samé víceméně užitečné předměty, že jsem si připadala hrozně dospěle, natěšeně, říkala jsem si, že budu poctivě chodit na všechny přednášky a budu si psát poznámky... Takže nové prostředí začíná být celkem zažité, zvykla jsem si na celý systém přihlašování na zkoušky, na náš internetový portál i na manýry některých profesorů.
Noví lidé jsou skvělí a zvlášť na našem oboru je to taková velmi rodinná atmosféra. Taky je nás tam celkem 20 v ročníku a jelikož jsme první ročník, tak nás je opravdu JEN 20 a na některých našich speciálních přednáškách nás bývalo i jen kolem pěti, když se zadařilo. Ale valná většina mýc spolužáků je naprosto skvělá a to i přesto, že tam máme jen 4 kluky ( no...4,5...to je složitý) a já byla doteď přesvědčená, že se takhle holčičí kolektiv musí zákonitě zvrhnout v hrozný slepičinec. Očividně to neplatí u takhle svérázných biologů, naštěstí.
No...a mé šprtské předsevzetí mi vydrželo jen chvíli. Za týden či dva jsem zjistila, že někam prostě opravdu nemusím a pak jsem prostě ztrácela smysl tam chodit. Stejně tak, když se většina lidí učila týden dopředu a mě stačilo se na všechno tak zběžně mrknout (no, stejně bych nestíhala věnovat učení víc času), tak ta motivace se šprtat průběžně opravdu vážně pokulhávala. Vždycky jsem si řekla, že na trojku to dam a když ne, mam víc pokusů, takže nemá smysl se honit, protože to by mě to pak akorát otravovalo. Takhle mě ta škola baví a i když občas trochu zabrat musím, zvlášť o zkouškách, proplula jsem semestrem bez větší újmy a když to takhle půjde dál, zkusím to uhrát na stipendium. Peníze se celkem hodí, zvlášť, když kvůli našemu dost šílenému a roztahanému rozvrhu nebudu stíhat brigádu.
Takže když se takhle ohlédnu, zjistím, že mě můj laborantský obor vážně chytnul a rozmyslela jsem si, že bych přešla na medicínu. Teda mám v plánu si dodělat ještě nějaké vyšší vzdělání například na VŠCHT nebo na některé přírodovědné fakultě mikrobiologii, ale už mě prostě neláká dělat doktora. Práce se zkumavkami a bez lidí mi přijde mnohem příjemnější (ano, já zapřísáhlý asociál...).
Jo a mimochodem, za mé zkouškové období jsem od Vánoc za měsíc a kousek stihla přečíst 5 knížek (plus učebnici biofyziky) a dokoukat dva seriály. Nechápu, jak je to možné, ale prostě jsem asi jak jsem se snažila z toho učení nezešílet, musela jsem si dělat hodně odpočinkových přestávek ;)
Držím palce všem, co ještě nějaká zkouška čeká.


P.S.: BBC má skvělé seriály, teď jsem zkoukla první tři díly nových Mušketýrů a jsem nadšená. Něco takového jsem přesně potřebovala. Ne, že by se to nějak moc drželo původní Dumasovy předlohy, ale je to akční, vtipné, napínavé, vizuálně skvělé... skvělej soundtrack a pěkný chlapi, prostě co víc si přát, když člověk hledá odpočinkový seriál. Navíc Hra o trůny bude až v dubnu nebo kdy, Doctor Who (myslí) v srpnu a Sherlock v prosinci, takže si příjemně zkrátím čekání ;) Věděli jste, že se tenhle seriál natáčel v Čechách?


Obrázek: Zdroj

Dívka s flétnou

4. února 2014 v 9:04 | papája |  Ilustrátorka
Po delší době zkoušek a zápočtů přináším opět plody své digitálně malířské činnosti. Nápad na tento obrázek nosím v hlavě už minimálně měsíc a půl, ale až včera jsem našla čas ho opravdu převést do počítače. Původně mělo jít o malou holčičku a celé to mělo být takové zeleno-šeto-temné, ale pak jsem si řekla, že vzhledem k hnusnému počasí chci udělat něco veselejšího, přidala jsem trochu barviček ;) Ono to i na tom pozadí stránky vypadá líp barevné a konečně mám pozadí čistě autorské a podle mých představ. Škoda jen, že nedokážu vychytat, aby ten obrázek byl na všech počítačích stejný, jak má někdo jinej formát počítače, vypadá to jinak a já jaksi nemám možnost to tady doma vychytat :/ No ale stejně z toho mám radost ;)
A teď ještě proč přidávám články v takovou téměř "nekřesťanskou" hodinu, když mám konečně týden volna. No... u nás v domě se opravují tři byty a zákon schválnosti tomu chtěl, aby začali všichni najednou vrtat zrovna dnes v osm ráno... Normálně by mi to bylo hluboce u pozadí, ale konečně mám po zkouškách, mám týden volna a navíc jsem nachcípaná (chjo) a začne se tu se mnou v osm ráno otřásat celá postel... No, to jen tak pro představu, až se přestěhujeme, bude všechno lepší ;)

Výřez z obrázku

Celý formát