Březen 2014

Knihovna: Příchod tmy (Lynn Flewelling)

22. března 2014 v 18:26 | papája |  Knihovna

Název: Noční běžci - Příchod tmy
Autor: Lynn Flewelling
Překlad: Zuzana Hanešková
Autor obálky: Jan Ptrik Krásný
Vydání v ČR: 2011 (2.vydání)
Původná vydání originálu: 1997

Oficiální anotace: Seregil z Rhíminee, muž s tajemnou minulostí, už naučil Aleka z Kerry všechna největší tajemství svého řemesla. Jako zloději a špehové společně plní drobné i nebezpečné úkoly. Jejich životy jsou neustále v ohrožení, ale současně obklopeny aurou magie, přátelství a důvěry. Avšak nyní, když se Skala připravuje na válku s Plenimarem, jsou Seregil, Alek a Micum povoláni čarodějem Nysanderem, aby čelili nejtěžší zkoušce věrnosti, se smrtícím vědomím, že pokud selžou, vládu zla nad celým světem už nic nedokáže zastavit. Brzy jsou vrženi do nelítostné bitvy, ve které i smrt může být toužebným vysvobozením, ve které se už ani sama magie nemusí ochránit, ve které poražení už jen čekají na… PŘÍCHOD TMY...

Dívka z kmene káněte

20. března 2014 v 17:22 | papája |  Fotografka
Při tomto focení, které bylo takové spíš imrovizované a vlastně úplně dílem náhody, padl můj osobní rekord v počtu per na hlavě jedné modelky :) Terezka měla ve vlasech zapíchaných 21 pravých per, za které musím poděkovat svému dědovi a jeho houbařské vášni, protože sem tam se nějaké to mrtvé káně v lese najde ;)


Blahopřání

19. března 2014 v 19:42 | papája |  Nástěnka
Dnes sem přispěji jen jedním takovým malým interním článkem. Jelikož slaví svátek Josef, chtěla bych poblahopřát ke svátku mému nejskalnějšímu čtenáři a fanouškovi.

TAKŽE, DĚDEČKU, VŠECHNO NEJLEPŠÍ!!!!! :D


Světlo ve tmě

19. března 2014 v 16:03 | papája |  Fotografka
Kamarádka chtěla vyfotit s takovýma modrýma hadíma světýlkama. Netušily jmse ale, jake problém to bude. Vychytat totiž, aby byla tma, ale zároveň, aby na té fotce bylo vůbec něco vidět, to bylo umění, takže jsme nakonec skončily v malém improvizovaném ateliérku, který býval (a už zase je) naší koupelnou. Přes pračku jsem přehodila muj dlouhej černej kabát jako pozadí. Stativ jsem narvala mezi zeď a skříňky a ségra ještě seděla na umyvadle s bílým stínítkem a svítila přes něj baterkou v mobilu, páč to bylo to jediný, co vypadalo dobře. Připočtěte k tomu, že naše koupelna má tak 1,5x2,5 metru a připočtěte vanu a pračku. Dokážete si to představit?
Tady je jedna fotka, která se docela povedla. Zítra přibudou "opeřené fotky" ;)


Králíček

17. března 2014 v 15:25 | papája |  Fotografka
Jedna momentka, když se králíček přišel pomazlit. Běhá po kuchyni a předsíni volně, takže často přiběhne a vynucuje si pozornost jak pes :)


Nástěnka no.20

16. března 2014 v 16:04 | papája |  Nástěnka
Poslední dva týdny jsem byla pořád nějak nemocná a ještě jsem se toho úplně nezbavila. Díky tomu, že jsem ale ležela doma, měla jsem čas na spoustu věcí. Už jsem skoro dočetla další knížku, dokoukala jsem KONEČNĚ Firefly a hlavně jsem tvořila a tvořila.
Co zabralo asi nejvíc času, byla soutěžní povídka. Představa, že bych byla spisovatelka, se mi fakt líbí, ale nemyslím si že je to reálné, tak si s tím moc nelámu hlavu. Psaní mě ovšem baví, i když ho často odstrkuju kvůli malování a focení, takže na něj nemám tolik času, kolik bych chtěla. Ale druhá část Nové republiky se úspěšně sune ke konci a navíc jsem napsala povídku do soutěže Žoldnéři fantazie. Proč posílám svou první soutěžní povídku právě do takové prestižní soutěže? Asi proto, že už mě nebaví si všechno šušnit pro sebe a potřebuju nějakou motivaci, abych dokončila, co mám vymyšleno. A jelikož nemám tolik času, abych psala kvanta povídek, prostě jich napíšu jen pár a pošlu je do těch největších souzěží. Když už tak už. Povídka se po vyhodnocení soutěže objeví i tady na blogu, jen v případě, že bych se náááhodou umístila nějak vysoko, abych se dostala do sborníku, tak ne. Ale nedělám si iluze, že by se moje první soutěžní povídka v životě umístila v první osmičce.
Začala fotící sezóna, venku už není tak tma (teda...dneska jo, ale celý týden bylo krásně), takže jsem provedla první letošní oficiální focení a bylo to párové focení. Výsledek najdete ve fotografické rubrice. Další focení už mám naplánované na příští týden a navíc mám spoutu nabídek, takže to rozjedeme ve velkém, snad na to budu mít kvůli škole dost času.
Ilustrace druhého dílu Dodíkových pohádek začala. Zatím mám jen koncepty, ale po nezbytném tréninku nových kreslících postupů se na to konečně vrhnu. Jinak co se malování týče, za poslední dny jsem tablet pomalu nepustila z ruky, jak jste si asi ráčili všimnout, přibylo tu dost mých výplodů, které pro mě sloužili především jako zkouška nových virtuálních štětců, nových postupů stínování, vykresování proporcí atd. Jeden z obrázků se stal novým motivem pro vzhed tohoto blogu a jinak všechno v lešpím rozlišení najdete na facebooku a deviantartu.
Z knížek dočítám druhý díl Nočních běžců a chystám se vrhnout na sérii Wetemaa od Veroniky Válkové (Adam Anders). Četla jsem jeden díl a hned jsem si k narozkám objednala dalších šest, je to pro mě asi nejlepší české fantasy a vůbec z tohoto žánru jedna z mých nejoblíbenějších knížek vůbec.
Ještě bych chtěla říct, že k seriálům, které už jsou téměř povinností, abyste je viděli, protože to za chvíli bude patřit k základnímu vzdělání (Sherlock, Doctor Who, Hvězdná brána,...), se přidal Firefly. Ano, je to sci-fi s prvky westernu, což asi většinu z vás odradíl. Ale nesuďte předem, je to naprosto geniální seriál, který se líbí i lidem, kteří těmto dvěma žánrům zrovna neholdují. Hýří napětím, vtipem a skvěle propracovanými postavami. Jediným mínusem je, že byla natočena pouze 1. série o 14 dílech, pak stanice Fox natáčení z naprosto idiotských důvodů stopla. Byl natočen ještě závětečný film s názvem Serenity, který sérii tak nějak ukončuje. Ale vážně doporučuju ;)

Toť dnes ode mě vše
Vaše papája
:)


Indiánská lučišnice

16. března 2014 v 15:37 | papája |  Ilustrátorka
Rozhodla jsem se, že se prostě nedam a jednou to lesní pozadí namaluju. Takže, snaha byla, ale stejně, prostě nechápu lidi, kteří dokážou namalovat složitý pozadí, který vypadá jak fotka. Mě prostě nebaví malovat pozadí, ale bohužel se v tom musím potrénovat, obrázek bez pozadí je často k ničemu :)
Jinak, na lepou indiánku jsem pyšná :D
(Všechny obrázky a to nejlepší z fotek v lepším rozlišení najdete v mé galerii na facebooku a deviantart, odkaz v menu.)


Dívka s lucernou

15. března 2014 v 16:08 | papája |  Ilustrátorka
Trochu tajemna a nový design stránek, ať se líbí ;)


Zrzavá

14. března 2014 v 17:22 | papája |  Ilustrátorka
Při malování jsem se dost často inspirovala skutečnými lidmi, ale včera jsem se rozhodla namalovat úplně smyšlený portrét, při kterém jsem zároveň poprvé vyzkoušela nové virtuální štětce ;) Když jsem to domalovala, se štětci jsem byla spokojená, ale škoda, že jsem slečně nenamalovala aspoň ramena, aby nevypadala tak divně uřízla. Ale kdbych někdy chtěla, i to by se dalo dodělat, ovšem byl to jen trénink a já musím trénovat dál, krom toho, že už jsem začala pracovat na ilustracích druhého dílu Dodíkových poháek z lesního království ;)


Vášeň v tanci

14. března 2014 v 12:09 | papája |  Ilustrátorka
Tento obrázek vznikl v rámci zkoušení nových technik při malování. Není dokonalý, byl to spíš takový pokus :)


Jaro se blíží

10. března 2014 v 13:56 | papája |  Fotografka
Jak jste si asi už stačili všimnout, venku to nevypadá moc zimě, takže dlouhé jarní splíny a zimní deprese pusťte z hlavy. O víkendu jsem měla čas a už jsem se celkem vyzdravila, takže jsme se domluvili s mou sestřenicí a mým kamarádem, kteří spolu čistě náhodou chodí, a šli jsme ven. Vzala jsem foťák, protže mě poprosili, jestli bych jin něudělala nějaký společný fotky, že prej žádný nemaj, chudáčci :D No... byla to celkem sranda. Především proto, že jsme byli v parku, kde v tu dobu a ještě v tak krásném počasí bylo strašně lidí, kteří nejen pořád očumovali, ale hlavně pořád lezli do záběru a ani moje nevraživé pohledy je nepřinutily zrychlit to šnečí tempo. A hlavě to celkově vypadalo vtipně. Bylo to pořád: "Dej jí pusu, ale ne tolik, natočte oba hlavu, pokračujte, můžete se přestat okusovat, tvařte se při tom inteligentnějš...nepadej z toho stromu..." No... Radši stačí, tady je pár fotek ;)


Jeden malý postřeh a další nominace na řetězák

5. března 2014 v 14:52 | papája |  Články
Od Any jsem byla nominována na nějaký ten Liebster řetězák, ale jelikož jsem ho už jednou dělala, budu trošku podvádět a prostě jen odpovím na její otázky a dál to zazdím. Je toho už moc, nemusí to chodit pořád do kolečka. Takže pod perexem najdete otázky s odpověďmi.

Teď chci ale mluvit o jedné věci, která mě včera zaujala. My na našem vysokoškolském oboru jako budoucí laboratorní pracovníci řešíme především chemii a biologii (všechna jejich různá odvětví), ale jak už to na vejškách bývá, vždycky se tam najde nějakej předmět k ničemu. Alespoň to jsem si myslela, když jsem zjistila, že máme předmět "počítačová prezentace". Jak se nakonec ukázalo, není to ani tak o tvorbě v powerpointu, ale především o tom, jak dokážeme prezentovat sami sebe, což je prostě průser :D Ale třeba se mi to bude někdy hodit, bohužel můj problém je, že když mám prezentovat kvůli tomu, aby mě někdo kritizoval za to, jak prezentuji, je to horší, než kdybych měla někde odvykládat prezentaci o kvantové fyzice. O tom ale mluvit nechci. Včera jsme na hodině přednášeli podle prezentací, které jsme dělali na jiný předmět, já a moje kamarádka jsme měli téma "očkování proti rakovině děložního čípku".
Prezentace byla víceméně v pohodě, stejně když se v tom začne někdo šťourat, najde tisíc věcí, co by šly udělat jinak a lépe. Našemu vyučujícímu (který je mimochodem mladší než polovina mých kamarádů, a tak u nás není poznat, kdo je student a kdo ne) vadilo, že když jsme mluvili o takových závažných tématech jako rakovina a další onemocnění, vůbec jsme se u toho netvářili, že by se nás to nějak dotýkalo, dokonce jsme udělali pár vtipů, kterým jsme se i zasmáli.

Nemyslete si, že taková závažná témata považuji za bůhvíjakou srandu, ale když o tom slyšíte pořád, tak už vám to ani nepřijde. A to ani nejsme medici, ti to musí mít mnohem víc, když se pitvají v lidech. My pracujeme jen se zkumavkami, takže většinou u nás slyšíte vtipy o tasemnicích, malárii, chromozómech a podobně. Stejně tak patolog, který už v oboru pracuje 40 let prostě musí takhle profesně zdegenerovat, ajťák si z vás taky bude dělat srandu, které nebudete rozumět, bohužel v tom zdravotnickém odvětví je to mnohem citlivější, já vím, ale nezlobte se na nás, je to prostě přirozené, možná je to jakýsi způsob obrany, protože my si to nemůžeme tak brát.